7.Kapitola - Na ministerstvu

26. listopadu 2006 v 17:12 | Keirra |  Kdy to všechno skončí ?
7.Kapitola...

Dokázal to! Bradavické pozemky se mu rychle ztráceli z obzoru. Chtěl by si užívat jízdu a tu chvíli svobody,ale nebylo to zas tak pohodlné. Testrál letěl velmi rychle,netrvalo ani dvacet minut a začali klesat. Harry se pevně chytil hřívy protože ho testrál svými křídli málem shodil. Ladně seskočil a podíval se na telefonní budku za kterou byla hnusná oprýskaná zeď pomalovaná nesčetnými,a ne vždy slušnými nápisy. Pak se otočil zpět k testrálovi který zrovna rozhrabával odpadky a snažil se najít něco k jídlu.Nebyl to zrovna hezký pohled. Pomalu k němu přešel a začal si připadat jako idiot. Musí to vypadat velmi zajímavě když se snaží získat pozornost něčeho co vidí jen on. Jen doufal že ho nikdo neuvidí.
"Běž zpátky do Bradavic.",zavelel Harry a k jeho překvapení se testrál skutečně vznesl a letěl pryč. Harry pochyboval že by to bylo jeho velitelským hlasem nebo jeho autoritou.
Vrátil se zpět k budce a po menším váhání vstoupil. Ohlédl se a když nikoho nespatřil přehodil si přes sebe neviditelný plášť .
"Jak bylo to číslo…určitě tam byli dvě čtverky a dvě dvojky…".
Po menší odmlce začal vytáčet.
"Šest…dvě…čtyři…čtyři… a dvě. Jo?"
Počkal až se kotouč číselníku vrátil zpět na své místo. Uběhlo asi deset vteřin,už se začínal bát že to zkazil,pak ovšem uslyšel hlas. Nevycházel ze sluchátka,nevěděl z kama vychází a bylo mu to fuk.
"Vítejte na ministerstvu kouzel. Pokud se chystáte vstoupit musím vás upozornit že budete podroben velmi důkladné bezpečnostní prohlídce.Pokud i přes to chcete pokračovat,sdělte mi vaše celé jméno a účel návštěvy." ,řekl hlas. Bylo poznat že je to jen namluvené a pokaždé když někdo přijde opakuje to stále dokola.
"Peter Piers. Ehm…jdu něco zkontrolovat…",plácl Harry první blbost co ho napadla. Za pár vteřin vypadla stříbrná jmenovka Peter Piers, Kontrola. Harry ji hodil za záda a čekal až pojedou do podzemí. Když se výtah rozjel,začal si pořádně kontrolovat plášť. Začal litovat že sem lezl. To byla blbost,velká blbost,vždyť to tu budou hlídat,určitě uslyší jak jim do atria jede telefonní budka! Chytnou mě a pošlou do azkabanu!! No tak možná že mě jen vyhodí ze školy a zlomí hůlku! Už to ale nešlo zastavit,výtah se se skřípěním zastavil a Harry z tama rychle,ale potichu vyběhl. Slyšel spěšné kroky a zachvíli i stín kouzelníka jak se žene do atria zkontrolovat co způsobilo ten hluk. Harry měl štěstí,výtah se už stihl vrátit nahoru na své místo. Kouzelník začal přecházet sem a tam a hledat nějakého vetřelce, Potter mu neviděl do tváře protože se mu přes ni táhl stín. Když strážný zkontroloval celé atrium a dospěl k závěru že tam skutečně nikdo není ,zastavil se u fontány a zůstal tam stát,hůlku měl stále pohotovostně připravenou. Očima ale stále hledal jakýkoliv náznak pohybu. Kouzelná fontána už vypadala zase jako tehdy když ji spatřil poprvé,ale neměl čas hledat na ní nějakou změnu. Potichu se odvážil k jednomu kroku,ale jen jeho noha dopadla zase na podlahu strážný zbystřil a s napřaženou hůlkou se blížil k němu. Jak to mohl sakra slyšet?! Já sám jsem se neslyšel! Za takový pohyb by mi dal Snape medaili tak jak to že to slyšel?!Blbej den!
"Tak já už jdu!" Harry se tak hrozně lekl že málem ztratil rovnováhu,kousek od něj se objevil nějaký muž. Nechápal jak mohl přijít tak potichu. Muž mu byl povědomí ale v tom šoku si nemohl uvědomit kdo to je.Znovu se už k pohybu neodvážil. Vystrašeně sledoval kouzelníka který stál sotva dva kroky od něj a z druhé strany druhého kouzelníka asi metr od něj,který ještě stále pozoroval místo kde se Harry nacházel.
"Jistě,jistě",řekl strážný zadumaně a nachvíli odtrhl zrak od místa kde stál Harry.
"Děje se něco Poole?"
"Dobrý… Jen jsem měl pocit že… No to je jedno. Už ti konečně starý Popletal uznal že ten hnusný parchant Black natáhl bačkory,Kingsley?"
V tu chvíli Harry zápasil s chutí na něj skočit ,ale udržel se. Pak mu to konečně docvaklo,ten chlap vedle něho je Kingsley,zajímalo by ho co tu tak dlouho dělá. Možná že zařizuje něco pro řád…
"Ne! Brumbál mi to potvrdil,ale to Popletal nechce slyšet. Jak to tak vypadá,tomu co řekne Brumbál on věřit nebude."
"No jo,slyšel jsem že je zase mezi nimi zlá krev…"
"Jo to kvůli Harrymu Potterovi. Nepřekousl že měl ten malí kluk pravdu a on tím pádem ztratil u lidí tvář. Bude čekat na jakoukoliv chybu kterou Potter udělá ,aby ho zase očernil a on se ukázal v dobrém světle." ,řekl Kingsley s neskrývanou nenávistí v hlase. Většina lidí z řádu Popletala nenáviděla,takže se nebylo čemu divit,vždyť kvůli němu nemohli otevřeně bojovat proti Voldemortovi a on zatím čím dál víc sílil.
"No,já si spíš myslím že se mu bude snažit lézt doprdele!" ,teď si Harry všiml že má na krku tetování ve tvaru nějakého písmena,asi čínského.
"Nebo.",připustil Kingsley.
"Ví přece jak je teď u společnosti oblíbený. Je pro ně hrdina.",řekl poměrně znechuceně.
"Jo,ale potom co z něj udělal cvoka mu Potter asi maskota dělat nebude."
"Ale já tomu klukovi taky nevěřím! Podle mě si jen hraje na hrdinu,aby se o něm psalo a byl slavnej. Myslím že ho Rita Holoubková vystihla přesně. Je to velkej frajer kterému šplouchá na maják!"
"Tak hele! To je možná tvůj názor,ale ty ho neznáš! Ministerstvo se to snaží ututlat,takže nemůžeš vědět co si tohle léto prožil!" . Harry byl rád že se ho zastal,i když nemusel by tu každému vykládat o tom jak se nechal chytit.
"Ale,objevil se nám fanda Pottera. No tak to jsem zvědavej co mi řekneš."
"Neřeknu ti nic!" ,řekl mu až přehnaně tvrdě.
"No,ale jestli myslíš to s tím jak mu zabili příbuzný a pak ještě odvedli k ty-víš-komu to už dávno tajný není, možná bys měl číst noviny,doporučuji ti dnešního věštce sloupek od naší oblíbenéHoloubkové.Něco ti řeknu,myslím že to Potter táhne s ním a jen hraje že je s Brumbálem!"
"A k tomu si došel jak?"
"Myslíš že by někdo mohl utéct od ty-víš-koho a přežít? Mysli, Potter byl vždycky u toho když se stalo něco co souviselo s tím vrahem!"
Rozhovor pokračoval ještě dál,ale Harry už nechtěl poslouchat,musel se velmi ovládat aby mu nedal přes hubu.
Až tě někde potkám tak budeš mít proč o mě prohlašovat že patřím k Voldemortovi idiote!
Přes jejich hlasitý rozhovor nebyli slyšet Harryho kroky.V duchu nadával na toho idiota a představoval si jak by bylo krásné dát mu přes hubu. V jedno chvíli se dokonce zastavil a chystal se tak učinit,ale ovládl se. U stolu,kde normálně sedíval kouzelník který kontroluje hůlky,spatřil že u výtahu je pět dalších strážců a že nemá šanci projít. Museli to být určitě bystrozorové,protože měli většinou na obličeji šrámy. První kterému viděl do obličeje, měl tmavé,až skoro černé oči,křivé ústa stažená do posměšného úšklebku, vlasů měl pár,měl je vyčesané nahoru,aby plnili efekt že je hlava posetá vlasy,bohužel bezvýsledně. Na tváři měl několik jizev,které skoro skrylo strniště vousů. Znuděně točil hůlkou v ruce a poslouchal rozhovor těch dvou u fontány. Další který stál kousek od něho byl o dost starší. Měl krátké bílé vlasy střižené snad podle kastrolu. Krátkou bílou bradku,vypadal úplně jako koza. Připitoměle se usmíval a díval se svými jasně modrýma očima furt na jedno místo. Pak byl jeden skryt ve stínu opřený o zeď takže mu z tmy čouhali jen nohy. Další byl velmi mladý bez šrámů a bez vousů. Nejspíš to byl mudla,protože měl nagelované vlasy do ostnů, a jeho oříškově hnědé oči bázlivě probodávali drsně vyhlížejícího kouzelníka, který ještě stále točil svou hůlkou. Poslední strážce skoro spal vestoje, bylo vidět že ho nic co se kolem něj děje nezajímá.
"Potter",odplivl si znechuceně ten s tím strništěm. Harry se až lekl že ho vidí,ale pak si jen uvědomil že reaguje na rozhovor Kingsleyho a toho druhého.
"Nechápu proč o něm furt někdo mluví. Takoví hnusný spratek."
"Možná že o něm mluví protože je slavný Bobe",řekl pohoršeně druhý hlas,velmi podobný tomu prvnímu.Potterovi trvalo několik vteřin než si uvědomil, že to řekl ten co byl skrytý ve stínu a ne ten samí. Už ho dost štvalo jak si oněm každý myslí že je jenom protekční spratek.
"Slavný! Pche. Je to cvok,měli by ho zavřít k Mungovi na oddělení duševně chorých!" Bože,tolik lásky …
"To říkáš z vlastní zkušenosti,vid'! Ty sám si tam musel jít protože tě tam poslal šéf! Vzpomínáš? Bylo to tehdy když jsi sem přitáhl toho mudlu ,protože sis myslel že je to papež a chtěl jsi po něm aby odtud vyhnal zlé duchy!",řekl posměšně ten ve stínu. Všichni ,až na toho komu ta urážka patřila, se začali smát. Přestal točit hůlkou a místo toho ji namířil na toho člověka.
"Jak sis to mohla dovolit!",zavrčel vztekle. Mohla?
Ze stínu pomalu vyšel úplně stejný muž, vypadal naprosto stejně jako Bob. Co to? Přestávám to chápat!! Dvojčata? Dost šeredná dvojčata.
"Přestaň Tonksová!" Tonksová? To je smůla! Sakra jestli se nějak dozví že tu sem …
"Pročpak,plešoune?"
Místo aby na sebe vzala zpět svou podobu začala se soustředit a zachvíli měl Bob číslo dvě sloní chobot místo nosu.
"Nedělej mi to s ksichtem!",vyštěkl na ni a rychlými kroky k ní přešel a hůlku jí namířil na krk.
"Ale ,ale ,ale. Plešounek na nám zlobí…"
"Ze mě si nikdo srandu dělat nebude!Teď mi ukaž ten tvůj hezkej ksichtík ať vím jak budeš vypadat s vyrážkama!"
Místo aby se Tonksová proměnila na sebe,zůstala v podobě Boba s chobotem,jeho pysky začali růst až vypadal jako by měl místo rtů dva rudé balónky . Teď už všichni vypukli v hlasitý smích,i Harry k tomu neměl daleko. Jestli to tu tak vypadá pořád,asi se ještě někdy zastavím…
Ozvalo se dvojí prásknutí . Chvíli byl všude kouř,když se rozplynul,byla Tonksová zase Tonksová a obličej měla posetý vyrážkami. Bobovi z krky vyčnívali chapadla. Oba dva se chytali znovu zaútočit .
"Co se to tady děje!",zakřičel Kingsley a spolu se strážcem utíkal k nim. Harry toho využil,proklouzl kolem všech pěti strážců a chtěl vejít do výtahu. Jenže si uvědomil,jaký dělá randál, radši se vydal po schodišti dolů. Ještě ve druhém spodním patře slyšel jak Tonksová hlasitě nadává.
Po čtyřech patrech ho začali bolet nohy,takže jeho tempo se začalo zpomalovat, a taky si bolestně uvědomil, že dnes nebyl na ošetřovně. Nejen že ho hrozně pálili místa kde měl popáleniny,ale taky se mu začínala motat hlava. Pomyšlení na Siriuse mu však dodávalo odvahu,už se dostal tak daleko,teď to přece nevzdá. Schodiště byli tak jednotvárně nudné,že měl co dělat aby neusnul. Čím níž klesal, tím víc se začalo ochlazovat,zachvíli mu při dýchání začínala z úst a nosu vycházet pára. Všude byla tma a hrozné ticho,ať šel sebe potichu jeho kroky se odráželi ode stěn.
Konečně dorazil tam kam chtěl. Před sebou měl černé nezdobené dveře. Bez váhání k nim během vyrazil,už zbýval jen kousek.Vzal za kliku,ale nic se nestalo Byli zavřené,nešli otevřít. Vyzkoušel všechny zaklínadla ,ale nic nepomohlo. Po tom co se tu v červnu stalo, to nejspíš pořádně zabezpečili.
Jako ve snu natáhl ruku a něco řekl,vůbec nevnímal co. Na jeho ruce začalo znamení zářit tak silně že ozářilo celé dveře,které se po chvíli rozletěli. Neměl čas přemýšlet nad tím co se stalo,vběhl dovnitř a bez rozmyslu za sebou zavřel.Pak si uvědomil jakou blbost tím udělal,nejen že ho obklopila tma,ale taká uslyšel cvaknutí,dveře se opět zamkli. Kromě malých poskakujících,modrých plamínků viděl jen tmu. Pak se stěny začali otáčet. Už tak se mu točila hlava a když se k tomu přidalo ještě tohle… Chvíli se kymácel a pak sletěl na zem a hlavou vrazil do zdi. Kolem hlavy mu začali poskakovat hvězdičky.
"Blbej den!",zavrčel vztekle a pomalu se postavil.
Začal procházet jednu místnost po druhé,byl v mozkové komnatě, pak se docela dlouho zdržel v komnatě kde si připadal jako by se vznášel a kolem něj putovaly planety. Musel se dlouho přemlouvat aby odtud odešel. Do třetice se dostal tam kam chtěl. Pomalu,až skoro v transu začal sestupovat po kamenných stupních. Bylo to jako v jeho snech. Chvíli se bál že je to jen další noční můra,že tu zachvíli uvidí Belatrix jak zabíjí Siriuse,pak se tu zjeví pán zla a řekne mu že je to jeho vina… Ale nic takového se nestalo,tentokrát žádný sen,žádná noční můra. Bud' dostane Siria zpět,nebo zůstane navždy v oblouku. Obě dvě možnosti se mu zamlouvali. V oblouku by byl se svým kmotrem,nemusel by se zajímat o to koho Voldemort zase zavraždil,nemusel by se bát že všechny zklame…
Pomalu se dostal až k oblouku a začal se na něj upřeně dívat. Skoro si to ani neuvědomil ,ale v mysli se se vším a se všemi loučil,jako by se ani nechtěl vrátit. Vytáhl lahvičku a do dna ji vypil,prázdnou ji pak hodil do oblouku.
"Tak ať to aspoň stojí zato!",řekl sám sobě a poodstoupil o několik metrů dál. Pak se rozběhl a skočil do oblouku.
Padal až neuvěřitelně dlouho, neviděl nic než tmu.
Najednou otevřel oči,byl neuvěřitelně zmatený,nepamatoval si že by usnul,nepamatoval si že by dopadl. Když si uvědomil kde je,chtěl se rychle vyšvihnout na nohy,ale nešlo ty,byl celý ztuhlí a rozlámaný. Pochvíli se postavil,zjistil že stoji v malém kruhu světla které vychází z oblohy,pokud to byla obloha… Zachvíli světlo zmizelo a začal si myslet že je snad v pekle.
Vítr foukal tak silně že musel být pořádně zapřený do země, jeho hábit se divoce zmítal,že nescházelo mnoho a přijde o něj. Jeho,už tak rozčepýřené vlasy, nabraly podobu že do něj někdo pustil elektrický proud.Bál se pohnout,aby se neodlepil od země a neodletěl. Každou chvíli,zčista jasna probleskl oblohou blesk. Pokud se v tomto případě dalo mluvit o obloze,nic než černo neviděl. Dalo se to nazvat jedině prázdnotou, vůbec neviděl zem na které stál. Najednou uviděl blesk jak míří přímo na něj. Jen tak tak stihl uskočit. Zůstal ležet na zemi,bál se postavit. Pak si všiml že všude kolem stojí nějací lidé. Byli hodně daleko,obklíčili Harryho ze všech stran. Čím víc se k němu přibližovali,tím víc si začal uvědomovat,že to lidé nejsou. Možné,že kdysi,opravdu velmi dávno to lidé byli,ale teď byli velmi znetvořeni. Blesky které se kolem míhali je dostatečně ozařovali,aby si je mohl pořádně prohlédnou. Ani si to neuvědomoval,ale třásl se strachy.
Na mnoha místech měli shnilou až zuhelnatělou kůži,která měla nádech zelené barvy. Nebo jim už kůže dávno odpadla,takže jim vyčuhovali kosti,zejména lícní. Některým chyběla některá končetina,dokonce i když byli bez nohy,šli jako by jim vůbec nescházela. Rty neměli vůbec,místo toho měli jen pokřivenou díru,takže jim čouhalo těch pár zubů co jim ještě zbylo… Hlava byla snad nejhorší,na mnoha místech jim čouhala lebka,Harry se otřásal odporem. I jejich chůze byla velmi odstrašující.
Nechápal jak je možné že otrhané,a shnilé oblečení těch shniloušů se ani nehne, on sám kousek popojížděl jak byl ten vítr silný.Když další blesk proletěl kousek od něj,ozářil zem na které ležel,s výkřikem se rychlostí kulky postavil. Na zemi leželi kousky shnilé kůže,krve,lidské kosti a nesčetně mnoho lidských,velmi znetvořených lebek. Vítr ho nutil couvat,takže se k němu ty věci přibližovali čím dál víc. Pak si všiml z čeho vychází ty blesky. Jeden ze shniloušů namířil rukou na nebe a pak na Harryho, najednou z oblohy vyšlehl blesk a nebýt toho že Harry uskočil tak by to zasáhl.
Jediné co si teď uvědomoval,bylo že tu umře!
Jestli tohle přežiju,tak přísahám že se omluvím Brumbálovi, nebudu se chovat jak fracek,nebudu nadávat,ani mluvit sprostě!
"Hej ty debile! Dávej bacha kam míříš!",zařval na mrtvolu která zase namířila ruku na nebe.
Mrtvola nejen že ho neposlechla,ale přidali se k němu další,takže musel uhnout před pěti blesky. Úspěšně se vyhnul čtyřem ale tomu pátému až ne. Cítil jak se mu zježili všechny chlupy na těle a začal se třást. Než se stihnul vzpamatovat,mrtvoly se na něj vrhly a začali do něj bušit hlava nehlava. Kopali ho a škrábali kde mohli. Harry si tak tak stačil krýt hlavu a alespoň částečně jim to oplácet. Zachvíli ho už bolelo a pálilo celé tělo,škrábance mu začali krvácet a začal se bát že se snaží udělat z něj to samé co ze sebe. Pak všechno ustalo,mrtvoly začali utíkat,pokud se to tak dalo popsat. Harry opatrně vzhlédl a naplnila ho nová a ještě větší dávka strachu. Chvíli se bál že je to mozkomor,nebo snad i Voldemort,ale jizva ho nepálila ani chlad necítil.
Přibližovala se k němu postava zahalená v černém otrhaném plášti,vypadalo to jako by plula vzduchem a přitom odporně chrčivě dýchala. Od mozkomora se moc nelišil.Hlavu měl schovanou pod kápi která mu spadala až po ramena,kápě neměla žádné díry pro oči,nechápal jak může vidět. Snažil se plazit pryč,hlavně dál od ní. Ale stačilo jen aby postava v kápy zdvihla ruku a Harry začal po zemi klouzat k ní. Postava mírně pohodila zdviženou rukou a Harryho nějaká síla přiměla se postavit. Hábit už neměl,po tom útoku mrtvol z něj zbylo jen pár cárů,zbytek oblečení taky nestál za to. Alespoň mu zůstali mírně potrhané kalhoty. Postava spokojeně zabručela a pak promluvila.
"Cítím z tebe velkou magickou sílu,už dlouho jsem čekal na někoho takového! Tvá síla kterou z tebe vysaji mi pomůže se odtud dostat a začít budovat svou armádu abych mohl těm nevyvinutým pakážím ,lidem, začít vládnout!",řekl a řezavě se zasmál.
"To se ale budeš muset postavit do fronty",řekl Harry s mírně chvějícím se hlasem.
"Přišel jsem složit tři-tři zkoušky abych odtud odvedl kmotra."
" Jak myslíš! Ale nikomu se to ještě nepovedlo! Jistě tu nakonec zůstaneš a skončíš stejně jako mí sluhové!"
"Bezva!",řekl Harry vystrašeně a ohlédl se za sebe kde stáli mrtvoly.
Takže pokud to podělám tak ven vyleze další věc podobná Voldemortovi…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 3. srpna 2007 v 14:26 | Reagovat

Skvěléééééééééé !!!!! Nemám co tomu vytknout ! Píšešš naprosto skvěle . Jen tak dál .

2 Ottawianna Ottawianna | Web | 13. listopadu 2007 v 11:13 | Reagovat

To Belatrix: nápodobně

je to fakt úžasný, jen kam se poděl ten malinkej had:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama