11. Kapitola - Lest

26. listopadu 2006 v 17:32 | Keirra |  Kdy to všechno skončí ?
11.Kapitola...

" Ty přede mnou nemusíš klečet, nejvěrnější!"
Harry neváhal a postavil se.
"Myslím, že už jsi pro nás zjistil dost, je načase se k nám vrátit!"
"Nic jiného si ani nepřeji. Je mi zle zůstávat v jejich blízkosti! Ale nebude tak snadné stanout zpět po vašem boku,neustále mě hlídají, myslí si že jsem na jejich straně, idioti!"
"Co jiného jsi od nich čekal když je vede ten idiot! Ale to je teď vedlejší! Přestaň hrát i ztrátu paměti, dělej že si opět vzpomínáš!"
"Ano pane! Ale je mi zle předstírat, že je mám rád! Nemůžu…."
"Chceš mi snad odporovat?"
"Ne. Dobrá,budu tedy předstírat, že jsem zase zpět,že jsem jejich přítel a že… je mám rád….",řekl znechuceně Potter.
"Správně! Počkej pak několik dní možná bude trvat než ti uvěří pak…."
"Uvěří mi hned! Jsem si jistý! Dám vám vědět kdy se odtud konečně dostanu!"
"Ano! Sbohem!"


Probral se a pomalu otevřel oči,zjistil že je ještě stále svázaný. Byla ještě stále tma a ošetřovatelka, ani nikdo jiný ho nehlídal,skvělá možnost si to do podrobně promyslet.
Ač Harry chtěl nebo ne, jeho pocity byli naplněny nenávistí a opovrhování k jeho přátelům a všem nečistokrevným. Hrozně chtěl poslouchat rozkazy,mučit dokonce i zabíjet. Jeho vlastní já, bylo potlačeno lektvarem. Jeho osobnost už neexistovala,místo ní tu byl Voldemortův klon, byl naplněný jeho pocity, názory a vším co potřebuje proto, aby byl jeho nejvěrnějším smrtijedem.
Byl na sebe patřičně hrdý, že mu jeho pán tolik důvěřuje. Pocit jako je láska,přátelství, na tohle všechno zapomněl. Bylo mu dokonce zle, že je příbuzný s tím krve zrádcem, Blackem.
Dokonce mu byla i příjemná bolest,která mu pulzovala tělem.
Ale bohužel pro jeho přátele,byl tenhle Potter o něco lepší,v žádném případě ne chováním nebo názory, ale uměl nitrobranu! Přesný Voldemortův klon!
Sledoval ledovým pohledem jak vychází slunce. Připravoval se na to že se zase bude muset chovat jako milý Harry.
"Už jste vzhůru?",zeptala se ho ošetřovatelka ,když Harry začal předstírat že se probouzí.
"Hrozně mě bolí hlava!",zaskuhral.
"Opravdu? To bude nejspíš z toho důkladného vyšetření."
Začala mu odvazovat ruce,nohy ale ne. Zachvíli dovnitř vstoupil Sirius.
"Ne! Ať jde pryč!",zaskuhral a začal si svírat hlavu a předstírat neuvěřitelnou bolest hlavy.
"Opravdu vás to tak moc bolí? To by mohlo být dobré znamení…"
"Ne vůbec mě to nebolí! Pokud berete pocit, že vám někdo stlačuje hlavu ,za bolest, tak jo! Hrozně to bolí!"
"Harry podívej se na mě!",řekl Black pomalu.
Harry bolestně zkřivil obličej a podíval se svému kmotrovy do očí.
"Vzpomínáš si!"
Dlouhou dobu byl potichu a stále se mu díval do očí, pak se rozeskučel ještě víc a přímo si drtil hlavu.
"Siriusi!",křikl pochvíli radostně ale přesto ještě křivil obličej bolestí..
Byl to dobrý herec, hrál to vážně dobře, dokonce se mu trochu leskli oči.
"Vzpomněl si!"
"Ne! Prosím ať sem nechodí! Mě snad praskne hlava!",skučel a svíral si hlavu,sem tam sebou i trhl.
Nijak zvlášť neslyšel co ošetřovatelka říká nově příchozímu,neboli řediteli a bylo mu to docela jedno.
" Harry , podívej se na mě",řekl pomalu Brumbál, Potter ho pomalu poslechl. Hned potom cítil jak se mu snaží dostat do hlavy. Pustil ho, trochu pozměnil několik vzpomínek a myšlenek a nechal ho se podívat na to co chtěl ve své verzi.
"Ty si nevzpomínáš co se včera stalo?",zeptal se ho pomalu a mírně zamračeně.
"Ne,mám to všechno v mlze….Asi budu zvracet!",zase si lehl a unaveně zavřel oči.
Idioti! Nebude trvat dlouho a zase se vrátím k mé skutečné rodině! Pokud to neposeru…
"Úplně hoří!",řekl Sirius vyčítavě, jako by se o jeho kmotřence ošetřovatelka nestarala.
ještě jednou na mě sáhneš a uvidíš!
Pomalu znovu otevřel oči,stále tam byl Brumbál,který ho stále provrtával očima a Sirius který úplně zářil.
"Co je? Udělal jsem něco? Co se včera dělo? A proč si to nepamatuju?",zeptal se Brumbála.
"No…. Trochu jsi byl mimo, ale to nic!",odpověděl místo něj Sirius.
"Co-co myslíš tím mimo?", zeptal se dost nervózně .
"Nezatěžuj se tím. Teď si odpočin a prospi se!",nařídil mu Brumbál.
"Můžeš jít se mnou Siriusi?",zeptal se a začal se zvedat.
"Ale…",chtěl něco namítnout ale ředitel ho předběhl.
"Chci si s tebou promluvit! Harry ti nikam neuteče."
"To je dobrý ,běž!"

Den pomalu plynul a nakonec mu odvázali i nohy. Sirius se za ním už zase stavil i s Remusem a pár dalšíma, musel vynaložit všechno své sebeovládání ,aby jim nic neudělal a choval se jako pravý Harry Potter. Všichni mu to baštili , jen ředitel se choval nějak podivně,ale co, nebude to trvat dlouho a dostane se odtud. S věčnými poznámkami popíjel lektvary a konečně se jeho tělo začalo pořádně regenerovat. Šrámy zmizeli, i popáleniny se ve velkém množství vyléčili a úplně zmizeli.
Večer zmizel z ošetřovny, ne že by mu bylo už tak moc dobře,ale vždycky to tak dělal. Ale dost to přecenil,nedostal se dál než za dveře a tam zůstal,už fakt nemohl dál.
Debilní den! Začal si v duchu stěžovat na všechno a na všechny. Sedl si na zem a unaveně zavřel oči. Už tu nechtěl být, lezlo mu to tu všechno krkem. Štvala ho ta jejich starostlivost, zájem o jeho zdraví. Nesnášel je, bylo mu z nich zle. Jak rád by byl zase mezi smrtijedy!

"Můžeš mi říct co tu děláš?",zeptal se ho Remus. Musel asi usnout.
"No, chtěl jsem se projít ,ale nějak mi to nevyšlo, tak sem tu skejsnul."
"Ty ses chtěl jít projít? A kam?",začal ho zvedat a pomáhal mu dostat se zpět do postele. Ani si nevšiml že už je ráno.
"Nějak jsem se chtěl nenápadně dostat na kolej…."
"Se nikdy nepoučíš,co?"
"Znáš mě… Stačí mi říct a hned tě poslechnu!",řekl ironicky a ušklíbl se.
"Jo, to jsi celej ty!",zasmál se Remus.
"Kde je Sirius?"
"Něco řeší s Brumbálem…"
"Neřeší! Právě přichází!",řekl jim Sirius a skočil na postel na kterou se Harry namáhavě snažil dostat.
"Co ti chtěl Brumbál?",řekl mírně naštvaně. Musel dát najevo že se na starouše zlobí..
"To jsi na něj ještě pořád naštvaný, A nechceš mi vysvětlit proč?" ,zeptal se zamračeně Remus .
"Nechcete mi něco vysvětlit?",zeptal se ho kmotr nechápavě.
"Ani ne!" ,řekl ledabyle a konečně padl do teplé a hlavně měkké postele.
"To jen nějaký kouzelník,ale v žádném případě to nebyl Harry, měl období temna, neboli byl dost nevrlí, nepříjemný a neustále na někoho naštvaný!"
"Díky ,ty šťouro!",řekl usměvavě ale ve vnitř přímo běsnil.
"Bože, budete mi toho muset tolik říct!"
"Myslím že ani ne! K některým věcem se není třeba se vracet…..",řekl Harry.
"No…Harry víš… já tě nechci nijak nutit, určitě by jsi na to rád zapomněl, ale…"
"Přeložím ti to, chce vědět jaké úkoly jsi měl v oblouku…. Jak jsi se tam dostal…",řekl Sirius mírně znechuceně při vzpomínce na pobyt na tom hrozném místě.
V tu chvíli se naprosto zarazil, vůbec nechápal o čem to ti dva mluví.
"Myslí ten oblouk ze kterého si mě zachránil!ů,připomenul mu kmotr.
No to určitě! Tebe bych tak odněkud zachraňoval! To bych raději políbil Aragoga! Byl jsem celej bez sebe radostí ,že jsi konečně natáhl brka a ještě bych za tebou někam skákal…
"Víš, nějak se mi o tom nechce mluvit…"
"To chápu! Sirius mi už říkal o tvém posledním úkolu….",řekl ale hned se zarazil.
"Hele Remusi, nebylo to snadné! Určitě ti to řekne,ale až na to bude připravený!"
O čem to mluví?
Ještě dost dlouho pokračoval rozhovor, dokud Potter nezačal předstírat ospalost ,aby konečně vypadli.

Uběhl týden, jeho stav po zdravotní stránce se značně zlepšil,ale to bylo tak všechno. Ještě stále byl na ošetřovně,ještě stále se k němu Brumbál choval značně podezřívavě a hlavně mu neustále lozil do hlavy. Nic z něj ovšem nedostal.

" Už mě nebaví čekat! Je čas abys se vrátil!",řekl pán zla chladně.
"Rád bych, jenže mě ještě ani nepustili z ošetřovny. Nemám šanci se…."
"Dostaneš se na konec Bradavických pozemků a pak se přemístíš! Víš přeci kam!",přerušil ho výhružně.
" Jistě! Ale tak se dozví že jsem na vaší straně!",odporoval Harry.
"A o to mi jde! Je čas jim nasadit další ránu!"
"Jak poroučíš! Ještě dnes se k vám vrátím!"


Otevřel oči a hned se podíval na hodinky. Byli tři hodiny ranní. Vyskočil z postele a převlekl se, hůlku si strčil do kapsy a vydal se z ošetřovny směrem na kolej,kde si chtěl vzít své koště a konečně zmizet.
Do třetího patra si ho nikdo nevšiml,ani obrazy, všichni spaly. Jenže pak natrefil na školníkovu kočku, která se chystala jít žalovat.
"Tak na to ani nemysli!",řekl zlým výhružným a hlavně ledovým hlasem.
Kočka se lekla a ani se nehla.
"Možná by nebylo na škodu zopakovat si minulost!",řekl a jen mávl hůlkou, paní Norrisová padla na zem,zkamenělá.
Chytil ji za ocas a hodil ji za sochu. Pokračoval dál v cestě.
"Kam jdeš?",ozvalo se za ním. Nebyl to nikdo jiný než Lupin, nejspíš se vracel z nějaké mise nebo se jen tak procházel.
"To ti může být jedno vlkodlaku!"
"Cože?"
Lupin nestačil ani vytáhnout hůlku a byl už druhý zkamenělí na jeho seznamu.
Už se bez zdržování dostal na kolej kde popadl své koště a kouzlem rozbil okno. Mohl ho sice normálně otevřít, ale ať si dají námahu se spravováním škod. Nebelvírská místnost vypadala jako po boji, dokonce tam i hořelo. Křesla a stoly byli na maděru, stěna byla plná děr… No, chtěl po sobě zanechat památku.
S hlasitým smíchem vylétl do noci. Letěl nad zapovězeným lesem největší rychlostí kulového blesku. Když zahlédl konec lesa začal klesat až nakonec přistál za malým potůčkem který odděloval území bradavic s mudlovským světem. S hlasitým Prásk se přemístil.
Když se objevil v temné místnosti ozářené pochodněmi které vydávali jedovatě zelené světlo, rozmáchlým gestem si vjel do vlasů. Byl opět doma!
"Vítej zpět, nejvěrnější!",uvítal ho ledovým smíchem pán zla,který sesedl z křesla velice podobnému trůnu. Mávl hůlkou a zachvíli se místnost zaplnila postavami v dlouhých černých pláštích s kápí přes hlavu. Voldemort přešel doprostřed místnosti,až teď si Potter všiml že pán zla stojí veprostřed ornamentu, které znázorňovalo znamení zla. Ve mžiku vteřiny si ale uvědomil že to tak bylo vždycky, vždycky stál tam kde teď a smrtijedi v kruhu kolem svého mistra.
Všichni až na Harryho se hluboce uklonily. Všichni se chovali jako by bylo naprosto normální že je přítomen Harry Potter. Jako by tomu tak bylo vždy.
"Přivítejme mezi námi jednoho z nejvěrnějších,který se k nám opět vrací",řekl pán zla a smrtijedi mírně pokynuli hlavou. Zachvíli jeden smrtijed menšího vzrůstu k němu přikulhal a podal mu smrtijedský plášť. Potter neváhal ani chvíli a s úšklebkem si ho oblekl. Pak se s kápí přes hlavu postavil na poslední volné místo, vlastně ne, ještě jedno volné místo tam zbylo. V tu chvíli si toho všiml i pán zla. Než však stačil něco říct s prásknutím se tam objevila zahalená postava, která se ihned vrhla svému pánovi k nohám a políbila mu lem hábitu.
"Promiň mi to zdržení mistře, zavolal si mě Brumbál, nejspíš nechápe že by měl otravovat pouze do osmé hodiny večerní!",omluvil se a pak se zase zařadil. S mírným pohnutím hlavy se podíval na Harryho,nemohl vidět kdo to je, jen že je nový.
"Můj pane! Neměl by jste mu důvěřovat! Je to špeh!",zasyčel Harry rozzuřeně. Byl naštvaný, že někdo jako je Snape špiní řady smrtijedů.
Snape sebou trhl jak nemohl uvěřit tomu, kdo promluvil.
"Co mi na to řekneš? Snape?!"
"Pane, víte přece, že vy jste mým jediným pánem!",řekl pevně ale mírně sebou škubl.
"Je členem fénixova řádu, kam předává informace, nejednou jsem ho viděl jak jde na poradu…."
"Bylo mým úkolem…" ,začal se Snape nervózně bránit,ale pán zla ho umlčel.
"Dost! Tvá zrada či věrnost, dnes není první na programu!Vid' Červíčku!",zasyčel vztekle.
Malá postava se schoulila na zem a začala skučet.
"Víš moc dobře, že lord Voldemort chyby nepřipouští a už vůbec neodpouští! Kvůli tvé neschopnosti se ten idiot Brumbál zmocnil klíče, ten měl být můj! Věčně se daří těm mamlasům ničit mi plány kvůli tvé neschopnosti! Můj pohár trpělivosti přetekl! Crucio!",zahřímal Voldemort.
Červíček sebou začal na podlaze škubat pod bolestnými křečemi. Ječel jak jen jeho slabý hlásek mohl. Voldemort lenivě trhl hůlkou a Červ zmlkl, stále sebou ještě trhal. Voldemort se podíval na Harryho a pokynul mu rukou. Potter se široce usmál a vystoupil z řady.
"Crucio!",řekl přímo dychtivě.
Nová bolest,ale vůbec ne menší, donutila Červíčka opět sebou škuba a ječet bolestí.
"To by stačilo!",řekl Voldemort pobaveně, protože to trvalo už skoro věčnost. Červíček už dávno přestal křičet.
Snape byl celí nesvůj i když se to snažil skrýt. Zato ostatní smrtijedi se pobaveně smáli, stejně jako Harry když mučil Červíčka.
"Je tvůj!",řekl pobaveným hlasem Voldemort a šel se opět posadit.Smrtijedi teď stáli v kruhu okolo Harryho a skuhrajícího Červíčka.
"Copak je Petříčku? Už máš dost?",zeptal se ho předstíravě mile.
Schoulená postava narazila několikrát do zdi, pak do něj opět narazila kletba crucio. A tak to pokračovalo dál a dál, nakonec zůstal celý zakrvácený ležet na zemi a jen slabě dýchal. Smrtijedi včetně Harryho se chladně smáli.
"Odneste ho!",řekl Voldemort znechuceně ,ale zároveň i pobaveně a dva smrtijedi velmi nešetrně příkaz splnili. Pán zla se opět postavil a přešel zpět na své místo.
"Dost zábavy! Nyní je načase, abych vám objasnil další plán. Je načase,aby si kouzelnická společnost uvědomila že jsem zpět v plné síle! Napadnete město poblíž Londýna. Útok povede….. Potter!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 3. srpna 2007 v 15:55 | Reagovat

Vrátí se mu vzpomínky ?

2 Makina Makina | Web | 25. srpna 2007 v 3:04 | Reagovat

Drsný. To je chudák, čím mu  ještě znepříjemníš život? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama