18.Kapitola - Příčná ulice

26. listopadu 2006 v 18:14 | Keirra |  Kdy to všechno skončí ?
18.Kapitola...

Přetáhl si kapuci přes hlavu, větší šance, že si ho hned nevšimnou a taky nemusí nikdo vědět že je zraněný. Přetáhl si přes nohy maskáčové kalhoty. A začal nervózně chodit sem a tam. Už je to dost dlouho co se nepřemisťoval! A ani nekouzlil,kromě pár drobností, ale to se nedalo počítat. Ale teď mu půjde o život!Zatřepal hlavou. Teď nesmí myslet na nic jiného než na místo kam se chce přemístit.
PRÁSK
Přemístil se….
Hned jak se ocitl u místa, kde dřív bývala zeď která skrývala průchod do příčné ulice, hrůzou se nemohl ani nadechnout. Měl skloněnou hlavu, neviděl co je za zdí, hrůzu mu naháněli nářky, ledový smích a jeho vzpomínky. Na chvíli úplně zapomněl kde stojí, viděl sám sebe jak stojí s napřaženou hůlkou a dívá se na tělo mrtvé holčičky. Remus, který padl k zemi pod úderem mudli, kterého ovládal on sám. Desítku mudlů svíjejících se na zemi pod kletbou kterou vyslal zase on. Zase mu začalo docházet kolik bolesti způsobil nevinným lidem. Pocity, kolem kterých tak pracně postavil zeď ve své mysli, ze začali dostávat zase na povrch. Probourávali jednu část za druhou. Pod nátlakem tolika bolestivých pocitů a vzpomínek se skoro ani nemohl nadechnout.
Tak a dost! Už se nebudu utápět v sebelítosti! Nejsem tu abych fňukal,ale abych alespoň někomu pomohl!
Do těla se mu vlila tolik potřebná dávka odhodlání. Pomalu zvedl hlavu. To co uviděl mu znovu vyrazilo dech, odhodlání se bleskurychle vypařilo. Daleko před ním se v celé své kráse tyčila Gringhotova banka, která jakoby zářila jasným bílím světlem, ale to bylo jediné co si zanechalo svou noblesu a krásu. Magie a život už Příčnou ulici opustil. První dva domy, které byli po Harryho pravé straně byli srovnány se zemí, tak že bylo vidět do další ulice, která na tom byla podobně. Další domy hořely, byli rozbité na nejvyšší možnou míru tak, že je pohromadě drželo snad jen jejich vlastní odhodlání. Obchod pana Oliwandera už neměl střechu a pomalu se začali kácet i stěny, když už padala poslední stěna na trosky obchodu ozval se ohlušující výbuch a třísky a střepy se rozprskli všude okolo. Zmrzlinářství, obchod paní Malkinkové ani lékárna už tu nebyli, zbyli z nich jen trosky. Desítky lidí leželo na zemi bud' vážně zranění, nebo s široce otevřenýma očima. Ostatní, včetně žen a dětí byly shromážděni kousek před bankou a mířili na ně smrtijedi, nejspíš čekali na příchod pána zla. Další smrtijedi ničili další a další domy a hledali každého, který byli ještě živý, aby ho mohli dorazit. Jiní vypouštěli na oblohu další a další znamení zla až se černá tma měnila na zelenou záři. Harrymu se teď v těle valil žhavý vztek a zuřivost. Vykročil směrem ke smrtijedovi, který byl jen pár metrů od něj a byl otočený zády. Měl takoví vztek a chut' se pomstít, že se ani nemusel snažit, jako by se jeho magie snažila dělat všechno za něj. Smrtijed se k němu otočil, v očích měl zasněný výraz. Začal si svlékat smrtijedský plášť a poslušně ho podával Harrymu. Ten mu ho vytrhl z ruky a pak mírně mávl rukou. Smrtijed proletěl vysklenou výlohou hořícího domu a nevydal přitom ani hlásku. Nikdy by nevěřil, že si na sebe ještě někdy obleče smrtijedský plášť a ještě k tomu dobrovolně. Teď už ho nikdo nemohl poznat, pokračoval v cestě a přitom ukončoval hoření domů. Takže zachvíli jediné světlo, které osvětlovalo ulici bylo to vycházející ze znamení zla. Nikdo si toho ani nevšiml, většina smrtijedů teď byla shromážděna u banky rozestoupena do kruhu kolem klečících lidí a čekali, Harry si živě dokázal představit na co, nebo spíš na koho čekají. Zase se ale zastavil, protože se před ním objevil muž, který seděl opřený o zeď. Nevšiml si ho dřív, protože byl schovaný ve tmě. Dýchal přerývaně, na hlavě měl ošklivou ránu za které mu silně tekla krev, měl ještě spoustu dalších zraněný. Vypadal že už dlouho nevydrží, Harry přišel až k němu a pomalu si k němu klekl, nemohl mu být víc než třicet.
"Ty hnusný hajzle!" "
Nejsem smrtijed.",zašeptal Harry pomalu.
"Jasně… klidně mě zabij, mě je to jedno."
"Myslíte, že kdybych byl smrtijed tak bych se tu s vámi vybavoval?"
Muž k němu unaveně obrátil oči.
"Tak kdo tedy jsi?"
"Na tom nezáleží. Musíte se dostat do nemocnice.",řekl Harry a rozhlížel se jestli se k nim neblíží smrtijed.
"Opravdu nejsi smrtijed?"
"Ne."
"Jsi mladý… Asi…nejsi.",řekl ztěžka a zavřel oči.
Pak je ale zase otevřel a křečovitě mu sevřel ruku.
"Musíš…musíš mi pomoct."
"Já neumím léčit.",řekl smutně a zároveň naštvaně sám na sebe, učil se tolik kouzel, proč se nenaučil i uzdravující.
"Ne! O mě…ne-nejde! Mé dítě…..ono…je…" Odmlčel se aby nabral dech.
"Je v domě.",řekl a podíval se na dům o který byl opřený.
"Přinesu vám ho!",řekl Harry a pokusil se postavit, jenže muž ho zase stáhl k sobě.
"Ne! Já…já …už umírám…zachvíli půjdu…za…za ženou. Postaráš se o něj, řekni že se…o….něj postaráš."
"To zvládnete!Zachvíli přijde pomoc!"
"Slib…slib že se o Mikiho postaráš!Slib to!",řekl naléhavě.
"Slib to!",zachrčel, od úst mu tekl pramínek krve.
"Slibuju!Postarám se o něj.",řekl Harry a z očí se mu spustilo několik slz.
Muž se usmál, pak stisk povolil a hlava mu klesla s očima široce rozevřenýma na stranu. Harry u něj ještě dlouho klečel a držel ho za ruku, i když se snažil zahnat slzy nedařilo se mu to. Vzal do ruky jeho hůlku a strčil ji do kapsy. Další mrtví, kolik jich ještě zemře? Rozhodně se napřímil a vběhl do domu, protože to vypadalo že už dlouho stát nebude. Opatrně vyběhl schody, prohledal všechny pokoje až konečně našel ten co hledal. Pomalu přišel ke kolébce, ve které spinkalo asi pětiměsíční miminko. Mělo světle hnědé vlásky a zřejmě dost tvrdě spalo. Dost dlouho jen stál a přemýšlel jak ho vzít aby mu neublížil. Jenže zachvíli se domem rozneslo vrzání a praskání, zabalil ho do peřinky na které spal a vzal ho do náruče. Nejistě se podíval do jeho stále spícího obličeje.
Fajn, to bysme měli…. Kdyby ho to bolelo dal by to nějak najevo, ne? Sakra, co jsem to slíbil, já ani nevím co to jí, nebo jestli to vůbec jí! Já to s dětmi neumím, jsem rád že jsem přežil svoje dětství a ne se starat o jiné…
Přestal se nervovat a pomalu scházel schody.
Kam s ním? To je klišé…Neviditelný plášť nemám, vzít ho sebou nemůžu… Někam ho prostě schovám a pak se k němu vrátím!
Obešel dva domy, až objevil místo kde asi nedávno stál dům, teď tam ale byla jen podlaha, trosky byli rozházené všude okolo. Vyčaroval hůlkou několik dek a položil na ně spící dítě, pak na něj ještě použil zastírací kouzlo.
"Co tu děláš!",ozval se chladný hlas.
"Tobě se tak budu zpovídat!",naštvaně se na rovnal a chtěl ho omráčit, ale rozmyslel si to.
"Pán brzy přijde! Tak hejbni prdelí a vrat` se na místo."
Následoval smrtijeda a přitom si ještě pro jistotu upravoval kápy. Zatím má štěstí,ale jak dlouho bude trvat. Pokud si stoupne do kruhu nebude cesty zpět!Došli až k velkému kruhu kde se oba zařadili. Harry spatřil spoustu lidí kteří klečeli uprostřed a čekali na smrt. Nevěděl si rady. Co má dělat? Čekat, nebo útočit? Dřív než Harry stačil vymyslet co dál, začala se země třást jako při zemětřesení.Z nebe k zemi sestupoval obrovitá vír.Bylo to jako obrovské tornádo. Harry přes něj nic neviděl.Pak vše ustalo a na místě kde vír zmizel stál on, nejhorší kouzelník všech dob. Jako triumf vypálim na oblohu znamení zla, které bylo větší a zářivější než všechny ostatní.
"Mí věrní. Válka se chýlí ke konci a ve světě se nastolí nový řád ! Nyní tu není nikdo kdo by nám čelil! Kdo by mě teď dokázal porazit!"
"Tohle není konec!",ozval se stařecký hlas .
Harry se ohlédl a spatřil Brumbála a spoustu bystrozorů, nebo členů řádu. Chtěli začít bojovat, jenže hůlky se jim v ruce rozpadli v prach a Voldemort spolu se smrtijedy se chladně zasmál.

No jistě, proto ten vír!

"Čekal jsem že se tu brzy objevíš se svými poskoky, dlouho ti trvalo než ti došlo že to byla léčka, vid' šmejde! Jak vidíš jdeš akorát včas abys viděl můj triumf. Ale rozhlížej se rychle, s tvým zabitím bych nerad otálel.",pokračoval Voldemort ve svém monologu.
Brumbál už byl zraněný, nejspíš se bojovalo i někde jinde.
"Ale no tak Tome, to si opravdu myslíš že jsi vyhrál?"
"Nemyslím! Já to vím! Vystup!",rozkázal Voldemort a ukázal na Harryho. Harry se hrozně lekl, strach mu vystoupal do nejvyšších příček, poznal ho? Jeden ze smrtijedů chytil Tonksovou a dovlekl ji před Harryho.
"Tak můj věrný, zabij ji."
"Ne!", vykřikl Remus a chtěl jí pomoct, ale stačilo jediné mávnutí smrtijeda a skončil s obrovských křečích na zemi.
"Zabij ji!",rozkázal rozzuřeně.
Smrtijed Tonksovou držel aby se nemohla hýbat.
"Avada kedavra.",vykřikl Harry.
Všichni sledovali jak se zelený paprsek pomalu blíží ke dvoum postavám, k ženě s hnědými rozježenými vlasy a ke smrtijedovi.
Smrtijed padl k zemi, byl mrtví.
"Vedle.",řekl Harry s ironií v hlase. "Ale mohl bych to zkusit znovu, třeba bych to už zvládl."
Strach ho už částečně opustil, měl v hlavě jen vymýšlení plánu, jak pomoct těm které má tak rád. Tonksová i všichni ostatní na něj hleděli s otevřenou pusou. Stále ještě nevěděli kdo je. Nechápali jak je možná, že některý smrtijed neposlechl rozkaz a ještě zabil jednoho z řad věrných stoupenců zla.
"Můžu to zkusit znovu?",zeptal se nakřáplým hlasem znovu, protože se pán zla neměl k odpovědi.
Voldemort byl vzteky bez sebe, švihl hůlkou a vyslal na něj zelený paprsek. Harry švihl rychle svou hůlkou a zaštítil se jedním ze smrtijedů. Bylo mu jedno že je tím zabil, zaplatí za všechny mrtvé které zabili oni.
"Kdo jsi!",vykřikl ledově Voldemort a blížil se k němu.
"Nepoznáváš mě?"
"Zeptám se tě naposledy, pak tě zabiju!"
Harry se zasmál. Vlastně ani nevěděl proč. Bylo zvláštní vidět zase Voldemorta, ale nebát se ho.
"Ty mě zabiješ? Po kolikáté by ses o to už pokoušel? Stále nevíš kdo jsem? Nedávno jsem byl jedním ze tvých věrných, nedobrovolně! Stále nic?", Harry si kousek odsunul kápi.
"A co teď?"
"Potter?",vydechl užasle.
Nastalo hrobové ticho.
"To není možné! Jsi mrtví! Cítil jsem to! Cítil jsem jak umíráš!"
"Nechtěli mě tam, ale na tebe už čekají! Promiň mi mou nezdvořilost, ale odkdy už nejsi zalezlí v té své díře?",Harry mluvil klidně a pomalu, vychutnával si, že teď to není on co má strach.
I když si nebyl jistý jestli strach je to co Voldemort cítí. Další smrtící kouzlo letělo Harryho směrem a další smrtijed padl mrtví k zemi.
"Zničíš si armádu. Vždyť jen díky nim, se tě lidé bojí, byla by škoda o ně přijít!" Voldemort zuřivě zařval a místo na Harryho, letělo kouzlo na jeho kmotra.
Ale jakoby Brumbál ožil, najednou vyzařoval energií a magií, kouzlo se odrazilo na Voldemorta, ale ten se mu lehce vyhnul.
"Zabijte je!",vybuchl Voldemort.
Smrtijedi, ale dřív než mohli začít útočit letěli hlavou proti zdem Gringhotovi banky.I když se většina zase po Harryho útoku postavila, Brumbál se postaral o to, aby se už znovu nezvedli.
"My se ještě uvidíme!"
"To jistě.",řekl Harry a sledoval jak se Voldemort přemístil.
Harry vyhrál.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 3. srpna 2007 v 18:57 | Reagovat

Naprosto super !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama