11. Kapitola - Mrzutej den

22. listopadu 2006 v 19:18 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
11. Kapitola
Beta-read: Ten-jehož-jméno-raději-nevědět

Uběhl týden, náš trest s McGonagallovou skončil, nemůžu si pomoct, ale musím dodat dost zbytečný trest! Vždyť jsme nic zvláštního neudělaly, pouze jsme si vyměňovaly slovní argumenty, no možná jsme to tentokrát přepískly, ale nikdo není dokonalý. Bohužel jsme my čtyři, tím myslím Lily, mě, plus ty dvě nány, co s námi sdílí pokoj, měly trest společně. Což znamená, že se to neobešlo bez prodloužení trestu, trochu jsme si zase vjely do vlasů…
Blackovi se snažím vyhýbat, ale moc se mi to nedaří, protože po tom co jsme s nimi byly v kuchyni, si nejspíš myslí, že jsme zakopali válečnou sekeru. No, jsou na omylu, aspoň částečně, ještě jí kousek kouká…
Abych řekla pravdu, alespoň pro jednou jsem ráda když je nablízku. Což mě neuvěřitelně štve! Kdy konečně té mé palici dojde, že to dělá jen, aby se pochlubil! Proč ve mně musí furt hlodat červíček pochybností? Ale když se na vás podívají ty jeho krásný upřímný kukadla… Fuj! Sklapni už! Ještě jednou na něco takového pomyslíš a fláknu ti! Fajn, vždyť už mlčím….
Taky naše sázka se neustále nějak odkládala, protože se nám ten půst moc nedařil, máme nějakou slabou vůli. Vždycky, když jsme šly na snídani, aspoň se na jídlo podívat, skončilo v nás.

Rozmrzele jsem vylezla z postele. Zabručela jsem neurčitý pozdrav na Lily, která už oblečená seděla na posteli a tomu nebudete věřit, četla nějakou velmi zajímavou knihu.
"Kate, to bys nevěřila kolik zajímavých kleteb se budeme tenhle rok učit. Neměla jsem čas si to ještě pořádně přečíst a teď toho vážně lituju. Budu se muset začít ihned všechno učit, jinak to nezvládnu….", najednou se zarazila, chvíli čučela na knihu a pak se na mě vyděšeně podívala. " Proboha! Vždyť já propadnu, jsem špatná! Měla jsem se učit už o prázdninách a ne to odfláknout! Jen jsem si tu chodila po chodbách a flákala se, místo abych se učila! Prašti mě! Vždyť já ani nemám právo, aby se na mě profesoři dívali, měli by na mě křičet, nadávat mi! Měli by mě už dávno vyloučit!"
S mírně vykulenýma očima jsem sledovala, jak šílí a tahá z brašny všechny učebnice a hází je na postel. A to ta debata začínala tak slibně…
"Lily, měla by ses stydět!", zabručela jsem vážně a vplula do koupelny.
"Takhle to nechávat na poslední chvíli! Hanba, hanba!", křikla jsem na ni ještě a pak jsem si začala čistit zuby a pokračovala v ranní hygieně.
Měla jsem mizernou náladu a ani nebyl nějaký zvláštní důvod, žádný trest na obzoru, měla bych být šťastná. A ještě k tomu byla sobota, žádná škola jen pohoda… Co víc si člověk může přát? Máme sice pár úkolů, ale na ty mám ještě nějaký ten den čas. Je sice pravda, že posledních pár dní bylo dost hnusně a pořád pršelo, prostě hnusné podzimní počasí. Ale to přece není důvod, abych měla tak mizernou náladu! Já tuhle dobu přece miluju, když si pomyslím, že za chvíli bude celý hrad nádherně ozdobený vánoční výzdobou, budou hořet krby… Prostě krásná vánoční atmosféra….
Vylezla jsem z koupelny, nějak jsem na sebe nasoukala oblečení a znaveně padla na postel.
"Co je s tebou?", zeptala se po chvíli Lily, protože jsem nepřítomně čučela z okna. Zase pršelo a foukal silný vítr.
"Nic."
"Nepovídej! Vypadáš dost mizerně. A k tomu máš kalhoty! Ty, taková slavná zastánkyně sukní!"
"Dík!"
"Vždyť víš jak to myslím… Něco tě trápí?"
"Ne."
"Super konverzace."
"Hmm."
"Víš co, dneska začíná naše sázka, cítím že tentokrát to zvládnu."
"Fajn," řekla jsem nezúčastněně a dál čučela z okna.
"Nemůže to být tak těžké, vždyť fůra holek trpí třeba anorexií, když zvládnou nejíst ony, já to zvládnu taky!", pokračovala zamyšleně a jen tak otáčela stránky jednu za druhou.
"Jo, jenže ony nejí, protože si myslí, že jsou tlusté, i když to v mnoha případech není pravda. Ty nebudeš jíst kvůli sázce, což není zas tak velká inspirace," řekla jsem jí znuděně.
"Vždyť se na mě podívej, jsem jako bečka!", řekla skoro pisklavě.
Věnovala jsem jí otrávený pohled a zase upřela oči k oknu.
"Vždyť jsem si jen dělala legraci…"
"Hmm."
"Sakra co je s tebou?!", teď to znělo naštvaně.
"Nic! Pojďme na snídani!"
"Máš pravdu, trochu té provokace….", vyskočila vesele a do ruky chytla knihu, pardon, chtěla jsem říct knihy, pak se doslova vyřítila ze schodů. Já jsem si dala dost na čas, cestou jsem ještě popadla mikinu. Černou s kapucí, kterou jsem si hned přetáhla přes hlavu, jak krásně to vystihovalo mou náladu.
Bylo už dost hodin, takže byla věž prázdná, nějak jsem se dostala do Velké síně, aniž bych vnímala cestu. Nevesele jsem se usmála na několik lidí, kteří mě pozdravili a zapadla ke stolu naproti Lily.
"Super místo, horší nebylo?", zeptala jsem se nevrle a podívala se na Blacka, který seděl ob jedno vedle nás.
"Ale jo bylo, vedle Margaret a jejího dvojníka…. Nebo taky vedle Soni."
Pro vysvětlení, Soňa, holka ze stejného ročníku, které je dobré se na hony vyhýbat, jinak se jí už nezbavíte. Je jako klíště, které se na vás přisaje a pije vám krev tak dlouho, dokud nemáte chuť ji praštit. Má hnusně pisklavý hlas, ráda pomlouvá, kritizuje a je vlezlá.
Vyhrála cenu nejotravnější člověk na světě! Nejhorší je, že když si chce pokecat, například o jejím oblíbeném tématu - proč žijí ryby ve vodě, tím chci říct, že neumí mluvit o ničem jiném než o blbostech(nedávno se mnou probírala například proč dýcháme vzduch), najde si vás ať jste, kde jste, jednou mi vlezla na záchod, málem jsem jí za to zabila!
"Když si mi to tak vysvětlila, myslím, že to tak špatné místo není…", znuděně jsem si nalila kafe a dobrých deset minut sklenici jen svírala v dlani.
Lily, která studovala z učebnice, sem tam vrhla na jídlo hladový pohled. Musím uznat, že se drží, zatím je to její rekord.
"Ahoj holky!", vyhrkl Black, který nás až teď zaregistroval a hned se celá parta přesunula k nám, aniž by nějak brala ohled na chudáky třeťáky, kteří jedli a seděli hned vedle nás. Black ho prostě popadl a posunul o místo dál. Css, taková drzost.
"Kde jsi říkala, že sedí Soňa? Nějak jsem to znovu uvážila…"
"Nazdar…", řekla Lily a naprosto mě ignorovala. Na všechny se usmála a zase se vrátila ke knize. Co je tak zajímavého na učebnici Obrany proti černé magii, že od toho neodtrhne oči a ani ji neštve, že vedle ní sedí James a neustále si cuchá vlasy?
"Hmm," pokusila jsem se o pozdrav a znovu se začala věnovat sklenici s kafem.
"Děje se něco?", zeptal se mě Remus a nalil si taky kafe.
"Nic."
"Něco se jí stalo?", zeptal se tentokrát Lily. Co je? To nemůžu mít blbou náladu?
"Ne, jen ji popadla blbá nálada a flákla s ní o zem…", řekla nezúčastněně a ani neodtrhla oči od knihy. Nejspíš brala to, že je špatná a měli by ji vyhodit za to, že se neučila, velmi vážně.
"To se spraví, stačí pár minut s námi a nálada ti začne rapidně stoupat!", začal Sirius.
"Si nějak moc fandíš…"
"No jo, to jsem celý já!"
"Jak jinak…"
"Copak vy nevíte, že se jde tenhle víkend do Prasinek?", začal James.
"Vážně?", vyjukla hned Lily a polila si knihu čajem.
"To bylo až moc nadšení…", řekla jsem znuděně a vytáhla hůlku. Za chvíli byla kniha v pořádku.
"Naši mi poslali peníze abych si něco koupila, asi jsou taky nějak natěšení na Vánoce jako ty… Přemýšlela jsem, že bych si koupila kočku!"
"Kočku? Proč si raději nekoupíš psa? Pes je v mnoha ohledech lepší než kočka!"
"To, že ty jsi posedlá čtyřnohými, chlupatými koulemi, co se honí za vlastním ocasem neznamená, že mám stejný vkus."
Raději jsem to přešla mlčením, jen jsem po ní šlehla hnusným pohledem, který mi ona oplatila ironickým úsměvem. Sirius se pohodlně rozvalil a s úsměvem si prohrábl vlasy.
"Tak co? Jdete do Prasinek?", zeptal se Sirius.
"Hmm…. No… možná," zabručela jsem.
"Já určitě a Kate taky."
"No ještě, že tě mám!"
Zase jsem zaryla pohled na sklenici.
"No konečně! Pošta!", křikl jeden prvňáček a začal sledovat, jak hejno sov slétá z oken a přistává u svých majitelů s dopisy, balíky nebo novinami.
Mě nic nedošlo, ach jo, že by na mě byla máti ještě naštvaná za ty dopisy, co jí chodí ze školy?
"A hele, že bych nebyla jediná na kterou se rodina vykašlala?", zeptala jsem se uštěpačně Blacka, který taky nic nedostal.
"Pche, rodina, kdo ji potřebuje…"
"Není ti něco Reme?", zeptala jsem se starostlivě. Vypadal nemocně, byl hrozně bledý s velkými kruhy pod očima a navíc měl několik šrámů.
"Ne…", dodal hned nervózně.
"Nepovídej! Měl by jsi zajít na ošetřovnu! Vypadáš hrozně!"
"Dík!"
"Vždyť víš jak to myslím!"
"To je v pořádku, nic mi není! Jen jsme trochu blbli."
Naštvaně jsem se podívala na Siriuse, který mi to oplatil dotčeným pohledem.
Lily byla zase začtená do knihy, bože ta holka se nikdy nezmění.
Přiložila jsem svou dlaň na jeho čelo.
"Vždyť máš i teplotu! Co jste vyváděli?"
Sirius se začal ošívat a tvářil se docela naštvaně, že dávám Remusovi tolik pozornosti.
"Byl jsi na ošetřovně?"
"Jasně, říkala že to nic není! Jen se potřebuji vyspat!"
"Tak jo…", rychle jsem vypila kafe a podívala se na skoro usínajícího spolužáka.
"Pojď, já tě doprovodím!"
"To je dobrý. No tak jo…", dodal hned když viděl můj odhodlaný výraz.
Ignorovala jsem Blackův nevrlý pohled a šla s Remusem do věže.
Chvíli jsme si povídali, docela se mi zlepšila nálada, docela. Pak si šel odpočinout a já jsem se natáhla na křeslo naproti krbu, mé milované místo.

"Můžeš mi říct, co to s tebou sakra dneska je?", zeptala se mě už snad posté. Neustále jsem jen ležela a hleděla do ohně.
"Já nevím! Jsem nějaká znuděná, naštvaná….smutná."
"A proč, vždyť včera bylo všechno v pořádku."
"Nevím…."
Podívala jsem se na Siriuse, který byl obklopený ženským osazenstvem.
"Aha!"
"Co?"
"Nemá s tím co dělat jistý velmi oblíbený kluk s černými vlasy?"
"Ne…", řekla jsem smutně.
"Takže ano…"
"Hmm."
"Tak proč za ním nezajdeš?"
"Ne, něco jsem si slíbila!"
"Kašli na to, abych řekla pravdu myslím, že tě má rád!"
"No jasně a kromě mě ještě fůru dalších!"
"No…. to možná….", zarazila se Lily.
"Něco mi řekni, vím že máš ráda Pottera, proč za ním nezajdeš?", oplatila jsem jí to.
"Já ho nemám ráda! Je to jen blbý namyšlený frajer!"
"Tak nechtěj po mně abych šla za Blackem…", řekla jsem zase smutně a zadívala se do plamenů. Já to nepochopím, ti dva jsou, teda byli by skvělý pár.
"Jo, jenže mě to netrápí…."
"Mě taky ne, jen mám blbou náladu!"
"Ne, blbou jsi měla ráno! Teď máš mizernou!"
"Hmm."

Čas plynul až neuvěřitelně rychle, já jsem ležela na křesle a neustále nepřítomně hleděla do plamenů a Lily se učila.
Za chvíli se místnost vylidnila, všichni odešli na oběd, jen my dvě ne. Lily se nervózně zavrtěla a sledovala, jak odchází do Velké síně, ale zatím se drží. Určitě má hlad, stejný jako já.
Lily se mě už na nic neptala, ani si nechtěla povídat, jen četla jednu knihu za druhou.
Usnula jsem.

"Bože tak jdi za ní a…."
"A co?"
"Proboha, chodil jsi s tolika holkama a teď nevíš co dělat?", zeptal se otráveně a přitom i pobaveně nějaký hlas.
Dělala jsem, že spím, pomalu mi docházelo kdo mluví.
"Ale pohni, než se vrátí Lily."
"Ona spí, možná bych měl počkat až…."
"Že by se slavný Sirius Black, známý sukničkář, bál promluvit s holkou?", zasmál se Potter.
"Ticho! Ještě ji vzbudíš!"
"Víš co, já jdu zabavit Lily, šla za McGonagallkou, nějak ji zabavím a ty zatím…"
"Fajn."
Slyšela jsem, jak se otevřel a zase zavřel průchod. Dál jsem dělala, že spím. Pak jsem slyšela, jak někdo chodí sem a tam.
Potichu jsem zívla a protáhla se. Zjistila jsem, že mám na sobě deku.
"Už jsi vzhůru?"
"Jo."
Sedl si naproti mně do křesla.
"Kde jsou všichni?"
"Na večeři… Spala jsi dost dlouho," mluvil tak podivně tiše.
"Aha."
"Co tvá nálada?"
"Na bodu mrazu? Holky tě už opustily?", neodpustila jsem si uštěpačnou narážku.
Sakra, co to melu?
"Jo ony… Žárlíš?"
"Ne, to jen aby konverzace nevázla."
"Už mě nebavily, nejsou jako ty."
To není nikdo…
"Copak? Nudil ses, tak hledáš náhradu?", zeptala jsem se mrzutě. Jestli mi hodlal zvednout náladu, tak se mu to moc nedaří.
"Ne, to ony byly náhrada."
"Jak potěšující…", řekla jsem neutrálně a zase se zahleděla do ohně.
"Ty jsi na mě naštvaná? Nebo proč se na mě ani nepodíváš, nezdravíš mě, naprosto mě ignoruješ! Už mě vážně štve, jak si o mě myslíš jen to nejhorší!", vyjel na mě zničehonic.
"Já si o tobě nemyslím….no vlastně jo," tentokrát jsem se mu dívala upřeně do očí.
"Co mám udělat, abys na mě změnila názor?"
"Já nevím, je jen na tobě poznat co by jsi měl změnit…"
"Fajn, když to zvládnu…", odmlčel se a široce se usmál.
"No? Dokonči větu."
"Uděláš co budu chtít."
"Fajn, když zvládneš celý měsíc nechovat se jako namyšlený frajer, nebudeš na nikoho útočit jak slovně tak i kouzly, tím myslím i na Snapea…. Nebudeš se chovat jako sukničkář a budeš slušný ke každému, kdo tě naštve…. A když na tebe někdo zaútočí … nebudeš se bránit a ještě mu poděkuješ!", začala jsem a s každým slovem se můj úsměv rozšiřoval. Tohle nezvládne…
Chvíli byl ticho a přemýšlel, no vlastně byl ticho několik minut, na tváři měl zamračený výraz.
"Fajn. Ale když to zvládnu, uděláš co budu chtít, cokoliv!"
"Fajn!", řekla jsem a podala mu ruku.
"Ale pokud to nezvládneš, uděláš TY, co já budu chtít!", dodala jsem ještě.
"To beru!"
"Ale mám podmínku, budeš mě zdravit a říkat mi jménem…", dodal. Jen jsem přikývla.
Má nálada rostla, začala jsem se smát, protože když jsem si představila, jak Snape do Siriuse reje a on mu zato děkuje….
"Ještě musíme tu sázku stvrdit….", vyhrkl tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměla. Chvíli jsem přemýšlela co řekl, ani mě nenechat něco říct a začal mě líbat. První jsem byla ohromená, vůbec jsem to nečekala, ale pak jsem se mu vrhla kolem krku. Hrozně dlouho jsem toužila, aby tohle udělal. Trvalo to snad už i několik minut. Jeho vlasy mě lechtaly na obličeji a pak promluvil můj vtíravý hlásek.
Moment, sakra stopni to! Nebo si ještě bude myslet, že po něm jedeš! No a co, možná je to pravda! Ale on to vědět nemusí! Fajn…
"Stvrzeno a potvrzeno!", řekla jsem po chvíli. Když jsem se odtrhla, zatvářil se skoro naštvaně.
"Hej, to bylo dost malé a hlavně krátké stvrzení!", řekl a pomalu se přibližoval k mému obličeji. Pomalu nakláněl hlavu na stranu, už byl skoro u mých rtů.
Bože já nemůžu… Aspoň ještě jednou… NE!
Dala jsem mu ukazováček na rty.
"Ještě jsi nevyhrál…"
"Tak fajn."
Chvíli bylo trapné ticho, které naštěstí prolomil příchod Lily a Jamese. Radostně hupsla mezi mě a Siriuse.
"Doufám, že neruším," dodala klidně, ale podle veselého tónu jí to bylo naprosto jedno. Podívala jsem se na její společnost, James si hned sedl vedle Siriuse a prohrábl si vlasy, přitom neustále pokukoval po Lily. Lily, která se neustále usmívala od ucha k uchu a něco si pobrukovala, dělala že si ho nevšímá, ale přitom po něm každou chvíli hodila úsměv. Už jsem nevydržela to ticho a ty pohledy těch dvou. Musela jsem se začít smát na celé kolo.
"Co jsi s ní udělal?", vyhrkla Lily na Siriuse.
Sirius jen pokrčil rameny a usmál se.
"Tak já už jdu nahoru. Dobrou," řekla Lily a odešla.
"Jdu taky!", vyhrkla jsem rychle a pelášila pryč. James měl ve zvyku mizet, když jsem vedle Siriuse a znovu s ním být o samotě vážně nechci
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 14. ledna 2008 v 10:16 | Reagovat

Že by konečně se dali dohromady?

2 wolfinkaa wolfinkaa | 7. března 2008 v 22:40 | Reagovat

huráááááááááááá..super.....nemôžem písať, sestre hrabe...:D:D:D

3 Jean Jean | E-mail | 8. března 2008 v 10:28 | Reagovat

super padim na dalsi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama