5. Kapitola - Návštěva ředitelny

22. listopadu 2006 v 18:56 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
5.Kapitola...
Beta-read: Ten-jehož-jméno-raději-nevědět

"Podívej!", řekl pobaveně a naznačil mi, ať se kouknu k jezírku.
"Páni!", vydechla jsem ohromeně a přestala ho svírat, z jezírka pili tři dospělí jednorožci a dvě mláďátka. Pomalu jsem se z něho zvedla a přiblížila se k nim.
Přestali pít a podívali se na mě. Ještě jsem se sice bála, ale ten pohled mě naprosto uchvátil, byli tak nádherní. Úplně z nich zářilo bílé světlo a ty mláďátka byla tak roztomilá, když si spolu hrála a honila se, nic je netrápilo. Dospělí jednorožci si mě chvíli prohlíželi, raději jsem se zastavila. Pak ke mně jeden z nich pomalu přišel. Roztřeseně jsem natáhla ruku, trvalo to snad celou věčnost, než se má dlaň dotkla jeho hřívy. Byl to úžasný pocit, bylo to jako hladit samet, strach mě naprosto přešel, toužila jsem tam stát do konce života a jen se na ně dívat a hladit je. Za chvíli ke mně přišli ostatní dva dospělí jednorožci a zase mi trvalo neuvěřitelně dlouho, než jsem se dotkla jednotlivého z nich. Mláďátka si přestala hrát a začala sledovat své rodiče a dospělého sourozence, no teda doufám že to byl dospělý sourozenec, při pomyšlení na švédskou trojku mi bylo zle. Za chvíli přiběhla mláďata a přitom do sebe žduchala, za chvíli jsem hladila jedno po druhém. Otočila jsem se na Siriuse, který mě celou dobu pozoroval. Obdařila jsem ho tak šťastným úsměvem jak ještě nikoho. Dospělí se za chvíli rozeběhli pryč a mláďátka za nimi. Ještě jsem tam chvíli šťastně stála, než jsem se vrátila k Siriusovi. Byla jsem tak šťastná, že jsem ho objala.
"To bylo tak nádherné!"
Zase jsem seděla vedle něj. Najednou mi připadal úplně jiný, jako bych ho viděla v úplně jiném světle a došlo mi, že není tak špatný, jak jsem si celou dobu myslela. Teď už mi nevadilo, že mě drží za ruku, nevadilo mi, že jsem s ním. Byl dokonce velmi vtipný a milý, nechoval se jako machr. Nikdy jsem si nevšimla že má tak hezký úsměv, i když jsem věděla jak je hezký, nikdy jsem nevěděla že tak moc. Skvěle se s ním povídalo, za celou dobu nebyla ani jedna trapná chvíle ticha. Nechtěla jsem si to přiznat, ale chtěla jsem ho poznat blíž… Každou chvíli jsem se na něj usmála. Co to děláš! Je to Black! Zapomnělas na to jak se chová normálně? Co když je to jen nějaká hra! Neotravuj!
Ani jeden jsme si nevšimli, že už je tma, bylo nádherné jak se hvězdy třpytivě zrcadlily od hladiny jezera.
"Proboha, ona je už tma! Nepůjdem už?", zeptala jsem se.
Sirius, teda Black se usmál, vstal a pomohl i mě na nohy. Tentokrát jsem se při cestě lesem nebála. Co se to se mnou děje?
Když jsme vyšli z lesa zastavil se a pohlédl mi do očí. Co se to sakra děje? Proč se celá chvěju?
"Nebylo by lepší kdybychom si říkali jmény?" Bože, má tak sladký hlas…
"Za dnešek tě klidně i škrtnu ze seznamu!", řekla jsem a usmála jsem se.
Nasadil nechápavý výraz.
"Ber to jako ano!"
Zase nasadil svůj sladký úsměv. Proč mám pocit, že se už dlouho neudržím na nohách?
Pomalu, skoro jako ve snu mi dal ruku kolem pasu a druhou mi oddělal pramen vlasů, který mi spadl do očí. Srdce mi bušilo tak silně a tak rychle, že jsem se vážně začínala bát, že mi vyskočí z hrudi. Cítila jsem, jako by se se mnou všechno točilo. Jako bychom celou věčnost jsme se dívali jeden druhému do očí. Nikdy jsem si nevšimla, že je má tak krásné.
Pak se začal pomalu přibližovat k mým rtům. Cítila jsem, jak se celá chvěju a jen jsem doufala, že to nepozná.
Když se naše rty konečně spojily, připadala jsem si jako v ráji, nikdy jsem nic takového nezažila, líbala jsem se už mockrát, ale tohle jsem nikdy necítila, v břiše jako by mi explodoval ohňostroj, zase se se mnou všechno točilo.
Trvalo to snad už minutu, když mi mé svědomí řeklo, spíš to na mě zařvalo Je to Black! Jsi jen další ze seznamu trofejí!
Odtrhla jsem se od něj. Cítila jsem, že chci aby to pokračovalo, ale rozum říkal DOST!
"Co je?", zeptal se nechápavě, když jsem se odtrhla.
"Prostě jen nechci být další na tvém seznamu trofejí!", řekla jsem neutrálně a začala utíkat do hradu. Vůbec nic jsem nechápala! Začaly mi téct slzy! Ale proč, vždyť ho nemám ráda! Je mi naprosto lhostejný! Nemůžu ho přece milovat!
Měla jsem štěstí, nikdo mě neviděl. Když jsem doběhla k portrétu Buclaté dámy, chvíli jsem tam postávala abych se uklidnila a přestala brečet.
"Co se ti stalo drahoušku?", zeptala se mě mile dáma na portrétu.
"Nic," šeptla jsem a setřela si slzy, chvíli jsem ještě počkala, nechtěla jsem tam vletět s červenýma očima a celá rozmazaná!
"Je to dobré?", šeptla jsem znovu a ukázala si na obličej, někdy můžou být mluvící obrazy užitečné.
"Ano. Vypadáš nádherně!"
"Děkuji. Chrabrost."
Portrét se odklonil a já vešla.
"No konečně! Kde jsi byla?", řekla Lily a odpojila se od hloučku holek.
"Ále. Jen jsem se procházela! A co ty? Jak dopadla návštěva Prasinek?"
"Šlo to. Sehnala jsem pro nás pár věcí!", řekla mírně zaraženě.
"Není ti něco?"
"Ne proč?", řekla jsem nechápavě.
"Máš nějaký divný hlas i oči…tys pla…"
"Ne! Nepůjdeme nahoru? Ukážeš mi co jsi koupila!", vyhrkla jsem.
Celou cestu nahoru se na mě dívala rentgenovým pohledem.
Ty dvě byly v pokoji, co se stalo? Obličej už měly obě dvě v pořádku.
"Vypadněte! Kazíte nám vzduch!"
"Sklapni ropucho!", hned jsem na ni vyjela.
"Co si to dovoluješ ty kříženče!"
"To nic lepšího neznáš? Jen jednu nadávku? Ubožačko!", zastala se mě Lily.
"Ale jo. Mudlovská šmejdko! Špinavá mudlovská šmejdko!", vřískla na ni Margaret.
Nemusím říkat, že jsme obě vytáhly hůlky.
Mezi nadávkami a kletbami jsme se kryly za postelemi.
"Sklapni, prasečí ksichte!", zařvala Lily po dalším výkřiku mudlovská šmejdko.
"Vy špíny!", Liz se zmohla i na jinou nadávku!
"Jdu na ni!", vřískla jsem a chtěla jí dál facku, ale Lily mě udržela.
Za chvíli se k nám do pokoje nahrnulo několik zvědavců, samozřejmě stejného pohlaví, kluci se sem nedostanou.
"Mudlovská šmejdko! Opovaž se ještě jednou na mě něco seslat."
"Jdu na ni!", křikla Lily, neudržela jsem ji.
Za chvíli Lily oběma dala facku způsobem, že jim musela vyhodit hubu z pantu.
Obě dvě se na ni pak vrhly a snažily se jí vyrvat vlasy. Lily se rozječela na celé kolo. Přiběhla jsem jí na pomoc. Celou místností se ozýval jekot a nadávky. Konečně se jim podařilo nás od sebe odtrhnout.
"Čupko!", zařvala jsem na ni.
"Štětko!", přidala se Lily.
"Krávo, šmejdko, špíno!", opakovaly ty dvě stále dokola.
"Pusť mě!", křičely jsme obě dvě a snažily jsme se vyprostit.
Bohužel nás držely až moc silné holky. Doslova nás dvě vyvlekly ven do společenské místnosti.
"Pusť mě, ti říkám!", křičela jsem.
"Já jí ukážu kdo je tady šmejdka!", vřískala Lily a kopala kolem sebe.
"Kříženec! Ta děvka! Jsem snad nějaký pes?!", řvala jsem a škubala sebou.
Za chvíli dovedly i ty dvě, které se snažily vyprostit stejně jako my.
"Aaa! Ty špíno! Pojď. Slyšíš pojď, jestli se nebojíš!"
Obě dvě jsme se vytrhly, nechápu jak se nám to povedlo, a vrhly jsme se na ně. Několik ran schytali i ti kteří se nás snažili chytit. Nakonec nás museli držet kluci.
"Pusť mě Siriusi! Dělej!", křičela jsem na něj.
"Ne, že bych se nebavil. Ale raději tě budu držet."
"Pottere! Do prdele říkám ti, pusť mě. Ta kráva ještě uvidí!"
"Chachá! To bylo všechno? Na víc se vy nečistokrevci nezmůžete?", vřískala Margaret a tekla jí krev ze rtu.
" Já ji zabiju! Tak se ukaž, ty rodokmenovej šmejde!", zavrčela jsem na ni a Sirius skučel jak jsem do něj kopala.
"Jamesi. Prosím pusť mě. Ty takový hezký chlap!", řekla Lily sladce a hodila na svého držitele psí oči.
"Dobrej pokus, Evansová!"
"Ty debile! Jestli mě okamžitě nepustíš zažiješ peklo!", zařvala na něj jedovatě.
"Co se to tu proboha děje?!", vyjekla Mcgonagalka. My jsme ji vůbec nevnímaly a vřískaly na sebe dál jednu nadávku za druhou.
"No co! Co mi uděláš! Mudlovský šmejde! Kříženče!"
"Ty krávo! Děvko! Štětko! Ty kurvo!" , řvala jsem na ni a naprosto ignorovala, jak se k nám žene profesorka.
"Vymaštěná buzerantská rodokmenová nádhero!", křičela Lily jako smyslů zbavená, i když to říká ta pravá že? Tohle by Lily v normálním stavu před jakýmkoliv profesorem nikdy neřekla.
"Vy špinavé šmejdky! Vaše matky jsou kurvy! Stejné kurvy jako vy!"
"Pusťte mě na ně!", zařvala Lily.
"Já ti dám! Mamku urážet nebudeš! Okamžitě mě pusť ty debile!"
Takový vztek jsem snad ještě v životě neměla, úplně mi hučelo v hlavě.
Najednou se ozvala rána, jako když někdo vystřelí z pistole.
"To už stačilo!", zakřičela profesorka a vběhla doprostřed.
Teď jsme na ni začaly ječet že za to můžou ony, že si začaly a ony zase že za to můžeme my… Takže nový křik zaplnil místnost. Všichni okolo se zjevně dobře bavili.
"Přestaňte! Nikdy! Ještě nikdy jsem ve své koleji nezažila něco takového! O vás jsem měla jiné mínění slečno Evansová!"
"Ale paní profesorko…!", řekla naštvaně Lily.
"Všechny dostáváte na celý týden školní trest! Dále vám bude odečteno padesát bodů!", přerušila ji přísným hlasem profesorka.
"Opovažte se něco takového ještě jednou zopakovat a nebudu mít slitování! Všechny vás vyloučím!"
Řekla a po chvíli odešla.
Rozzuřeně jsem ještě oddechovala. Ty dvě pustili první, obě hned odběhly na ošetřovnu.
"Wow! To byla sranda, co?", řekl Black a pustil mě.
"Sranda? Ty pitomče! Idiote! Když říkám pusť mě, tak to znamená, že máš dát ty svý pracky pryč!"
Sirius se začal na celou místnost smát. Hned mu přistála taková facka, že okamžitě zmlkl. Potter nezůstal pozadu, o to se už Lily postarala.
"Kam šly!?", zavrčela vztekle Lily a rozzuřeně se blížila k portrétu!
Zase ji někdo chytl. Já jsem byla důmyslnější, věděla jsem, že když jim Lily řekne co hodlá udělat získá si pozornost, já jsem zatím mohla proklouznout. Jenže ten pitomý Black se hnal za mnou.
"Neblbni! Mcgonagalová tě vyloučí!"
"To je mi jedno!", jako by se na mě za ten týden všechno nahromadilo a teď to chtělo ven.
"Vážně?"
"Ne! Tam jsou!", křikla jsem a rozeběhla se za nimi a přemýšlela kterou kletbou začnu a Blacka jsem pustila z hlavy. Jenže ten idiot mi přičaroval pouta na nohách i na rukách, takže jsem začala padat. Kdyby mě nechytnul, tak by to ode mě pěkně schytal! Už jsem na něj chtěla začít ječet, asi na to myslel protože mě za chvíli očaroval hlas takže nic neslyšel. Musela jsem se kroutit v jeho náručí a přitom bezhlasně nadávat.
Když mě přinesl do společenky, všimla jsem si, že Lily taky naprázdno ječí…
Když mě viděli, začali se smát jak blbý. Konečně mě pustil a rozvázal a vrátil mi hlas.
Už jsem chtěla zase ječet, když jsem si uvědomila:
"Ona mi nasolila další trest! Na týden!", zdrceně jsem se svalila do křesla. Lily přestala házet rukama a svalila se vedle mě. I jí vrátili hlas.
Zase se smích prohloubil.
"Já je zabiju!", zařvala jsem a vystřelila z křesla.
"Tak fajn…fajn… Zabiju je jindy!", řekla jsem už normálně protože Black na mě mířil hůlkou.

"Krávy!", mumlala jsem pořád dokola a nebyla jsem schopná myslet na nic jiného. Byla skoro jedna hodina, Lily už asi spala a ty dvě taky. Napadlo mě, že bych jim mohla něco udělat, ale radši jsem si to rozmyslela.
"Jsem nevěděl že jsi tak dobrá!", řekl Black který se najednou objevil vedle mě.
" Jsem nevěděla že jsi tak vlezlý!", zavrčela jsem.
"Já jim ještě ukážu!", zašeptala jsem zlověstně.
"Tak o tom nepochybuju! Nechtěl bych být v jejich kůži! Radši bych spal v lese mezi pavouky, než ve vaší blízkosti, kdybych byl jimi! Ale teď bych vedle tebe ležel rád," řekl a ještě víc se přiblížil.
Musela jsem se na něj usmát.
V hlavě mi to začalo šrotovat…
"Hahahaa," zahučela jsem a olízla si rty.
"To je dobrý… dost dobrý…", zašeptala jsem a začala se smát.
" Na co jsi přišla?"
"Uvidíš!", řekla jsem a dala mu malý polibek.
"Za co?"
"Za to, žes mě přivedl na skvělý nápad!", řekla jsem a utíkala vzbudit Lily.

Bylo sedm hodin a společenská místnost se začala pomalu naplňovat. My už jsme byly oblečené a řádně přichystané na nový den. Díky kouzlu které na ně seslala Lily, ty dvě ještě spaly. Sundaly jsme z nich peřiny. Pak jsme na ně vylily hnusnou lepkavou a hlavně sladkou kaši, jak to Lily nazvala. Pak ještě cosi neuvěřitelně páchnoucího, fosforové barvy. Nezapomněly jsme ani na hlavu. Vytáhla jsem šestinožky a řádně je posypala. Pavouci po nich začali pochodovat a slízávat sladkou kaši. Držely jsme v sobě smích. Ještě jsme zamkly speciálním kouzlem naši koupelnu, která byla hned u našeho pokoje, takže musí seběhnout dolů. Není šance, aby se ostatní nepokochali tímhle skvělým pohledem. Po špičkách a neuvěřitelně pomalu jsme se odplížily dolů. Jako by všichni tušili, že se něco stane, byli potichu a nedočkavě po nás pokukovali. Nechyběla ani Potterovic parta. Vypadá to, že jim Sirius řekl něco z našeho nočního rozhovoru. Sešly jsme dolů, ukázala jsem Siriusovi vztyčený palec a obě jsme raději zalezly schovat se za křeslo. Zesílily jsme si hlas a zakřičely:
"Vstávat!"
Z toho křiku, který se linul z našeho pokoje, vstávaly každému vlasy. Za chvíli seběhly dolů dvě neidentifikovatelné postavy, oblepené slizem a pavouky.
Všichni, včetně nás, se rozesmáli. Když chtěly vletět do koupelny a zjistily, že je taky zamčená, začaly poskakovat a snažily se sundat ty malé potvůrky, samozřejmě s šíleným jekotem, což ještě zesílilo náš smích.
Bohužel, pro nás, vyletěly na chodbu a vydaly se rovnou za profesorkou Mcgonagalovou, ale nijak zvlášť nás to netrápilo, teda alespoň mě.
"Jaj!To bude trest navíc! Jestli pošlou sovu mámě…", začala se strachovat Lily.
"Klid! Vezmu to na sebe, stejně to byl můj nápad."
"Ne, byly jsme v tom obě!"
"Ale moje máma už je zvyklá! A navíc letos nejdu na vánoce domů!"
"No a co! Nenechám tě v tom!"
Štvalo mě, jak nás všichni poslouchají.
To už sem ovšem vletěla Mcgonagalová.
"Čemu z toho, co jsem vám včera řekla, jste nerozuměly? Kdo to byl?", přísnost a vztek z ní přímo sálaly.
"Já!", práskla jsem se a vykročila k ní. Lily se hnala za mnou a chtěla něco říct, ale zakryla jsem jí pusu.
"Sama?"
"Ano!" Lily se přímo kroutila a kousla mě do ruky, ale přesto jsem ji nepustila.
"Pojďte se mnou za ředitelem!"
"Jistě!", vykročila jsem za ní, u portrétu jsem se na ni ještě usmála, aby věděla že mi to vůbec nevadí.
Jak jsem za chvíli zjistila, ty dvě stály u chrliče ještě v tom směšném stavu a nasupeně na nás čekaly.
Musela jsem se zasmát, ovšem pohled který na mě hodila profesorka mě zastavil.
"Jahodové cukrátko!"
"Ne, díky!", vyhrkla jsem. Kdo mohl vědět, že je to heslo?
Profesorce zacukaly koutky, ale hned zase nasadila přísný výraz.
Vyjely jsme nahoru a já si zase připadala, že kráčím na popravu.
Profesorka zaklepala.
"Dále!", ozvalo se zevnitř.
První vešla profesorka, pak ty dvě nádhery a nakonec já.
Řediteli zacukaly koutky a zajiskřili oči.
"Co se stalo Minervo? Snad neprasklo potrubí!"
Zase jsem se zasmála a zase byla umlčena Minerviným pohledem. Přísahala bych, že na mě profesor mrkl.
"Ovšem že ne! Jak jsem vám již říkala o té včerejší události a o mnoho dalších prohřešcích tady slečny Brianové!"
"Jistě. Nechte mě s ní o samotě. Nejspíš by bylo nejlepší, kdyby jste navštívily koupelnu a raději i ošetřovnu," řekl mírně pobaveně a nenechal profesorku domluvit.
Když odešly, pokynul mi abych se posadila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliska Eliska | 1. září 2007 v 1:42 | Reagovat

boze, tak dlouho sem se fakt nenasmala, asi dneska nepujdu spat...

P.S.: kouknete se kolik je hodin(1:42)

2 Polgara Polgara | Web | 14. ledna 2008 v 9:04 | Reagovat

Musím souhlasit s Eliskou, je to moc pěkně a hlavně vtipně napsnaé. Jenom Lily mě celkem překvapila...

3 nk nk | 6. března 2008 v 0:08 | Reagovat

Jsem se u toho válela smíchy :-D

4 wolfinkaa wolfinkaa | 6. března 2008 v 15:17 | Reagovat

bolo to super....skoro som zomrela od smiechu

5 wolfinkaa wolfinkaa | 6. března 2008 v 15:17 | Reagovat

bolo to super....skoro som zomrela od smiechu

6 Jean Jean | E-mail | 7. března 2008 v 21:23 | Reagovat

tak to je narez nemuzu zastavit prival smichu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama