2.Kapitola - Lektvary

17. listopadu 2006 v 18:18 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
2.Kapitola...
Beta-read : Ten-jehož-jméno-raději-nevědět

"No tak, prober se!"
Když sem otevřela oči, hrozně mě bolely, už jsem nebyla ve vodě! Začala jsem kašlat vodu, měla jsem úplný záchvat kašle, ani jsem si to neuvědomila a jedna slza za druhou mi stékaly po tvářích. Když jsem se je snažila zadržet začala jsem brečet ještě víc. Celá jsem se třásla, ale ne proto že by mi byla zima, ale strachem a hrůzou. Ještě stále jsem před sebou viděla ty jeho oči plné opovržení a pohled, který mi říkal chcípni! Nade mnou se skláněl Black a byl celý mokrý!
"Ty idiote!", vřískla jsem a odplazila se od něj. To kvůli němu jsem měla v hlavě zase jeho a to co jsem udělala!
"Promiň, já vážně nechtěl! Nevědě…."
"Nic! Nic nevíš! Nenávidím tě! Rozumíš! Nenávidím!"
Vrávoravě jsem se postavila a chtěla odejít když jsem si všimla, že na sobě nemám tričko a tudíž docela hodně lidí teď čumí na mou podprsenku, ne že bych se měla za co stydět, ale v tu chvíli mě popadl vztek, což bylo lepší než ten strach který mě sužoval.
"Víš, nedýchalas…totiž tak…", řekl Black a jemně zrůžověl, zatím co já sem tam stála a kryla si to, co nikdo nemá vidět. Podal mi hábit, jak jsem se do něj oblékla, tak jsem udělala to po čem jsem v tuhle chvíli nejvíc toužila.
Plesk
" Kdybys náhodou zapomněl na to, za co to bylo tak řekni, názorně ti to připomenu!", vřískla jsem a celá mokrá a otřesená jsem se vydala tryskem do společenky.
Aspoň hodinu jsem strávila zamčená ve sprše, naprosto jsem se vykašlala na školu. Sprcha byla jediné místo kde jsem se vody nebála. Nechala jsem na sebe dopadat až skoro vařící kapky vody. Celý den jsem nevylezla z naší ložnice, ani ne proto že bych se styděla za to že mě někdo viděl bez trička, ale že mě zase popadl strach a vzpomínky. A taky proto že zrovna Black mě viděl brečet! Zrovna on mě viděl ve stavu největšího děsu.
Lily, díky bohu za ni, mi celou dobu dělala společnost a snažila se mě rozveselit, udělala něco co ještě nikdy, vynechala zbytek svých hodin, za což jsem jí byla nesmírně vděčná.
Byla jsem ráda, že se ze mě nesnaží vytáhnout žádné podrobnosti. A taky se mě snažila přemluvit abych šla na ošetřovnu, ale to bych nebyla já abych neřekla že mě tam nic nedostane. Nepochybovala jsem že už celá škola ví o tom co se stalo a taky nezapomněli vynechat jak mi Black sundal hábit i tričko.
"Pojď se mnou aspoň na večeři. No tak. Ukaž jim že tě nezlomil! Přece nebudeš kvůli tomu…tomu…"
"Idiotovi", doplnila jsem ji.
"Přesně. Trčet tady zavřená.
"Ne já nejdu. Nemám náladu jít mezi ně když ví, jak jsem vyváděla. A navíc jsem utahaná a nemám hlad."
"Není v tom něco víc? Kvůli Blackovi bys přece tak nevyváděla."
Doufám že nepozná, jak hrozně jsem nervózní.
"Ne…Vůbec. Všechno jenom kvůli tomu…tomu…"
"Volovi"
"Přesně."
" Ale jednou to z tebe vytáhnu. Vážně nejdeš?"
"Ne. Užij si to tam a nech něco i pro ostatní, znáš se."
Odpovědí mi byl letící polštář, který jen těsně minul mou hlavu.
Slyšela jsem Lilyiny kroky a pak ještě hlas Blacka jak se jí na něco ptá.
Když jsem říkala, že jsem utahaná, mluvila jsem vyjímečně pravdu a taky mi nebylo zrovna nejlíp. Hrozně mě pálil krk takže mě bolelo každé slovo které jsem vyslovila.
Během chvilky jsem usnula.
" Vstávat! Za chvíli máme přeměňování!", vykřikla Lily a hodila na mě hned několik polštářů.
Chtěla jsem na ni něco naštvaně vykřiknout ale místo toho jsem jen něco zachrčela.
"Sakra", řekla jsem neuvěřitelně potichu a pisklavě.
Lily se svalila na postel a začala se smát jak smyslů zbavená.
Asi se divíte jak je možné, že ty dvě sůvy na to nic neříkají, odpověd je snadná, už tu nejsou. Každé ráno odchází už v šest hodin do společenské místnosti aby sbalily někoho nového, no, tím myslím jejich neúspěšné pokusy o Pottera a Blacka..
"Sakra nesměj se! Víš jak to bolí!", ale bohužel to znělo jako když píská vařící konvice, takže není divu, že se místo toho ještě víc rozesmála.
"Fajn!", pískla jsem naštvaně a odkráčela jsem do koupelny.
Netrvalo dlouho a už jsem měla vyčistěné zuby, udělanou hlavu i obličej.
"Můžeš jít!", zase jsem na ni pískla, takže konečně už zklidněná Lily se dala zase do smíchu.
Přestala jsem na ni čekat a vydala jsem se do společenky. Ne že bych na ni byla až tak naštvaná, ale měla jsem hroznej hlad. Hned jsem toho však zalitovala protože potom co mě pozdravilo několik lidí, to jsem vyřešila máváním a úsměvem, se v mém zorném poli objevil Black!
"Počkej. Chci se ti omluvit!"
Asi vám nemusím říkat že jsem nepočkala. V polovině cesty do Velké síně mě dohnala Lily.
"Taky jsi mohla počkat!"
"Hmmm", no nepovedlo se tak jak jsem chtěla. Stačil jeden z mých extra pohledů a Lily se přestala smát.
"Promiň. Měla bys jít na ošetřovnu, pochybuju že s tímhle něco vyčaruješ! No dobrá já se ti do toho nebudu… "

Konečně jsme se dostaly do Velké síně, kde jsem utišila svůj hlad. Lily jako obvykle do sebe naházela co nejvíc druhů jídel, od topinky po brambůrky. Neustále jsem na sobě cítila Blackův pohled stejně jako Lily Potterův.
S Lil jsme se dorozumívaly znakovou řečí, kterou mě naučila ve třetím ročníku. I když spousta lidí na nás blbě čuměla.

"Ale, copak se stalo. Dnes nám slečna Brianová nebude rušit výuku?"
"Si piš!", pískla jsem a Lily začala rudnout jak v sobě držela smích. Mcgonagalka byla dost daleko, takže to nemohla ani slyšet, natož tomu rozumět. Popravdě, můj hlas byl už tak vyřízený, že jediný kdo mě mohl slyšet, byla Lily a to ještě dost mizerně.
"Myslím že by nebylo na škodu, kdyby nám slečna Brianová názorně předvedla, jak perfektně zvládá kouzlo které dnes probíráme."
Jen jsem na ni vytřeštila oči a koukla na Lily, která to nevydržela a začala se smát na celé kolo.
"Slečno Evansová! Nechtějte po mně abych odebrala body své vlastní koleji."
"Pardon", řekla Lily a ani slovem mi nepomohla.
Co se dalo dělat. Namířila jsem hůlkou na žabáka a to bylo celé mé snažení. Asi deset vteřin jsem na něj jen mířila, pak jsem položila hůlku na stůl, poškrábala jsem se už ze zvyku za krkem a usmála se na profesorku a položila hůlku zase na stůl.
Tohle už Lily nevydržela a začala se nanovo smát a nebyla sama.
"Ticho! Co to mělo znamenat?! Chcete další školní trest?", řekla tak přísně že všichni ztichli.
Napřáhla jsem se a kopla Lily tak silně, že bolestně vyjekla. Když se na mě naštvaně podívala znakovkou jsem jí řekla řekni stařeně že mám hlas v pr***
"Paní profesorko. Ona by ráda tu žábu proměnila v knihu, ale ona nemůže mluvit."
"Jak je to možné? Co se vám stalo?"
Řekni jí ať nevopruzuje a pokračuje v hodině!
"Spadla včera do jezera a nešla na ošetřovnu! Takže nemůže mluvit."
"Aha. Tak běžte na ošetřovnu, stejnak jste tu zbytečná!"
Já jsem tu zbytečná! Řekni jí ať tu přestane strašit a hupne zpátky do hrobu.
"Ona…ona vám děkuje!", řekla a škubaly jí přitom koutky úst.
"Není za co."
Rychle jsem se sbalila a u dveří jsem se ještě nenápadně podívala na Lily.
Tak si to tu užij! Počkám tě ve sklepení! A ještě něco! Vím že ta žába je velmi sympatická, ale nejez ji! Pa.
"Už běžte, nebo si vás tu nechám. A ještě něco, školní trest vám začíná dnes v osm hodin, přijďte do velké síně."
"Sůvo", pískla jsem a pelášila na ošetřovnu.
No, vlastně jsem zrovna na ošetřovnu nešla, ač jsem nechtěla musela jsem dodělat esej pro profesora Jonese. Další z učitelů, kterého nemám ráda, ale tentokrát oprávněně. Tenhle mě a ještě pár lidí z Nebelvíru ze srdce nesnáší. Je to hnusný, slizký, zaujatý parchant posedlý svým předmětem a žáky studující ve Zmijozelu, není divu, vždyť on je ředitelem jejich koleje.
Když to tak vezmu, udělala jsem dobře, že jsem ráno nešla na ošetřovnu. Celou dobu volna, které bych velmi ráda strávila úplně jinými věcmi, jsem opisovala z knížek a taky z několika esejů, které tu zapomnělo pár lidí. Mezi nimi i Black, což mi způsobilo až neuvěřitelnou škodolibou radost. A ještě jsem se stihla převléct do neutrálních barev, to je mé opatření pro lektvary. Párkrát jsem měla na lektvarech modré nebo červené tričko a strhl mi víc bodů než když jsem na sobě měla černou a zelenou. To už mám ověřené.
Začalo zvonit na přestávku, v černé minisukni, zeleném tričku a hábitu jsem vyrazila na ošetřovnu. Aspoň budu moct přijít o něco pozdějc, když mám tak skvělou výmluvu. Proč jsem sakra říkala Lily, že tam na ni počkám!
"Ahoj Kate!"
Ale ne! Co mu mám říct, když nemůžu mluvit? A znepřátelit si jediného zmijozelského kluka, který se se mnou baví, tak to bych vážně nechtěla. Jen díky němu jsem se jednou vloupala do Zmijozelu…
Vesele jsem na něj mávla a co nejzářivěji se na něj usmála, snad to pochopil že nemám čas na kecy…
"Nechtěla bys někam zajít? Tento víkend se jde poprvé do Prasinek."
Nevyšlo to.
Začala jsem ukazovat na svůj krk a přitom se bolestně tvářit, když jsem se na hodině přeměňování chovala jako idiot, tak před Markem mi to ještě víc neuškodí, ne?
Když to ještě stále nepochopil, hůlkou jsem mu vykouzlila písmena. Vidíte jak je skvělé být nejlepší kamarádkou s malým géniusem!
"Aha. Jdeš na ošetřovnu?"
Když jsem mu kývla, myslela jsem že mě nechá jít. Myslela jsem špatně.
"Já tě doprovodím, stejně teď mám Jonese. Tak půjdeš se mnou do Prasinek?"
Zatvářila jsem se vesele a kývla, co jiného my zbývalo? Ne že by byl škaredý, dalo by se říct že byl velmi hezký, ale Lily ho nesnáší. Jednou jí nadal do mudlovských šmejdek a i když se jí potom omluvil, neodpustila mu. Já bych mu asi taky neodpustila, ale to bylo v časech, kdy jsme se s Lil ještě nebavily a od té doby mi on hodně pomohl. Ale před Lily jsem se s ním moc nebavila, na ní mi záleží víc, o hodně víc. Ale kdo by odolal jeho hnědým očím?
Chvíli do mě ještě něco hustil, poslouchala jsem ho jen napůl, bála jsem se jestli nezahlédnu Lily. Ale místo toho jsem zahlédla někoho jinýho, Potterovic partu! Ale co, ti to Lily neřeknou. Schválně jsem se na Marka ještě víc usmála a vzala ho za ruku, znala jsem Blackovo ego! Nesnese že někdo získal to co on ne! Takže se nebylo čemu divit že nás probodával naštvaným pohledem.
Netrvalo dlouho a konečně jsem se dostala na ošetřovnu, bohužel na mě čekal.
Musela jsem poslouchat kárání Pomfreyové, že si svou lehkovážností ničím zdraví a podobné už otřepané hlášky. Několikrát mávla hůlkou a pak mi dala napít čehosi, bylo to odporně husté a šedé. Přirovnala jsem to k rozemletému a hodně starému chlebu v nějaké omáčce...
Když jsem se na ni podívala pohledem typu děláte si srandu!?, chytla mi nos a vlila to do mě! Tohle mi dělá vždycky a já to nikdy nečekám! A to vypadá tak mile!
Polkla jsem a málem jsem se pozvracela, přirovnala jsem to správně, byl to hnus!
"Teď si chvíli lehněte! Lehněte si!", podruhé to byl rozkaz, protože jsem chtěla něco namítnout.
Teď už mi Mark tak nevadil, bylo milé poslouchat jeho žvásty jaké on měl nemoci a že Pomfreyová ho z nich vždycky dostala,takže se prej nemusím bát. Dokonce i když zazvonilo na hodinu zůstal se mnou. Jen mávl rukou a řekl:
" Jones mi nestrhne body! Jsem ze Zmijozelu a kdyby chtěl tobě, tak mu potvrdím kde jsi byla.", řekl a mile se usmál.
Úsměv jsem mu oplatila.
"Jsi-milej!", řekla jsem nakřáple, pořád to ještě nebylo ono, ale lepší než pištění. Už jsem se hrozně těšila na Lily.
Pomfreyová se otočila, to byl signál k útěku. Chytla jsem svého společníka za ruku a tryskem jsem ho vedla z ošetřovny.
Pomfreyová na mě nic neřvala, byla už zvyklá.
Pak jsem si všimla jeho pohledu a rychle jsem si dala sukni níž, i když níž to už nešlo. Nikdy neutíkejte před klukem, pokud máte sukni, nechte ho raději před sebou…
Před dveřmi do učebny lektvarů jsem se zastavila, nervózně jsem se podívala na udýchaného studenta Zmijozelu. Ten pochopil, zaklepal a vešel první.
"Pane profesore, byl jsem s Brianovou na ošetřovně!"
"Dobrá. Sedněte si!", zavrčel nevrle, seděl zrovna za svým stolem a opravoval eseje. Rychle jsem k němu přispěchala a snažila jsem se netvářit znechuceně při tom pachu který z něj vycházel. Byl načichlí od těch svých odporných lektvarů, něco jako shnilá ropucha.
"Co je?!", vyjekl na mě. No, neovládla jsem se, a mírně jsem se od něj odvrátila se znechuceným pohledem. Teď mi mé černo-zelené oblečení nepomůže.
"Nic. Dostala jsem od madam Pomfreyové jeden lektvar, ještě nepřestal působit!"
"Ptal se vás někdo?!"
"Ne ty idiote!", zavrčela jsem když jsem se vracela k lavici. Bylo to tak potichu, že jsem to sotva slyšela já.
"Co jste to říkala?!"
Zase jsem se postarala o to abych si nechtěně získala pozornost, víte jak jsem říkala že má huba mě neposlouchá…
"Nic pane profesore, jen jsem přemýšlela jestli jsem tam napsala všechno…." a sedla jsem si. Lily se na mě zase podívala pohledem proč nejsi ticho!
"Nelžete! Já jsem vás moc dobře slyšel! Pojďte sem!", řekl rozzuřeně, já jsem se třásla vzteky, ale i trochu jsem se bála, ale přece mi nic nemůže udělat, ne?
Přešla jsem k jeho stolu, cítila jsem na sobě úzkostlivý pohled Lily a ještě pár lidí. Profesor začal něco psát na pergamen a pak mi ho zapečetěný kouzlem podal.
"Zaneste to ředitelce vaší koleje! A ještě něco, odebírám vám deset bodů za vaši drzost!"
"Ano…pane!"
Vztekle jsem vzala pergamen a jen co se dveře zavřely.
"Jistě vaše lordstvo! Smrdí jako by spal ve svém milovaném kotli a bude mi tu ještě kázat!", řvala jsem naštvaně po cestě.
"Dvacet bodů!", uslyšela jsem rozzuřený řev z učebny.
" Ooo, díky. Můj milostivý, jste na mě až moc hodný. To si nezasloužím!", napodobila jsem domácího skřítka. Z učebny se ozvalo dalších padesát bodů a školní trest, vzala jsem nohy na ramena.
Krávo! Bože, proč aspoň jednou, jedinkrát nemůžeš držet hubu?! Já nevím… když je to těžké, držet jazyk za zuby! Kdybych mohla, tak ti takovou praštím! To bylo vážně naposledy! To říkáš vždycky! Vždycky strávíš polovinu školního roku školními tresty! No, ono je to jako nějaké prokletí! Jo, prokletí a pomyslelas na Lily?! Víš jaké jí teď udělá v hodině peklo! No… Nepomyslelas! James se jí zastane, Jamese Sirius a Siriuse Remus!
Nervózně jsem přešlapovala před kabinetem profesorky. Napadlo mě že bych ten dopis mohla jakože ztratit, ale to už se dveře otevřely.
"Dobrý den. To je dnes ale hezky, že? Dnes vám to velmi sluší.", řekla jsem mile, samozřejmě že můj manévr nevyšel.
"Měli jste lektvary! Chcete říct že zase!", řekla svým obvyklým přísným hlasem až se jí zachvělo chřípí v nose, ústa měla spojená v jednu úzkou linku.
"Děkuji.", řekla jsem když mě vyzvala abych vešla dovnitř.
" Včera jsme posílali vaší matce dopis! To nemůžete alespoň jeden rok být hodná?!"
Hodná?
" Začínáte být horší než Black a Potter!"
"Paní profesorko, to mě ale urážíte!"
"Zamyslete se nad sebou, když to tak půjde dál, nerada bych abychom vás museli vyloučit!"
Zase začíná s tím samým, má matka je přítelkyně Brumbála, sice ne nějak moc velká, ale i to mi zajistí že mě tu nechají i kdybych školu vyplavila.
"Já se budu snažit! Vážně! Už nikdy v životě…"
"Dost! Tohle mi opakujete každý den! Ale pamatujte! Ještě jednou a pošlu vás k řediteli! A myslím to vážně!"
"Děkuji!", řekla jsem šťastně a chystala se odejít.
"Počkejte! Školní trest se mnou se odkládá na zítra. Pan profesor si přeje abyste dnes v devět hodin nastoupila k němu na školní trest!"
"Ano!"
Vyběhla jsem z kabinetu. Takže ten parchant mi dal trest dřív, než jsem si ho zasloužila! Co to meleš! Dělá to tak vždycky, už tě prostě zná! Jo, ale doufám že tentokrát mě nepošle samotnou do lesa…
"Kate!"
"Lily!", zakřičela jsem aby mě v tom davu našla.
"Ty si nedáš pokoj, co?!"
"Promiň! To ta moje huba! Co se ti stalo?"
Všimla jsem si že má ohořelé obočí.
"Vybouchl mi kotlík!",řekla zuřivě.
"Tobě?", málem jsem se rozesmála.
"Snape! Ten…ten…"
"Parchant."
"Přesně! Něco mi tam hodil a já si toho nevšimla!"
"Neboj. Přijde na řadu!"
"Já miluju pomsty! Hlavně ty tvoje!"
"Jo, jo. Lily, mám problém."
"Tak to se ti nedivím Brianová. Takhle vyvádět na lektvarech! Ale byla sranda!"
"Blacku jdi se bodnout!", odbyla jsem ho s nenávistí a vystrašeně se koukla na Lily.
"On mě zase pošle do lesa! Chápeš to?! Lesa! Toho hnusného tmavého… A samotnou!", Potterovic partu jsem ignorovala.
"Třeba tě tam nepošle, i když…"
"Jo, i když! Za takovou prkotinu si to nezasloužím!"
"Prkotinu??"
"Řekla jsem aby ses šel bodnout!", zaječela jsem.
Místo aby mě poslech se začal s Potterem smát, už jako by byli na seznamu.
"To nebude tak zlé. S Hagridem jsme tam byli mockrát a nikdy..", řekl Remus, skvělý člověk.
"Máš pravdu! Hagrid!", vykřikla jsem a hnala se pryč a Lily za zády.
"Ale on s tebou nepůjde. Jones ho s tebou nepustí!"
"Ale mě bude stačit jeho hafan!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 12. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

Teda, moc pěkná kapitola, celou dobu jsem s eu ní tlemila. Chudáco profesoři. Ona je vážně chodící pohroma.

2 cf cf | 21. února 2008 v 16:58 | Reagovat

ja mam raci hdjsdhjsa

3 wolfinkaa wolfinkaa | 5. března 2008 v 17:02 | Reagovat

Tá Kate mi je strašne sympatická ;) ...len neviem prečo má Snape v češtine, také čudné meno..idem čítať ďalej

4 nk nk | 5. března 2008 v 23:32 | Reagovat

Jak to myslíš? Snape je i v češtině Snape, nemá žádné jiné jméno... Chápu to tak, že se to odehrává v době, kdy Harryho rodiče, Lupin a Sirius ještě chodili do školy, takže i Snape je ještě student... a ten profesor lektvarů (Jones) je někdo jiný...

5 Jean Jean | E-mail | 7. března 2008 v 14:49 | Reagovat

super kapitola akorat mozna si mohla vymslet neco jineho nez ze zase ucitel lektvaru bude protivny ale i tak je to super

6 Vivienne Vivienne | 25. srpna 2009 v 13:37 | Reagovat

Dokonalé, nemužu pochopit ako dokážeš napsat majstrovské dílo. Si perfektná. Tleskám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama