1.kapitola - Pátek třináctého

16. listopadu 2006 v 20:32 | Keirra |  Hrdina si svůj osud nevybírá.
První kapitola...

Harry Potter, chlapec který zůstal na živu, trávil jako každoročně své letní prázdniny u Dursleyů. Stejně jako minulý rok sužovalo snad celou Británii neúnosné horko. Slunce každý den prosvětlovalo nepřirozeně čistou a na pohled spořádanou ulici. Hortenzie tety Petunie, každoročně tvrdě obskakované a opečovávané, vypadali teď přímo zuboženě a splihle. Několik růží které Petunie vysadila byli sežehlé sluncem a povadle leželi na zemi. Snad všichni sousedi se vybodli na svou oblíbenou činnost, kterou bylo opečovávaní trávníků, popravdě už nebylo co opečovávat,jediné co by s nimi šlo udělat by bylo je okopat, ale kdo by se v tom vedru chtěl ohánět motykou?
Každý nádherně a snobsky vypadající dům měl dokořán otevřené okna, ve snaze zchladit dům příjemným, jenže neexistujícím vánkem. Stará drbna od naproti každou chvíli vystrčila hlavu z okna ve snaze zahlédnou toho chuligána Pottera a pořádně ho sjet urážkami aby si urychlila čas, na čekání na další díl svého oblíbeného seriálu či přeslazené telenovely.Bylo to však marné a bezvýsledné,kde kdo by si mohl myslet že Harry tu už dávno nebydlí.Vídávali ho vždy jen přes léto, jen tenhle rok to bylo jinak, málo kdy Harry vylezl z domu….
U domů stála nablýskaná auta o které se jejich majitelé pečlivě starali, když už se s trávníky nedalo nic dělat. Dudley každý večer trávil každý večer hledání nových obětí na zmlácení a celá jeho parta mu šla věrně za zády. Na Harryho se teď neodvážil ani křivě podívat, vždy prchal z místnosti když Harryho zahlédl. Jako vždy Dudlíček držel bezvýslednou dietu, ale vypadalo to že se snad nafukuje. Teta Petunie se každý druhý den hádala se svým manželem a příčinou byl samozřejmě kdo jiný než Harry. Vernon se sice bál těch úchyláků, jak je nazýval, ale i přesto chtěl mladého Pottera vyrazit z domu. Teta Petunie měla větší strach, nechtěla aby sousedi viděli jak k nim ti podivíni jdou na "návštěvu", ani nechtěla dostat další část těla jako před několika lety Dudley. Strýc Vernon ji přesvědčoval, že se nemá čeho bát, že zavolají policii,armádu dokonce i FBI. Teta však odmítala ustoupit jeho nátlaku, to byla jediná věc s kterou se svým manželem nesympatizovala. Poslední Potter jen čekal až tetě přejde její vůle a on poletí z baráku, i když by to pro něj bylo samozřejmě lepší.Samozřejmě by se nepřestěhoval do sídla řádu, ale šel by bydlet třeba do děravého kotle.Mnohokrát ho napadlo že by si koupil nějaký menší byt, třeba jen se dvěma pokoji a žil na volné noze. Jenže musel ještě navštěvovat školu a nebyl ani plnoletý… Bydlet v Zobí ulici bylo pro Harryho nutné zlo, neustále musel snášet nakyslé pohledy svých sousedů a otravné poznámky na své vytahané a zašlé oblečení, které jeho bratránek Dudley dávno donosil a tak připadlo Harrymu. I když tento rok se zdálo všechno stejné, Harry se přesto velmi změnil. Právě ležel ve svém pokoji v domě číslo čtyři a bezvýrazně hleděl na strop, bylo mu jedno že je už dávno poledne a že by už měl vylézt ze svého pokoje. Proč ale? Vždyť žádnou práci dělat nemusí a na jídlo nemá už vůbec chuť. Dursleyovi ho na oběd, snídani ani večeři tohle léto nevolali ,byli rádi že Harryho vidí co nejméně, a to nejen proto že byli ještě stále nabroušení za to jak jeli na neexistující předávání ceny za nejlepší předměstský trávník, ale pro to že si i trochu vzali k srdci "radu" od Moodyho, že se k němu mají chovat líp, přeloženě pro ně: mluvit s ním jen v nejnutnějších případech a neotravovat ho s prací. Nechali mu vždy na stole talíř s trochou jídla které bud` snědl Harry, což bylo jen v největším hladu, nebo to nenápadně snědl Dudley, což byla ta nejčastější možnost. Nebylo divu že na tu kosatku neměli ve skladu tak velké uniformy.
Harryho nálada se pohybovala na bodu smutku,zloby a obrovské netečnosti. Všechny tyhle pocity ho ze vnitř přímo užírali.Byl rád ,že na něj Dursleyovy nemluví, nevydržel by to a vybuchl by a nejspíš by ve zlosti vyřkl nějaké kouzlo. Chvíli co chvíli chodil po pokoji sem a tam a kopal nebo mlátil do všeho v jeho zorném poli. Přečetl už snad každou knížku co mu přišla pod ruku jenže nic nepomáhalo, chodit ven úplně vypustil z programu, možná proto že věděl že ho hlídají, možná proto že chtěl být sám. Byl venku jednou, třetí den po příjezdu ze školy. Přímo na sobě cítil oči člověka který ho má hlídat a k tomu ještě ta blbá sousedka na něj začala řvát z okna ať prej zaleze někam jinam, že se na takového holomka nedá dívat. Harrymu jakoby uvnitř vybuchla bomba vzteku, rozzuřeně se otočil na tu starou,šedivou a příšerně vypadající stařenu a zařval na ni něco ve smyslu,ať zaleze dřív než se rozpadne vykopávka jedna. Stařena na něj hodila ještě několik hnusných pohledů, přidala pár nadávek jaký je to fracek a zalezla. Harry na ni ještě něco zařval a šel dál. Potom už se mu ven nechtělo.
Ani nevěděl kolik dní prázdnin zatím uplynulo co odešel ze školy. Kouzelnické noviny už nečetl, nemohl se dívat na ty černé písmenka které oznamovali čí rodina padla tentokrát ,nebo kteří mudlové byli zmrzačeni či hrozným způsobem umučeni a pak zabiti. Byli toho také plné mudlovské zprávy, skoro každý den slyšel svého strýce jak z obýváku nadává.
" Co se to zatraceně děje.Kam ten svět spěje! Vždycky jsem věděl že policie je banda tupců, ale tohle už je vážně…."
Všechno co slyšel nebo přečetl se mu zabodávalo do srdce. Nejen že ztratil člověka na kterém mu ze všech lidí nejvíc záleželo, dozvěděl se taky pravdu o svém životě, teď si plně uvědomoval co to znamená. Všichni zemřeli kvůli mně. Já je zabil!!! Zase se postavil a začal chodit po pokoji sem a tam. Byl stále v myšlenkách u Siriuse, nechce aby byl mrtvý ,chtěl by vrátit čas, všechno by udělal jinak. Chození sem a tam ho neuklidňovalo nemohl to vydržet měl chuť něčím hodit ani nevěděl jak , ale jeho sevřená pěst mířila rychle proti zdi a pak do ní bolestně narazila. Nechápal proč,ale nesmírně ho to uspokojilo, bouchl do zdi znovu a pak ještě jednou až se ozvalo nechutné " křup". Místo aby aspoň zakřičel bolestí, mu ta bolest připadala příjemná, hrozně ho uspokojilo zase cítit jinou bolest,fyzickou bolest. Ruku měl mírně rozedranou a tekli mu z ní kapičky krve. Zase si lehl a čučel na strop. Od nesmírné chuti skočit z okna a mít ode všeho klid, ho odvracela myšlenka na pomstu a na Brumbála. Nenáviděl ho, ne proto že by udělal něco strašného, ale proto aby alespoň trochu ulevil svému svědomí a své vině. Měl na něj zlost, kdyby nečekal s tou pravdou tak dlouho, mohl by mít ještě svého otce a bratra v jednom.Kdyby věděl že na oddělení záhad je věc, která Voldemorta zajímá a pokusí se ho tam přilákat, NIKDY ,by tam nešel a neohrozil ničí život. Teď si i uvědomoval že to mohlo skončit ještě hůř, mohli by zemřít i jeho spolužáci, nechápal jak je mohl vzít s sebou. Nemohl vydržet sám se sebou ,proč se všechno muselo stát jemu?! Všechno jenom kvůli pitomé věštbě ,která mu podepsala rozsudek smrti. Nevěřil ,že by mohl porazit lorda Voldemorta, vždyť jen co odešel ze školy začal cestovat a učit se všechno o černé magii, ještě ve škole otevřel tajemnou komnatu a tím zabil čarodějku, mladou mudlovskou holku. Jak se s takovou zrůdou dokázal rovnat, jak by se mu mohl postavit a zůstat přitom na živu? Proč nemůže řídit svůj osud? Proč si nemůže vybrat? Proč nemůže říct ,že to nechce a všechno by se zrušilo?Proč si musel vybrat zrovna jeho? Kdyby si vybral Nevilla, měl by svět přece větší šanci na přežití a na návrat dobra. Milion otázek se mu honilo hlavou a většina začínala : Kdyby… ,nebo Proč… Nemohla mu ta zrůda nechat alespoň Siria? Co když jsou teď v nebezpečí všichni jeho přátelé a lidé kteří jsou s ním v kontaktu. Kdyby zemřel ještě někdo kvůli němu, to už by nevydržel ! Rozhodl se že se bude všem vyhýbat, už nechce nikomu ohrozit jeho život .

Do řádu napsal jen jednou,chvíli po začátku prázdnin, bylo mu jedno jestli si o něj dělají starosti.Došlo mu několik dopisů, ale on otevřel jen jeden, první který mu přišel. Jak spatřil že začíná větou, víme jak ti je….Naštvaně ho roztrhal a hodil do koše. Tyhle kecy ho štvali ze všeho nejvíc, nikdo nemá ani páru jak mu je ani co cítí. Nikdo neví jaké to je někoho ztratit, vidět jak umírá.Nemá už nikoho, jak by mohli vědět jaké to je? Ron má skvělou rodinu, matku kterou mu musí každý závidět, stejně tak otce a skvělé bráchy a sestru. Hermioniny rodiče nijak zvlášť nezná, ale nepochybuje že jsou skvělí když přivedli na svět někoho jako je Hermiona…Ostatní dopisy nechal položené na stole tak ,jak je tam dal když mu je Papušík přinesl. NKÚ, mu ještě nepřišlo, což mu nijak zvlášť nevadilo, věděl že na svůj sen o tom že se stane bystrozorem může zapomenout a to nejen kvůli tomu že naprosto podělal lektvary, ale také proto že pochyboval že dokončí školu, že bude v té době ještě žít. Hedvika každou chvíli někam odletěla a tři dny ji neviděl, pak se vrátila a když viděla jakou má Harry mizernou náladu zase odletěla. Harry by si nerad na ní svou zlost a smutek vybil, takže byl rád že ho nechává samotného.Dost se divil ,že po tom co už docela dlouho nejedl nemá hlad. Byl nevyspalí , snažil se nespát, nechtěl znovu ve snu zažít smrt Siriuse ani Cedrika nebo svých rodičů. Jen co se mu ve snu odehrála smrt jeho matky, objevil se na hřbitově a hleděl do mrtvých očí Cedrika, jako by to nestačilo tak se mu před očima odehrála i smrt Siria, potom se vždycky celý udýchaný a zpocený probudil. Nechápal proč se neprobudí dřív, bylo to jako by jeho sny někdo řídil. Teď když Voldemort o jejich spojení věděl ,se mu klidně mohl dostat do mysli a pokaždé když usnul….
I přesto, nebyli tyhle sny ty nejhorší, které měl. Mockrát to nebyl Voldemort kdo zabil jeho nejbližší! Byl to on sám! Díval se do očí Cedrika, který prosil o svůj život a provrtával Harryho uslzenýma očima. Harry mu chtěl říct ,že se nemusí bát, ale nemohl promluvit, jako by něco ovládalo jeho tělo a on ho pak zabil. Stejně pak i své rodiče a i Siriuse. To byla pro jeho psychiku vždycky strašná zátěž! Někdy to nevydržel a nemohl zadržet slzy, které se mu nepříjemně drali do očí…

Nadešel čas zase se vidět s Dursleyovými, kterým se raději vyhýbal, musel se jít ale dolů napít. Bylo mu jedeno že se už docela dlouho nečesal a musel vypadat dost komicky, stejně by mu hřebínek nepomohl. Sešel po schodech dolů, už uprostřed schodiště zaslechl hlas komentátorky. Nejnovější, pikantní zprávy dávali v jakémkoliv čase.
"Rodina Smitových, byla v jejich rodinném sídle nalezena mrtvá. Stále ještě není jasná příčina smrti, na zprávu pitvy se zatím ještě čeká. Těla byla nalezena v zuboženém stavu, vnitřní orgány nalezených osob byli značně poškozené. Přesto, tohle ještě nebyla příčina smrti, podle lékařů to vypadá…..", Harry to nemohl poslouchat, tak si raději zacpal uši. Vešel do kuchyně, prosklenými dveřmi spatřil strýce Vernona jak rozhněvaně praštil kalkulačkou , což znamenalo že televizi už vypnul. Sundal si ruky z uší a sedl si za stůl. Ruka s kterou praštil do zdi ho stále značně bolela, ale bylo mu to jedno. Každou chvíli zahýbal prsty aby ji cítil víc. S nechutí se podíval na talíř na kterém ležel krajíc chleba s máslem a list salátu.Odstrčil ho od sebe dál, vzal si sklenici a napustil si do ní vodu.Strýc Vernon vešel do kuchyně a podíval se na Harryho s velkou dávkou nenávisti.
"Hej ty! Mám toho dost! Když už tady musíš bydlet ,tak nám budeš pomáhat. Celý den jen vyleháváš a nic neděláš, takže umyješ a utřeš nádobí a pak si jdi třeba k čertu. A ještě něco, co se to děje, nemá s tím něco společného ten váš spolek uchyláků", řekl nenávistně a mávl rukou k televizi.
" Má. Jak jsem vám minulý rok řekl, Voldemort se vrátil a pořádně si to užívá",zašeptal otráveně. Vernonův knír se zatřásl vztekem a strachem zároveň. Vypadal že svádí vnitřní boj, Harry tušil ,že přemýšlí jestli ho má vyrazit z domu, ale proč riskovat potyčku s Harryho ochránci a taky mu v tom bránila Petunie!
" Nevylezeš z domu, nikdo se nesmí dozvědět že jsi ještě tady! Rozumíš!! Nevystavím svou rodinu nebezpečí ,kvůli něčemu jako jsi ty!",zahulákal a pak za sebou zbytečně hlasitě práskl dveřmi.
" Jistě, něčemu jako jsem já…",zamumlal Harry. Hej ty!! Hmm ,super, pořád lepší než nějaká nadávka. Proč plýtvat dechem kvůli vyslovení mého jména ! A co si myslíš, kdo by chtěl vyslovit jméno vraha. Zavři hubu ty idiotský debile. Ty jsi taky já, takže zato můžeš i ty!!!Hlavně že to máš na koho hodit.Víš co! Přestaň mě srát, stačí že musím bydlet tady, to mě bohatě stačí. Harry seděl a pil po douškách vodu, pak se znechuceně podíval na hromadu neumytého nádobí. Pomalu vstal a dal se do toho. Pak litoval, že to už má hotové, protože práce ho skvěle zaměstnávala od myšlenek na Siriuse…
Ale jak se říká, zakázané ovoce nejlíp chutná. Teď měl prozněnu strašnou chuť jít ven a projít se, nechtěl ale poslouchat nadávky od strýce jistě by ho pak by ho zase zamkli v pokoji nebo taky by použily starý dobrý přístěnek pod schody. To už by ho naprosto dorazilo...
Podíval se na hodiny nad dveřmi , bylo za pár minut tři čtvrtě na pět. Očima přelétl po skvěle uklizené kuchyni a zastavil se až u kalendáře který stál na lednici. Bylo teprve třináctého července a ještě k tomu pátek, jemu to ale připadalo jako by tu strávil alespoň měsíc. Pomalu došel až do svého pokoje, na rychlejší chůzi neměl energii. Bylo to tím že každý sen o smrti kterou viděl nebo o tom jak sám vraždil, ho nesmírně vyčerpávala, jak fyzicky tak také psychicky. Svalil se na postel a oddechoval jako by uběhl kilometr. Nemohl se dočkat až vypadne ven a projde se, doufal že tím alespoň chvíli unikne vzpomínkám na Siriuse a svému svědomí. Čas se táhl neuvěřitelně pomalu a on začal zase propadat depresi. V hlavě se mu opakovala stále dokola jedna a ta samá věta "Je to moje vina." Zase se postavil a začal chodit po pokoji sem a tam. Jeho, už tak dost pochroumaná ruka, mířila opět proti zdi, a pak ještě několikrát. Nedokázal vysvětlit proč ho to tak uspokojuje, proč mu to pomáhá… Věděl jen že mu ruka krvácí čím dál víc a byl si jistý že ji má určitě zlomenou…

Venku už byla tma a podle všeho bylo také hodně pozdě, protože z pokoje rodičů tlusťocha vycházelo pochrupování.Podle ticha z Dudleyho pokoje, se dalo usoudit že tlusťoch se nenápadně vypařil zmlátit nějakého chudáka. Harry si oblékl mikinu, hůlku si zastrčil do kapsy a potichu vyšel z pokoje. Už stál přede dveřmi ,které vedli z domu číslo čtyři, byli ale zamčené. Ať hledal jak hledal, klíčky ne a ne najít. Vůbec by se nedivil kdyby Vernon spal s klíčkama v jedné ruce a vzduchovku nebo nějaký větší kalibr, měl v druhé ruce. Vešel do protější místnosti-kuchyně, opatrně otevřel okno,už pootevřené, což znamenalo k Harrymu velkému údivu že se jeho bratránek musel nějak vysoukat oknem a neuvíznout.Chtělo se mu tiše překvapeně hvízdnout, ale raději to neriskoval.Vylezl ven a taky nechal okno pootevřené ,aby se dostal zpátky. Jen doufal že ho neuvidí nikdo z řádu. Šel klidně ulicí, nikdo se nevyloupl ze tmy a neposlal ho zpátky domů, což znamenalo že ho nikdo neviděl a nevidí. Členy řádu by jistě nenapadlo, že by byl tak blbý a v takové nebezpečné době by se tak pozdě procházel venku. Šel prázdnou ulicí, kterou osvětlovali jen venkovní svítilny, z žádného domu nevycházelo světlo ani hluk, což znamenalo že celá poklidná ulice spí.Záviděl všem kdo můžou spát bez toho aby se s hrůzou probudili,protože právě prožili smrt svých nejbližších. Jemný vánek mu cuchal vlasy a on se po hodně dlouhé době cítil alespoň trochu svobodný. Každou chvíli zahýbal zlomenou rukou aby vyhnal z hlavy myšlenky na Siriuse. Nevěděl proč, ale pomáhalo to. Místo na něj myslel na příjemnou bolest. Také se musel každou chvíli zastavit a sednout si nebo se opřít, aby si odpočinul, poslední dobou ho všechno vysilovalo. Zrovna seděl na rantlu chodníku a čučel na hvězdy. Lehl si a přestal myslet na problémy a na všechno co ho tížilo. To poslední dobou dělal často, třeba i hodinu ležel a díval se do blba aniž by vnímal cokoli kolem sebe. Spět na zem ho vrátila povědomé prásknutí,které znělo jako hodně z dálky a rozlehlo se do nábožného ticha, přece jen se ozvalo svědomí, že na něm závisí hodně, zvedl se a vydal se pomalu zpátky. Utíkal by, kdyby na to měl energii. Šel ulicí a hůlku svíral v kapse. Nikde se nic nedělo, což ho uklidnilo, ta rána přece mohla znamenat cokoliv, třeba výfuk nebo cokoliv jiného. Už došel konečně do Zobí ulice, ani si neuvědomil že došel tak daleko, protože mu trvalo docela dlouho než došel zpátky do Zobí ulice. Zahnul do uličky kde se ocitalo jeho letní bydliště. Nic nebylo v pořádku, na ulici sváděli boj členové řádu se smrtijedy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hjzjzj hjzjzj | 21. prosince 2006 v 18:09 | Reagovat

Děláš si srandu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Z tebe spisovatelka nebude!!!!!!!Vždyť je to depresivní až komické!!!!!!!!!!!Promiň ale to si o tom myslím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 zahiva zahiva | 28. ledna 2007 v 18:40 | Reagovat

Mě to zas tak depresivní nepřijde. Je to docela dobrý, ale dlouhej rozjezd. Jinak je to zatím hezký.

3 Keirra Keirra | 14. února 2007 v 18:30 | Reagovat

Hm, tak se ti to nelíbí no a. A mimochodem, ani nepředpokládám že by ze mě spisovatelka byla, ale díky za milej komentář

4 Lucita Lucita | Web | 25. června 2007 v 15:36 | Reagovat

že vůbec nad těma prvníma dvěma plýtváš slovy.......náhodou píšeš moc hezky a kdybych já uměla tak dobře psát, tak sem na sebe pyšná

5 Huhulák Huhulák | 9. července 2007 v 12:14 | Reagovat

je to hezký, jen tam máš malou chybičku - v Británii je Scotland Yard, ne FBI. Ale jinka pěkný!

6 Amy Amy | 21. července 2007 v 21:29 | Reagovat

Mne se to taky libi ty popravdu PISES zadnej uspechanej dej stylu ted je tady a za chvili tamhle jako v jinych povidkach:-)

7 Keirra Keirra | 22. července 2007 v 13:36 | Reagovat

Tak moc děkuju. Vážně potěší, že se mě někdo zastal

8 Beltrix Beltrix | Web | 4. srpna 2007 v 15:03 | Reagovat

Píššeš docela dobře . i když je pravda , že by tam mohlo být více dějě hned na začátku , ale já taktéž píšu , ale teprve první povídku takže nemám moc co kritizovat . Podívej se  na můj blogís a uvidíš , že oproti mně píšeš skvěle .

9 Keirra Keirra | 10. srpna 2007 v 11:23 | Reagovat

Určitě se kouknu =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama