17.Kapitola - Je čas se vrátit.

26. listopadu 2006 v 18:04 | Keirra |  Kdy to všechno skončí ?
17.Kapitola...

"Ach jo, jak rád bych se teď proletěl.",zabručel Harry zasněně.
Seděl zrovna na lavičce v parku se svou nejnovější kamarádkou Kat. I když Brian neustále říká, že už jsou jako staří ani spolu nechodili. Byli spolu každý den i když ona chodila do školy. Harry neměl odvahu dát jí najevo, že už ji nebere jen jako kamarádku a navíc si nebyl jistý jak to bere ona. Tohle mu nikdy nešlo. Proč to musí být tak složité, přijde mu jednodušší mluvit se smrtijedem, než říct holce že se mu líbí.Byli to skoro dva týdny co Harry konečně opustil nemocniční prostory, ale jen díky tomu, že bydlel u svého doktora, který za něj přebral veškerou zodpovědnost. Ale až moc výhod to nemělo, trvalo celý týden než mohl vyjít ven, doktora oblomilo jeho věčné reptání a udělil mu aspoň několika hodinové vycházky. Ale i ty Potter porušoval ,jen co se Brian vytratil do práce, vytratil se z domu. Bylo zvláštní mít něco, čemu se opravdu dalo říkat domov. Dokonce měl svůj vlastní pokoj, který se ani v nejmenším nedal srovnávat s tím co měl u svých příbuzných. Úplně zapomněl na to, že jsou už mrtví. Celý ten čas mu mozek zaměstnávala spousta závažných problémů, že na to zapomněl. Bylo mu to teď hrozně líto, nebyl ani na jejich pohřbu, i když se toho moc pohřbít nedalo. Jak se za to nenáviděl, vždyť jen díky nim zvládl přežít, díky ochraně kterou mu poskytl jejich dům a jak za to zaplatili? Nikdy by neřekl že zachvíli bude používat jejich věty typu poskytujeme ti domov…Chmurné myšlenky ho teď otravovali čím dál častěji, měl pocit, že se jeho pobyt začíná chýlit ke konci.Skoro každý den bylo krásné počasí, přímo stvořené pro famfrpál. Už se tak dlouho neproletěl, že mu to až žalostně chybělo. Kdyby byl v Bradavicích už by se připravoval na první zápas, vlastně ne, famfrpál si už v životě nemohl zahrát. Jak tu babiznu nenávidí.
"Vždyť můžeš!",řekla a postavila se.
Nechápavě se na ni podíval. On se může proletět? Vždyť o košťatech nemůže vědět, leda o těch na zametání…
"Cože?"
"Máš babu!",plácla ho do nohy a ustoupila od něj pár metrů.
Harry na ni stále nechápavě civěl. "
A jo.",zasmál se.
"Myslel jsi snad něco jiného?"
"Ne, ale ty dnes nejdeš do školy?"
"No, teoreticky bych tam měla už dobrých deset minut být…ale že jsi to ty…"
"Snad nechceš jít za školu?",zasmál se.
"Možná že jo.",mrkla na něj.
"Nebudeš mít potíže?"
"Možná že jo.",mrkla na něj znovu.
"Klid. Copak neznáš to vzrušení z toho být za školou?"
Harry si vzpomněl na krvácivé a dávivé kokosky, které tak rád použil při každé hodině obrany černé magii v pátém ročníku. Jo, to byli časy…
"Podle tvého úsměvu to vypadá že víš o čem mluvím! Že ty jsi byl pěkné kvítko!"
"Možná, kdo ví…",řekl Harry, stále předstírající ztrátu paměti.
"Tak co? Babo! Jdeš? Pokud tedy na to máš dost sil….",řekla ironicky.
Harry vystartoval. Díky tvrdým trénováním se mu nohy pomalu ale jistě vraceli do původní formy. Dokonce i jeho tělo začalo mít lepší tvar, už nebylo tak vychrtlé. Kat byla pěně mrštná, nemohl ji chytit, vždycky změnila smět když to nečekal a kvůli tomu několikrát vrazil do stromu.
"Jak jsi mohl přežít své dětství?",rýpla si do něj.

Tak jo, jde se na to tvrdě…

Zase Kat dobíhal, ale tentokrát její odbočení čekal, hned jak zahnula doleva rozplácla se na zemi. Mohl za to kořen, který se tam z ničeho nic objevil. Ale Harryho magie za to v žádném případě nemohla….
"Sakra, kde se tu vzal.",zanadávala a začala se sbírat ze země a Harry jí podal pomocnou ruku.
"Nevím…"
"Vždyť stromy jsou od nás dost daleko!",rozčilovala se nad svou prohrou.
"Nerozčiluj se budeš mít vrásky, babo!"
Tak spolu blbli ještě dobré dvě hodiny, samozřejmě s pauzami, až tak dobře na tom Harry zase fyzicky nebyl.
"Jak to že nejsi ve škole?",zeptal se Graham, který přišel z práce nějak brzo. Oba dva schovaní pod horou zmrzliny, natažení v obýváku na sedačce a zrovna uprostřed napínavého děje hororu se na sebe zaraženě podívali.
"Odpadla mi hodina, dvě…vlastně tři."
"Jo, to za mých mladých let nebývalo. Za školu jsem chodil výhradně ve středu, proto mi říkali středoškoláku….",přisedl si k nim.
"Dlouho jsem to nechápal…",dodal pochvíli.
Harry se pobaveně ušklíbl a podíval se na Kat, která si s ním vyměnila pobavený pohled.
"Co to je?",zadíval se na obrazovku.
"Nenávist."
"Tam to s tou děsně…odpornou……."
"Jo."
"Asi nesledovala seriál plastická chirurgie s.r.o., co?"
"No, raději vás tu nechám. Rád bych se večer vyspal beze strachu, že se mi pod peřinou objeví ona.",zvedl se a šel do kuchyně.
"Víš Marku, já nevím jak ty… Ale já bych taky šla…Nebo to aspoň vypla…"
"Proč, vždyť je to chvílemi i vtipné!",řekl a nabral si plnou lžičku zmrzliny.
Po pár minutách seděla zády k obrazovce a pouze poslouchala co říkají.
"Už je pryč?"
"Jo." Otočila se.
"Fuj! Ježiši.",zase se otočila.
"Vždyť tam je!",bolestně ho praštila do ramena.
Harryho po tom co zažil, ho nějaký horor moc neděsil, i když chvílemi měl chut' to vypnout.
"Když ona tak střídavě mizí a zase se objevuje.",ledabyle mávl rukou.
"Tak mládeži, mám pro vás novinku.Musím…"zůstal zaraženě stát s pohledem upřeným na děj filmu.
Potřepal hlavou a zahleděl se Harrymu do očí.
"Budeš tu celý týden sám, musím odjet….proč to dělá…musím …."
Teď civěl i Harry.Museli se na to dodívat. Netrvalo ani půl hodiny a byl konec. Harry to vypnul a kat se konečně otočila. Dobrou minutu bylo úplné ticho. Harry vstřebával děj a pak se začal smát.
"Bojím se tě!",řekla mu vážně.
"Proč tomu říkají horor?",zeptal se smíchem.
"Tak to jsem jakože neslyšela. No, můžeš pokračovat, kam jedeš?"
"Musím jet na týden do Anglie…potřebují tam odborníka na jednu složitou operaci…"
"A co tam budeš dělat ty? Budeš ho tam shánět?", zeptala se Kat ironicky a schovala se za Harryho takže místo ní, dostal pohlavek Harry.
"Ale no tak Marku, bud' slušnej!",zasmála se kat.
"Proč to vždycky schytám já?"
"Zvykneš si.",ozval se Brian a pokračoval.
"Takže se o tebe Kat postará!"
"Co tím jako chceš říct?"
"No, víš rád bych našel svůj dům tam kde teď stojí. Tak co? Staneš se chůvou."
"Rozkaz. Neboj, budu ti vařit samé dobré kašičky, mrkvovou, brokolicovou."
"Utraťte mě! Připadám si jako naprostý vůl."
"Zvykneš si.",zopakoval.
"Samozřejmě ti tu nechám peníze aby sis mohl koupit přísady do kašiček…",pak ještě sáhodlouze vysvětloval Kat, jaké prášky mu má kdy dát, prej by to Harry nezvládl.
"Dále, ty budeš chodit do školy! A ty budeš dodržovat vycházky a nebudeš to přeceňovat! Nemysli si že nevím o tvých záchvatech!"
"O čem?",nechápal Harry.
"Asi myslí tam to, jak tě popadne kašel a pak vykašláváš krev…Hnus!"
"Díky."
"Ano, to přesně myslím."
Trvalo dva dny než se konečně uskutečnilo vytoužené loučení. Ne že by Harry změnil názor na Grahama, ale mít celý dům pro sebe…
"Páni, co budeme dělat?",zeptala se ho Kat, když zrovna leželi v jeho pokoji.
"To co řekl, ty budeš chodit do školy a já ležet.",řekl ironicky.
"Já to vidím na velkej opiový dýchánek!"
"Co kdybychom mu zapálili barák?",přidal se Harry.
"Jo a svedli to na medvídka Pu!"
"Můžem prozkoumat celý dům, třeba má pod barákem studnu…"
"Se Samarou?"
"Nebo s někým jiným…"
"Počkej, ale to přece doopravdy nejde,že ne? Já vím že je to film, ale jistota je jistota."
"Posero!"
"Já se nebojím, pouze se informuji!"
"No jasně… Četl jsem si ve starých novinách, hodně starých novinách, že tady kdysi stál hřbitov."
"Ty si ale idiot! Kecáš a říkáš to schválně abych se bála!"
"Zeptej se Briana!"
"Pitomče."
"Bojíš?"
"JO, no a?!"
"Jen tak."
"Že si děláš srandu?",zakňučela.
"Ne."
"Nech toho! Já vím že lžeš tak neříkej že nelžeš!"
"Tak když to víš tak tě nemusím doprovázet domů."
"Počkej, jak to myslíš. Vždyť je tma! To mám jít sama?"
"Možná když poprosíš, tak si to rozmyslím…"
"Jsi hnusnej!"
"Já vím, ale co už."
"Prosím, Marku, doprovodíš mě domů, byla bych ti neskonale vděčná!"
"No?",dorážela na něj když mlčel.
"Rozmýšlím si to…" Chytla ho za tričko a přitáhla ho k sobě.
"Stále přemýšlíš?"
"Jo."
Políbila ho.
Nakonec ji doprovodil domů, za tak skvělé odměny to stálo. A navíc, už se nemusel stresovat tím, jak jí má říct že se mu líbí. Unaveně vyšplhal schody a praštil sebou na postel, sundal si brýle a zahleděl se do stropu. Tak hnusně se mu točila hlava až se mu zvedal žaludek.
"…..kdo mě teď dokáže porazit…"
"….tohle není konec…."
Stál uprostřed Příčné ulice. Jenže už nebyla jako dřív, vypadala jako po velké bitvě, která se tu opravdu nejspíš odehrála. Byla tam spousta smrtijedů a jen hrstka členů řádu. Ale i když tu byl Brumbál, tentokrát to neznamenalo jasné vítězství, Brumbál byl dokonce zraněný, nechápal to, vždycky ho považoval za člověka, kterému se nikdy nic nemůže stát. A teď tu stál se zkrvavenou rukou, unavený a ztrápený. Harry musel uznat že se mu stýskalo, po něm i po všech ostatních. Jak je všechny nenáviděl, ale přitom je měl ze srdce rád a chyběli mu.Harry se otočil a podíval se za sebe. Všechny domy byli v plamenech, z některých se dokonce ozýval křik.
Trhnutím se probudil. Začal se zmateně rozhlížet po pokoji, aby se ujistil že je tam kde má být. Nechápal to, tohle už bylo podruhé co měl takový živý sen.Podíval se na budík, bylo půl druhé. Vyskočil na nohy. Nevěděl co má dělat. Možná to byl jenom sen, ale co když ne. Aniž by si uvědomoval co dělá, začal se oblékat.
Nemůžu tam jít! Nemám hůlku. Ale zato máš strach,co?! Nemám! Ale co když se to ani nemá stát teď, třeba za týden, za rok. Takže raději tu zůstaneš a budeš si dál žít svůj šťastný život? Ne, ale co mám jiného dělat? Pomoct jim! Jak? Tak, že se tam přemístíš a nakopeš jim prdel! Kde jsou tvé silácké řeči, že na tobě samém ti už nezáleží? To stále platí, jen jsem nečekal že to bude tak brzo! Tak co? Jo, nebo ne?
"Je čas se vrátit!",zašeptal s pohledem v zrcadle.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 3. srpna 2007 v 17:03 | Reagovat

Seš ošklivá , takhle to ukončit ! A mimochodem vrátí se zpátky k Brianovi a ke Kat ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama