1.Kapitola - Věznění

26. listopadu 2006 v 16:36 | Keirra |  Kdy to všechno skončí ?
1.Kapitola...

Seděl v koutě s nohama těsně přitaženými k tělu . Už tu byl alespoň čtyři dny, čtyři nekonečné dny plné neutichající bolesti. Už dávno se přetal ptát sám sebe kdy někdo přijde a zachrání ho. Kdy ho konečně někdo vykoupí z bolesti a prázdnoty. Vždy když se někdo přiblížil ke dveřím místnosti kdo ho drželi uvězněného, zaplnil celé jeho tělo děsiví strach,který mu nenechal místo na žádný jiný pocit. Stach, tenhle pocit zažíval dvacet čtyři hodin denně. Strach z bolesti. Strach s toho, že přestane vzdorovat a všechno vyzradí. Mockrát si říkal že už dál nemůže, že už to nezvládne. Už nechtěl prožívat tu bolest! Proč by ji měl prožívat kvůli někomu jinému? Snape. Jedinné jméno by ho od bolesti ušetřilo. Jméno muže kterého z celé své duše nenávidí! Tak proč ho neříct? Ne! Nesmí! Nestane se z něj stejná zrůda jako je pán zla. I když po něm získal mnoho schopností nestane se jím! Bude raději trpět,zaslouží si to! Za to kolika lidem ublížil. Za to kolik lidí zemřelo pro nic.
Zemřel kvůli němu Cedrik a to si nemůže odpustit.
Zemřela kvůli němu paní Figgová,moták který se ho snažil ochránit a za to zemřela.
Celá rodina Dursleyová je po smrti!
A kvůli komu? Kvůli němu! Kvůli Harrymu Potterovi. Kvůli skoro šestnácti letému chlapci,který už nemá chut` žít. Dokonce i ten koho měl ze všech lidí nejvíce rád je mrtev. Jeho kmotr,Sirius Black, jedinný člověk kterého považoval za otce a bratra v jednom! K nikomu jinému necítil takové pouto.
Nechtěl nad tím už přemýšlet! Nechtěl aby se mu před očima znovu a znovu,jako stále opakující se film, odehrávala jejich smrt. Ale nešlo tomu zabránit,musel se zase stát divákem.
První se smrtijedi vrhli na Arabelu Figgovou,protože zjistili ,že Harrymu na ní záleží a před jeho očima které se ne a ne zavřít,ji umučili k smrti. Snažil se jí pomoct, zneškodnil pět smrtijedů,ale ostatní ho odzbrojili a nějakým kouzlem ho donutili aby se na hroznou smrt své sousedky díval až do konce ,bez možnosti zavřít oči a ušetřit se toho hrozného zážitku. Takovou beznaděj,zármutek a zlost snad ještě nezažil. Vztek z něj přímo sálal,vztek a chut` na pomstu. Vytrhl se zakuklencům, kteří ho mezi sebou svírali,vrhl se ke své hůlce a jakoby v transu je přemohl. Nevěděl ani jak,přes vztek nechápal děj kolem sebe. Až pohled na mrtvé a zdemolované tělo ho vrátilo do reality. Začali se mu do očí hnát slzy ,ale rychle je zahnal. Teď není čas! Kde jsou ti co ho mají hlídat? Ulice se hemžila smrtijedy,ale nikde nebyl bystrozor ani nějaký člen fénixova řádu.Zradili ho? Přestalo je bavit hlídat ho?
Mnohokrát si stěžoval že ho hlídají jako malého,nesamostatného kluka a teď?
Neměl už čas dál nad tím přemýšlet protože se k němu začali blížit smrtijedi. Naposled se podíval na mrtvou sousedku a začal utíkat do domu číslo čtyři. Bylo to jen kousek,zasáhla ho jen jedna kletba která mu udělala šrám na rameně,zbytek odrazil nebo uhnul. S pocitem že už je v bezpečí se udýchaně opřel o zeď. Jenomže do domu se začínali přemisťovat smrtijedi! Jak je to možné?? Ptal se sám sebe,jenže odpověd žádná. Vždyť to má být dům,kde má být v bezpečí,dům kde se mu nemá nic stát! A teď ? Je v tom bezpečném domě obklíčen věrnými služebníky zla! Přestal se snažit to pochopit a začal bojovat. Dařilo se mu dobře,alespoň polovinu se mu podařilo porazit jenomže pod bolestí kletby crucio se svezl k zemi a hůlka mu vyklouzla z ruky. Pak už bylo vše jasné, prohrál. Už jen čekal na smrt a ta přišla! Jenže ne pro něj. Nic horšího ještě ve svém životě neviděl. Jeho příbuzní zemřeli tak hroznou smrtí ,že by se vězni ,kteří byli odsouzeni navěky do azkabanu radovali,že jedou tam a nemusí skončit takhle.
Vrátil se zpět do přítomnosti. Zpět do temné kopky kde přebýval ty čtyři dny. Už nechce vidět ty zmučené obličeje které mu berou i ten malý zbytek odvahy a energie který mu ještě zůstal.
Ozvaly se kroky. Zase ho popadl neuvěřitelný strach až se začal třást. Bál se,strašně se bál! Už se nechce vrátit do té proklaté místnosti kde se na něm vybíjel Voldemort a pak za jeho nepřítomnosti i jeho sluhové. Už nechce prožívat tu bolest,nechce už cítit ten strach, který ho tak ubíjí. Naštěstí nikdo pro něj nepřišel,jenom tudy prošli. Strach ho ale neopouštěl. Byl psychicky i fyzicky na dně.Po těle měl nesčetně mnoho ran od železné tyče kterou velmi rád používá jeden z věrných smrtijedů.Pak také mnoho krvavých ran od mnoha bolestivých kleteb,dokonce měl i popálenou kůži od ohně.Začal mít z ohně panickou hrůzu! Pomalu se z něj stává troska, která čeká na smrt jako na vykoupení. Je to teprve chlapec a už toho musí tolik prožívat,musí tolik trpět! Proč všechno potkalo jeho? Proč on musel o všechny přijít? Proč on je trn v oku pánovi zla? Proč mu všichni lžou a ubližují. Proč mu nikdo nepomůže?
Kletbu crucio na něj sesílá Voldemort tak dlouho ,dokud není schopen se ani postavit. Vždycky se snaží udržet si hrdost,alespoň něco aby mu nevzali. Je drzý, snaží se nedávat bolest najevo, vždy se vzdorovitě postaví,nikdy tady nebrečí i když k tomu nemá daleko. Hrdost, poslední věc která mu zůstala a kterou nedopustí aby mu vzali.Nikdy nedovolí aby ho Voldemort a smrtijedi viděli zlomeného,prosícího o život! Nikdy!
Jinak k sobě pociťoval neuvěřitelné sebepohrdání. Nesnášel každičký kousek svého těla, nezaslouží si ani vzduch který dýchá.
Snad jen jediná věc ho držela nad vodou,jediná myšlenka mu pomáhala aby se tady z toho nezbláznil. Ta myšlenka patřila jeho nejlepším kamarádům a tomu že je musí ochránit. Nesmí dovolit aby se jim něco stalo. Už mockrát mu Voldemort vyhrožoval že je zabije jestli bude mlčet,ale Harry věděl že teď jsou v bezpečí. Jsou schováni pod Fideliovým zaklínadlem na Grimauldově náměstí 12. Tam se jim nic nestane. Ale stále se bál že by je smrtijedi mohli nějak dostat ,to nedovolí! Klidně pro ně zemře,obětuje svůj život… Nezáleží mu jestli On bude žít,jen když budou žít jeho nejlepší přátelé. Přísahal si že je ochrání a to hodlá splnit…

Moc toho neviděl,neměl své brýle, ty se teď válí někde u Dursleyů,kteří vlastně už nejsou . Stejně kolem něj nebylo nic co by mu zvedlo náladu. Zdi i strop tvořili půlkruh , obeskládaný kameny. Byla tu neuvěřitelná zima a tma.
Čtyři dny tady,je jako celý život v pekle plném bolesti. Snažil se jen sedět a dýchat. Nemyslet na bolest a jakoby škubání po celém těle. Všechno kromě rytmického nadechování a vydechování vynechat. Šlo to velmi ztěžka,ale byl rád alespoň za tu trochu. Strach se pomalu vytrácel,ale nikdy na tomhle místě nezmizel celý. Snažil se usnout a nabrat sílu. Věděl že dnes už by pro něj přijít neměli,ale jistotu neměl. Dnes už si peklem prošel a teď má pár hodin na vzpamatování. Čas se tu neuvěřitelně vlekl,neměl tu okno takže nevěděl jestli je den nebo noc,s jistotou nevěděl jak dlouho tu je.
Dveře se otevřeli,vešel smrtijed se zapálenou pochodní. Panický strach ho začal svíjet. Panický strach nejen ze smrtijeda,ale i z ohně. Taková odporná muka zažíval kvůli ohni že z něj měl hrůzu. Rychle zasadil klidný a odevzdaný výraz.
"Co chceš!",zavrčel vztekle na příchozího.
"Máš strach co!",uchechtl se smrtijed.
"A z koho! Snad si nemyslíš že se tě bojím!",řekl mu klidně až zuřivě,ale když se k němu smrtijed začal přibližovat měl co dělat aby se nezačal třást strachem. Byl tak blízko a měl oheň,věc která umí způsobit neuvěřitelnou bolest.
Smrtijed pomalu vytahoval hůlku jako by si užíval a snažil se chlapce co nejvíc vyděsit. Pak ho kouzlem hodil na stěnu,pak na druhou a nakonec na strop a pak dolů na zem.
"Tak,co? Líbilo?"
"Jistě? Už jsem si říkal,že mě necháváte nějak moc dlouho v klidu",řekl Harry vyrovnaně a klidně ,ale v sobě křičel bolestí a touho po smrti. Třeba se tenhle smrtijed neudrží a zabije ho! Třeba ho osvobodí smrtí…
"Bože… Ani nevýš jak moc rád bych tě zabil,ty spratku. Ale ne! Raději se budu každý den podílet na tvém mučení! Nakonec budeš škemrat o život! Donutím tě políbit mi lem hábitu… Donutím tě škemrat,donutím…"
"Neunavuj se! K tomuhle mě nikdo nedonutí a už vůbec ne takoví odháněč much jako ty!"
Smrtijed zase vystartoval s hůlkou.
"Zatraceně Piersi! Jak dlouho na tebe máme do prdele čekat!"
"Jo už jdu!",křikl. "Dnes nám podlehne několik mudlovských ulic a hádej jakej vzkaz tam necháme pro ministerstvo! Poděkujte Harrymu Potterovi. No jo Pottere,zemře kvůli tobě celé ulice. Jistě tě budou oslavovat jako hrdinu…"řekl ironicky,hodil mu kousek chleba a se smíchem odešel.
Další těžká zkouška pro jeho psychiku.Zase se musel neuvěřitelně přemáhat aby mu nezačali téct slzy. Přinutil se sníst první jídlo které mu přinesli a pak vyčerpáním usnul. Další noční můra která mu odebrala i poslední naději na uklidnění a nabrání energie.
Strach,už zase! Je nejspíš noví den! Ví moc dobře co ho čeká. Pár otázek,na které nesmí odpovědět za odměnu mučení,bolest…. Už NE. Už to nechce,řekne jim to. Řekne jim cokoliv budou chtít vědět. Řekne jim cokoliv jenom když ho zabijí a tím mu pomůžou. Už žádnou bolest,žádný strach,už nechce nic cítit.
Ale to nesmí! Musí mlčet,na něm přece nezáleží….. Nezemře s tím že kvůli němu zase někdo zemřel. Nebude se na něj vzpomínat jako na zrádce a kluka který podlehl Voldemortovi. Tohle ne. Nezlomí ho. Vydrží to ,udělá to pro Rona a Hermionu.

Krev,měl ji všude,na rukách ,těle. Tekla mu z ran pořád dál a dál. Cítil se neuvěřitelně slabý,když pohnul rukama neovladatelně se nu začali třást. Měl alespoň čtyřicítky horečky. Možná že už brzo,už brzo třeba zemře.
Nezvládl si sednou,ležel na zádech a nic nevnímal. Nic. Hleděl do stropu,byl v transu ze kterého se nemohl dostat a ani nechtěl. Bylo to stokrát lepší než se vším užírat. Prostě jen ležel a na nic nemyslel.
Dnes se stalo ovšem něco divného. Nikdo pro něj nepřišel. Čas se opět vlekl,ale teď mu to nevadilo…

Nakonec přišli. Sice ho neodvedli k Voldemortovi ,ale smrtijedi kteří byli velmi opilí a mlely něco o vítězství svého pána, na něj začínali sesílat vše na co si vzpomněli.
Ta vítězná radost, která jim sálala z očí ho ubíjela. Povedlo se jim to! Jistě bylo vyvražděno plno mudlů. A ten vzkaz… Co když si kouzelnický svět myslí že Potter zradil? Co když si myslí že to on jim poručil pozabíjet mudli…
Když už přes velkou opilost nevěděli odkud kouzlo vyjde začali do něj kopat,mlátit tyčí nebo se po něm ohánět nenáviděným ohněm. Nekřičel,jen si bolestivě kousal rty, hrdost,stále ji měl. Nakonec se přestal i bránit,začal upadat do sladkého bezvědomí.Nic z toho nedělal pro Snapea, byl mu ukradený,nenáviděl ho. Ani pro Brumbála který by pak ztratil špeha. Brumbála už dávno přestal obdivovat,přestal ho mít rád. Ten koho měl rád je mrtvý.
Teď mu Sirius chyběl ještě víc než když tvrdnul v Zobí ulici. On by ho tu nenechal,udělal by všechno proto aby ho zachránil. Ale on je mrtvý a už se nikdy nevrátí,nikdy…

Když se po dlouhé době probral nezvládl ani zvednout ruku. Celé tělo měl v jednom ohni,už nezvládl tu bolest vypnout. Opilí smrtijedi odešli,naštěstí. Zase ztratil vědomí. Neprobral se ani když ho někdo začal vláčet známou cestou,ani když s ním surově praštili o zem. Probudil ho až chladný smích. Otevřel oči. Dlouho mu trvalo než se mu podařilo alespoň trochu se zvednou,zase sklouzl na zem pod bolestivou kletbou. Přestal vnímat,neměl sílu.
"Pravda je krásné věc Potter! Dělej! Řekni mi co chci vědět!"
"Ještě tě to baví?"
"Přestává,Pottere,přestává. Být tebou okamžitě…"
"Kdybys byl mnou vypadal bych jako přejetý had…",vychrčel Harry protože už pomalu nezvládl ani to,z úst mu tekl pramínek krve který pomalu nabýval na síle. Cítil v ústech hnusnou chut krve,své krve. Hlava mu neuvěřitelně třeštila a bolela. Po tváři mu stékal ledoví pot. Měl velmi vysokou teplotu.
Zase letěl proti zdi,ale pak už se neprobral a byl rád ,že neslyší,nevidí,necítí a nemyslí.

Začal se dusit,rychle otevřel oči a začal kašlat. Po chvíli začal vykašlávat krev. Nemohl popadnout dech,trvalo snad několik minut než přestal krev vykašlávat. Tak se to ještě mnohokrát opakovat. Kdykoliv se pohnul cítil jak mu zlomená žebra naráží do orgánů. Bylo mu neuvěřitelně zle. Hlavu měl v jednom ohni a příšerně se mu točila. Už tak rozmazaný obraz se ještě víc rozmazal. Už skoro nic neviděl. Jen mlhu. Cítil pod sebou studenou kaluž,která rozhodně nebyla z vody.Snažil se zahledět nahoru a vypnout,přestat vnímat. Vždycky když mu bylo nejhůř tak se mu to podařilo a pomohlo.

Dlouhou chvíli jen tupě zíral do stropu který vlastně ani neviděl. Až po chvíli si uvědomil,že dnes nebo včera mu bylo šestnáct let. Krásný dárek k narozeninám…
"Co to cccítímmm. Sssvačinnka",zasyčelo něco a začalo se to pomalu plazit k Harrymu.
"Nech mě",zašeptal Harry hadím jazykem,chtěl se od toho menšího hada odtáhnout,ale nebyl schopný jakéhokoliv pohybu.
"Jisstě pane. Já nevěděl že jste hadí jazzzyk.",zasyčel had a začal se plazit pryč.
"Počkej. Musíš mi pomoct",zašeptal Harry a snažil se neztratit vědomí.
"A jak bych vám já mohl pomoci?"
"Musíš mi přinést hůlku. Tak aby to nikdo-nikdo nezjistil",řekl ztěžka a už jen tak tak odolával,už to nemohl vydržet.
"Jak rozzzkážete…",zasyčel had a začal se rychle plazit pryč.
"Bud opatrný…Ať tě nevidí…",zasyčel ještě Harry pak už ale upadl do bezvědomí.
Had. Neměl hady rád,ale pokud mu ten had pomůže začne je milovat.
Už zase měl noční můru. Jako vždy neuvěřitelně živou. První se mu odehrála smrt Dursleyů,ale tentokrát on držel hůlku a hrozným způsobem je zabil,tak se to opakovalo i u Figgové a Siria. Něco mu dopadlo do klína. Pomalu unaveně otevřel oči. Začal udiveně zírat na hůlku která mu ležela ne břichu,byla tu jeho hůlka!
"Jak…jak…",zašeptal Harry hadím jazykem.
"Omlouvvvám se. Hlídali ji,proto to trvalo tak dlouho….",zasyčel had a sklonil omluvně hlavu.
"Děkuju ti…",řekl nevěřícně.
"Prossssím. Vezměte mě sssebou. Teď už možná vědí že máte hůlku… Nechci ještě zzzemřít…"
"Dobře…",v tuhle chvíli by kývnul na všechno,stále ještě zíral na svou hůlku. Ale pak překvapení vystřídala bolest. Zase se vrátila. Ale jak se odtud dostane? Jedině že by vyčaroval přenášedlo,ale to neumí,jenom o tom četl,ale nikdy to nezkoušel.
"Possspěště sssi…",zasyčel naléhavě had.
Harry se pomalu,s tichým sténáním,doplazil k cihle. Teď se jen musí soustředit na místo kam se chce dostat,ale to bylo pro něj v tuto chvíli moc těžké,nezvládl se soustředit na nic jiného než na bolest. Protřepal hlavu v domnění že mu to pomůže,ale nepomohlo.
"Portus",zašeptal s hůlkou namířenou na cihlu,ale nic se nestalo. Říkal to znova,pořád dokola ,ale nic se nestalo. Cihla stále ležela bez pohybu a had kolem něj začal nervózně kroužit.
"Užž jsou… Jdou sem. Oba náss zabijí…",zasyčel had a měl pravdu,z chodby byli slyšet kroky,blížili se čím dál tím blíž k jeho cele. Harrymu se začala třást ruka. Jdou sem… Je po všem,zabijí mě,ne budou mě zase mučit. Už ne… já nechci… Už byli kroky skoro u dveří. Snažil se co nejvíc si vybavit Grimauldovo náměstí. Viděl před očima chladnou kuchyň kde připravovala paní Weasleyová skvělé jídlo,viděl jak se tam Ron s Hermionou hádají, viděl Siriuse jak se na něj štěkavě směje.
"PORTUS",zakřičel,cihla se zlatě rozzářila a vznesla se do vzduchu,po chvíli dopadla na zem a zhasla. To už se dveře rozrazili a dovnitř vešel Voldemort a jeho věrní smrtijedi. Rychle se chytl přenášedla,had se mu zahryzl do kalhot. Viděl jak na něj Voldemort seslal smrtící paprsek,ale přesně v té chvíli ucítil škubnutí u pupíku. Byl pryč,zachránil se,zvládl to. Letěl ve výru barev a zvuků. Najednou dopadl na zem,neviděl kde je,v uhle chvíli mu to bylo jedno. Po všech těch kletbách,ani jednou nezakřičel,teď se však všechno vydralo na povrch. Všechna bolest a strach ,který se snažil utlumit, se při bolestivém dopadu vrátilo. Nevěděl proč se bojí… Začal křičet a svíjet se. Všechna bolest se snad ještě znásobila. Měl pevně sevřené prsty a víčka. Stále se svíjel aby unikl pomoci.
"Harry…",uslyšel několikrát jak někdo křičí jeho jméno. Uklidnilo to jeho strach,dostal se tam kam měl. Ale bolest nic neuklidnilo. Začal padat do čím dál víc houstnoucí tmy.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Smajlinka Smajlinka | 20. května 2007 v 21:15 | Reagovat

No to je teda něco, jenom tam máš gramatický chyby, ale jinak je to hustý!

2 Beltrix Beltrix | Web | 3. srpna 2007 v 13:18 | Reagovat

Tak tohle je skvělýýýýýýýýýýý !!!! Podívej se pls na můj blog a pořádně to tam zkritizuj !

3 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 8. února 2008 v 19:11 | Reagovat

Už asi po páté čtu tuhle povídku. Rok jsem jí teď nečetla, tak se do ní dneska pustím znova, vím, že byla jefnu dobu jednu z mých nejoblíbenějších, tak jdu zjistit čím to bylo a zda jí stále budu mít tak moc ráda jako prve... ;o) Kritizovat a tak nebudu, to si nechám až se dostanu na konec. I když tuším, že konec asi ještě není... ;o(

4 ClaireM ClaireM | Web | 28. března 2009 v 11:52 | Reagovat

Huh, paráda. Úplně úžasně napsaná kapitola. Až mi bylo špatně při představě, jak ten chudák musel trpět... Div že jsem ho neobrečela... Ale, prosím, pozor na ty pravopisné chybky... Docela mě praštilo do očí "ani nevýš"... Ale jinak krása.

5 emms-emmawatson emms-emmawatson | 7. ledna 2011 v 9:51 | Reagovat

Ahoj , požádam novou súťež jménem IQ
ak jak chceš múžes se zapojit na mojí stránce. DIKY

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama