26.Kapitola - Rodina nadevše!

28. července 2007 v 21:03 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Takže další kapitolka je tu. Budu se opakovat, ale je nic moc. Upozorňuju na to předem. Taky je trochu depresivnějšího rázu, protože má nálada mi nic veselého nedovolí. Bude ráda za každý komentář, tak na něj nezapomeňte.

Když jsem se doslova doplazila do společenky, bylo už něco kolem půlnoci. Potěšilo mě, že tu na mě čekala Lily a dokonce i známá parta. No, možná na mě ani nečekali, ale prostě tu jen seděli a povídali si. Došla jsem až k nim a zmoženě padla na sedačku. Hned jsem sebou švihla do lehu a dala nohy na Lily.
"Řeknu vám. Jsem teď zralá akorát na dvě věci."
"Jaké?",zeptala se s úsměvem Lil.
"Hupsnout do rakve a zaklapnout za sebou víko. Ten mi to ale nandal."
"Čekal jsem tě před hradem.",připomněl se mi Sirius.
"No jo. Ale kdo mohl tušit, že tentokrát mě nepošle do lesa?"
"To je dobře ne? Vždyť je to nebezpečné!"
"Myslíš? Stokrát raději bych se procházela při měsíčku společně s pár vlkodlaky, upíry a dalšími milými tvorečky, než sahala do odporně páchnoucích nádob a…", bezděčně jsem se otřásla když jsem si na ten humus vzpomněla. "Budu smrdět do konce života. Fuj. Ani mě nedal rukavice! Myslel si, že mě zlomí, ale na mě si nepřijde! Vrátím mu to i s úroky!"
"Měla bys raději brzdit a soustředit se víc na učivo! Příští rok nás už čekají OVCE a …"
"No tak, ušetři mě toho! Stačí že to musíme všichni poslouchat každou hodinu od profesorů. Ještě ty s tím začínej."
"Neboj, ty si na mě vzpomeneš."
"Těžko, na jedinou věc na kterou budu do konce života vzpomínat bude, jak se mi ten hnus omotal kolem ruky. Nejspíš tam bylo ještě něco živýho! Třeba to do mě vlezlo!"
"No jo, to je možný. Takovým malým potvůrkám stačí prostor mezi nehty aby se tam vsoukali."
"Sklapni Pottere!", šeptla jsem bojácně.
"Ale má pravdu.",zastal se ho Sirius vážně.
"Lily?"
"No…",zamyslela se.
Vyskočila jsem na nohy.
"Kam jdeš?"
"Do sprchy!", zakvílela jsem.
"Vždyť to byla jen sranda!",křikl Sirius a všichni se rozesmáli. "I když, člověk nikdy neví."
To mi stačilo k tomu abych tryskem vyběhla schody a zavřela se na dvě hodiny do sprchy.
Když jsem odtamtud vyšla, Lily už spokoje spala, jenže mě se vůbec nechtělo. Asi to bylo kvůli té ledové vodě, která mě dokonale probrala.
Hodila jsem na sebe jen tričko na ramínkách, které nosím pouze na spaní a kraťásky. Vydala jsem se do společenské místnosti s úmyslem posadit se do křesla a čučet do plamenů a přitom přemýšlet nad vánočními dárky, na které stejně nemám peníze.
S blaženým úsměvem jsem si lehla na své milované křesílko a stočila pohled u dohořívajícím kusům dřeva.
"Já věděl, že tě tu najdu.",ozvalo se mi těsně u ucha až jsem leknutím nadskočila a posadila se. "Jen ti to nemuselo trvat tak dlouho.",usmál se a bez zeptání se rozvalil vedle mě. Silou zatlačil mou hlavu do svého klína abych si mohla zase lehnout.
"Jo to je lepší.",řekl a zase se usmál
Zcepeněle jsem ležela a nevěděla co se po mě chce. Zatímco on si dal nohy na stůl a spokojeně zafuněl.
"Tys…tys tu na mě čekal?",zeptala jsem se nejistě.
Poslední dobou se cítím v jeho přítomnosti nejistě. Tedy jen když je se mnou sám. Navíc když mám na sobě pyžamo bez spodního prádla a on jen kalhoty…. Začínám být silně nervózní.
"No, tak trochu jsem doufal že sem přijdeš."
Proč jsem nešla do postele? Odtrhla jsem zrak od jeho hrudi, miluju svalnaté kluky.
"Aha."
Kde je sakra má ukecanost? Připadám si jako úplný idiot.
"Asi-asi bych už měla jít spát…"
"Jestli chceš.",řekl zklamaně.
Ruku na srdce…nechci.
"I když. Stejně se mi ještě spát nechce.", konečně jsem se uvolnila a pohodlněji položila hlavu. Jednu ruku jsem stočila pod sebe a tu druhou položila na jeho koleno.
Ani jsem si nevšimla kdy mě jednou rukou začal hladit po vlasech a druhou držet za ruku.
Proplétali jsme si navzájem prsty a každou chvíli jeden druhého zašimrali, až jsem si přála aby mě konečně políbil. Jenže stále se k tomu neměl. Otočila jsem hlavu tak, abych se místo do už pohaslého krbu dívala na něj a zjistila jsem, že on mě celou dobu pozoroval. Dlouhou dobu jsme si jen hleděli do očí a pak se konečně sklonil a vpil se svými rty do mých.
****
"Mám hlad jako vlk!", vesele jsme dosedla společně s Lil a začala se ládovat dřív než mi to někdo sní.
Nechala jsem se dokonce od Siriuse obejmout jednou rukou kolem pasu, což si vyvolala naštvaná pohledy mnoha dívek, ale i chlapců. Jsou asi trochu přihřátí, nebo to je kvůli mně? Člověk nikdy neví, že jo.
"Hele sova!",křikla Lily. "Odkdy chodí pošta ráno?"
"Mě to může být fuk, mě se nikdo neobtěžuje napsat.",řekla jsem bez známky zklamání,vlastně jsem byla zklamaná pokaždé když mi nic nepřišlo, i když jsem si na to už zvykla..
K nesmírnému překvapení sova přiletěla ke mně.
"Já mám dopis! Já dostala dopis! Poprvé co mám dopis! Kdo mi asi píše? Juhuuu.",začala jsem jako malé děcko křičet skoro přes celou síň a máchat dopisem v ruce.
"Já vím že máš radost z tohohle historického okamžiku, ale rozdejchej to.", poradila mi Lily.
"Ještě nikdy jsem nedostala dopis kromě huláku! A teď…."
"A nechceš to otevřít."
Nedočkavě jsem roztrhla obálku.
"Od mámy…",řekla jsem zklamaně.
"Co chce?"
"Proč se ptáš, když mi čteš přes rameno?"
"Z principu."
"Jedu domů? Že by stařena přece jen napsala dopis?"
****
Jen co jsem vyletěla z krbu spustila jsem dřív než máma, která na mě nervózně čekala.
"Mami než začneš nadávat… Já za to vážně nemůžu! Já se vážně snažila! Jenže když to je takový vůl! Vím že jsem ti slíbila, že nebudu dělat blbosti a budu se chovat slušně! Jenže ono se to všechno nějak zvrtlo! Jen mě vidí tak schválně provokuje aby mi mohl dát školní trest. Ale já se držela. Fakt! Aspoň teda částečně... "
"Tys dostala další trest! To si ze mě snad děláš legraci!", vydechla šokovaně máma.
"Ty o tom nevíš? Kruci! Já si jen dělala legraci. Já a školní trest? Znáš mě ne, byla jsem hodná a milá na všechny. Vždyť jsem ti to slíbila a já sliby přece plním. Chtěla jsem jen vidět tvou reakci kdybych fakt ten trest dostala."
"Myslíš, že ti na tohle skočím?! Cos zase prováděla proboha! To se nemůžeš alespoň týden chovat slušně a neprovokovat profesory. Musíš mi dělat pořád takovou ostudu! Každý týden přiletí nejmíň jedna sova se stížnosti od ředitelky tvé koleje! Co to bylo tentokrát? Zase profesor Jonnes?"
"No..",sklopila jsem zrak. "Tak trochu. Tentokrát jsem ho ale k ničemu nepřilepila.",hájila jsem se.
"Tys ho někdy k něčemu přilepila!",vykřikla a mě došlo že na sebe až moc prozrazuju.
"Ne! Jak si to o mě můžeš myslet! Proč bych to proboha dělala! Takové špatné věci se profesorům přeci nedělají! Fuj!"
Pohlédla jsem na mámu. Naštvaný výraz, sešpulené rty a rytmické podupávání nohou.
"Jů. Ty jenom záříš. Vypadáš krásně. Koukám že náš nové šaty! Moc ti sluší.",žehlila jsem si to u ní, občas to i zabíralo. Vážně měla nové šaty. Bílé minišaty, které asi zpacifikuju. Dneska jí to vážně slušelo, dlouhé blond vlasy měla rozpuštěné, byla mi hodně podobná.
"Katerin!"
"Jen dvakrát. Ale má vina se neprokázala! Takže jsem to teoreticky ani neudělala!"
"Co to bylo tentokrát!",řekla přísně a nejspíš velice naštvaně.
"Já už ani nevím, je toho tolik…"
"A jak mi vysvětlíš poslední dopis co jsem dostal? Přišel mi před pár dny! Profesorka mi v něm líčila jak jsi z ní dělala hlupáka, když jsi se ji snažila přesvědčit, že to štěně, není štěně ale tapír!"
"He…",zasmála jsem se při té vzpomínce, ale hned jsem zmlkla. "Když ono není povolené mít psa na hradě, tak…"
"To probereme jindy." ,skončila mé utrpení.
"Takže ty jsi mě nezavolala proto abys mi nadala? Žádný nový dopis od stařeny?",ujišťovala jsem se.
"Jaká stařena! Snad jsi chtěla říct profesorka Mcgonagalová."
"Jistě.", usmála jsem se jako andílek.
"Zrovna takhle jsem tě předvést nechtěla…. Chci ti někoho představit."
Až teď jsem si všimla asi třiceti-pětiletého muže a nejspíš jeho syna o něco staršího než jsem já, kteří doteď stáli opodál a všechno pozorovali. Pěkně jsem si je prohlédla od bot až k vlasům. Musím říct, že ten stařík vypadal na svůj věk dost zachovale a solidně. Docela fešák. Tmavě hnědé, husté vlasy v pěkném krátkém sestřihu mu každou chvíli spadli do očí, ale zjevně mu to nevadilo, vždycky jen mírně pohodil hlavou aby je setřásl. Vypadal vážně sympaticky. Měl na sobě černý, vzdušný oblek a tmavě modrou košili, ale bez vázanky. I když obleky doslova nesnáším, sekl mu. Vypadal na pohodového chlápka, kterého nic jen tak nerozhází. Aspoň mě tak připadal. Pak jsem se zaměřila na jeho syna, na kterém jsem si dala mnohem víc záležet. Mohlo mu být devatenáct, víc určitě ne. Na rozdíl od svého otce neměl oblek, ale černý nátělník, který těsně obepínal jeho svalnatý hrudník. Roztrhané kalhoty sepnuté na několika místech špendlíky aby vůbec drželi pospolu. Tmavě hnědé vlasy sestřihané na delšího ježka a tmavě zelené oči. Div neslintám.Jenže jsem se musela ovládat, protože si mě oba s očekáváním prohlíželi. Ten mladší se na mě dokonce usmál! Ale nějak…povzbudivě, řekla bych.
"Tohle je Alan Richards. A jeho syn David.",začala máma s radostným úsměvem.
"Těší mě!",přistoupil ke mně Alan a energicky mi potřásl rukou se sympatickým úsměvem.
"Mě taky…asi.",řekla jsem zaraženě.
"David.",podal mi ruku i jeho syn.
"Kate.", tentokrát jsem přidala úsměv a on se na mě taaak krásně usmál.

Kroť se! Máš přece Siriuse! A kde ho mám? No to já nevím. Já taky ne…

"Nějak nechápu…",podívala jsem se na mámu a rychle pustila jeho ruku.
"Alan.",přistoupila k němu a nechala se obejmout za zadu. "Je můj přítel a snoubenec. Budeme se brát!",ukázala mi nadšeně ruku se třpytivým prstenem. Vypadala strašně šťastně, což mě nehorázně štvalo!
Dlouhou dobu jsem jen stála a zírala a čekala až vykřiknou apríl! Jenže nic takového se nestalo. Zatřepala jsem hlavo abych se probrala.
"Přítel? Snoubenec?",vydechla jsem šokovaně a zatočila se mi hlava.
" On…já…ty…vy? My…Ježiši! No to...to je…super. Teda… možná. A…pozvete mě aspoň na svatbu když už se o tom dovídám jako poslední?"
"Já vím, že tě to asi zaskočilo."
Rukou jsem zastavila příval slov toho cizáka co se mi chce vetřít do rodiny.
"Aha!",vyhrkla jsem a zrudla vzteky." Sakra teď už mi to docvaklo! Tak to proto jsi byla posledně tak milá a štědrá! Proto jsem dostala hafana!",mávla jsem rukou se psem v ruce. "Připravovala sis úrodnou půdu aby…"
"Kate, já vím že jsem ti to měla říct dřív. Chtěla jsem ti to říct už hodně dlouho…"
"Ale neřekla sakra! Co si myslíš? Jen tak mi to řekneš, přivedeš mi ukázat amanta s jeho synáčkem a čekáš že budu skákat radostí! Plánujete si rodinku? Tak to na mě můžete zapomenout! Já se vám o haranty starat nebudu!", vykřikla jsem.
"Buď slušná!", napomenula mě nervózně.
"Nech ji Amando, musí to být pro ni šok. Možná jsi nás neměla ještě představovat, měla jsi jí to v klidu sama vysvětlit."
"Já jsem slušná! Ještě jo! Ty vůbec nevíš jaká jsem když slušná nejsem tak mě nepoučuj!"
"Co tím chceš říct?",zeptala se se slzami v očích.
"Co tím chci říct? Teď nevím, nech mě o tom popřemýšlet…", hraně jsem zauvažovala. "Třeba to, že mě vůbec neznáš! Nebýt těch pitomých dopisů ze školy tak pomalu ani nevíš, že existuju!"
"Co to povídáš?",zajíkla se a ten parchant ji hladil po vlasech a po zádech!
"Pokaždé když přijedu za školy ani se neobtěžuješ jít mi naproti jako ostatní rodiče! Jediný čas který si na mě uděláš, je pár dní na vánoce a to je všechno! Dokonce i o letních prázdninách tě vidím nanejvýš hodinu denně, protože musíš jít hned do práce! Ale počkat…Do práce? Co blbnu, za ním! A ty máš ještě tu drzost mi nadávat za to co provádím ve škole?! Kdyby ses o mě zajímala, tak bych neměla zapotřebí nic takového dělat! Zase blbnu. Proč by ses o mě měla zajímat, vždyť už dlouhou dobu je objekt tvého zájmu někdo jiný."
"Myslela jsem si, že už jsi dospělá rozumná holka Kate a zatím se takhle předvedeš.",řekne s pláčem
"Tak to promiň, že nejsem v sedmém nebi! Tak to proto se mnou nebudeš tentokrát ani na ty vánoce? Necháš mě ve škole abys mohla trávit šťastné a veselé s nimi! To je fakt super. Díky mami za krásné překvápko! Ale to ses nemusela obtěžovat mě sem volat ze školy, stačilo mi to napsat. Napsat pár řádek a je to. Nebo líp, napsat mi až po svatbě a poslat kousek dortu. A teď, když dovolíš drahá matinko, vrátím se ke své opravdové rodině! Navíc mě za dvě hodiny čeká školní trest, který vážně nechci zmeškat. Těšilo mě, otčíme! Brácho!",řekla jsem s ironií a odešla jsem ke krbu.
Ale naposledy jsem se otočila na šokovanou mamku i ostatní. Položila jsem psa na zem a odešla bez něho a řeknu vám…lámalo mi to srdce. Už jsem si na chudáka zvykla a teď tohle. Jenže já nejsem na žádné její milodary zvědavá. Vždycky si napravovala černé svědomí tím, že mi kupovala dárky, ale tentokrát už ne.
Vyletěla jsem z krbu rovnou v nebelvírské koleji.
"Tak co?",zeptala se zvědavě Lily a postavila se z křesla "Co se stalo? Ty brečíš? Něco s mámou."
"Dej mi pokoj sakra!",křikla jsem na ni až se na mě otočili všichni v místnosti a unisono ztichli. "Co kdyby ses pro jednou začala starat sama o sebe a mě nechala na pokoji!"
Vyšlapala jsem s obtížemi schody nahoru. Chtělo se mi brečet, křičet a nadávat na celý svět.
Vyhrabala jsem z kufru flašku whisky, padla na postel a zatáhla závěsy.
"Kate?"
Neopověděla jsem. Na jeden zátah jsem do sebe dala dobrou čtvrtku flašky.
"Nevím sice co se ti stalo, ale když se svěříš bude ti líp!"
Naštvala jsem se. Všechen vztek ve mně potřeboval ven i když jsem věděla, že ona za nic nemůže, vyšvihla jsem se na nohy a začala na ni ječet.
"Čemu z věty, dej mi pokoj, nerozumíš? Do hajzlu chci teď být prostě sama! Nepotřebuju tvou útěchu, protože ty mě nemůžeš pochopit. Tobě je fajn! Máš skvělou rodinu, která tě má ráda! A co mám doprdele já?! Nemám nikoho! Nemám se ani kam vrátit na vánoce ani na letní prázdniny!"
"Co se stalo?",zeptala se opatrně.
"Ale víš co? Ukojme tvou zvědavost. Zasvětím tě do mé skvělé rodiny. Tvé věčné rýpavé otázky na téma mého otce! Pořád jsi chtěla vědět proč o něm nechci mluvit. Prostě ti nestačilo říct, že nechci! Ty jsi s tím musela pořád otravovat! Vůbec si přitom nemyslela jak mi to ubližuje, když na něj musím myslet! Bylo mi šest, když mu máma řekla, že je čarodějka a já taky! Navenek to vzal v celku v pohodě. Před matkou se choval jako dřív, ale kdykoliv odešla z domu tak se přetvařovat přestal. Říkal že jsem zrůda a že mi pomůže zbavit se té zvrácenosti ve mně. Každý den mě mlátil, nadával mi a topil mě ve vaně. Proč si asi myslíš že se tak bojím vody? To trvalo dlouhé tři roky. Až se jednou neudržel a málem mě zabil. V tu chvíli se naplno projevila má magie a odhodila ho ode mě včas.",začala jsem ještě víc brečet. "Pro-proletěl oknem a…zabil se. Mě odvezli ke svatému mungovi s přelámanými žebry a těžkým vnitřním krvácením. Možná jsem měla tehdy zemřít!"
"To je strašné…"
"Ale no tak! Ještě nejsme u konce.",křikla jsem nepříčetně. "Ještě moje milovaná matinka. Od té doby chodila do práce každý den brzo ráno a vracela se až když jsem spala. Až do dnes. Čas si na mě udělala a udělá jen málokdy. Černé svědomí si léčí dárky, jako by to tím mohla spravit. Přes letní prázdniny ji skoro nevidím, takže jediným záchranným bodem byli vždycky vánoce. Vždycky jsem se těšila až ji zase uvidím a budeme aspoň na kratičký okamžik rodina, jenže už nemám ani ty blbé vánoce! A dneska mi oznámila, že se bude vdávat! Kliďánko si do našeho domu přitáhla nějakého amanta se svým spratkem a čeká že jí zato skočím kolem krku! Ani se neobtěžovala říct mi, že má přítele. Nestála jsem jí ani za blbý dopis nic. A ještě mi vyčte, že se chovám jak malá holka! Navíc mi vzali i moje vánoce. Zatímco já tady budu sama, oni budou pěkně spolu u rodinného krbu a…a…", dokončila jsem se vzlyky.
"Kate…",vydechla se slzami v očích a sevřela mě v obětí.
"Ale mě je to jedno! Když jí nezáleží na mě, mě nebude na ní! Ať si klidně spolu žijou jako šťastná rodinka já nikoho nepotřebuju." , rozbrečela jsem se ještě usilovněji.
"Tys..tys nezavřela dveře!",řekla jsem škytavě a uvědomila si tíživé ticho dole ve společenské místnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šibalka Šibalka | Web | 28. července 2007 v 21:05 | Reagovat

nááááááááááádherna kapitola! :D

2 Keirra Keirra | 28. července 2007 v 21:09 | Reagovat

Páni,  ty seš rychlá! Dík =)

3 Dragony Dragony | Web | 28. července 2007 v 21:42 | Reagovat

Chm, zajímalo by mě, kde přesně vidíš to nic, moc, na který jsi na začátku kapitoly upozorňovala, protože mně ta kapitola přijde skvělá, úžasná a super a mám neuvěřitelnou radost, že jsem na ni dneska natrefila. Rychle další!!!

4 Katy Katy | 28. července 2007 v 22:22 | Reagovat

waw, to je super kapca....a vobec nie taka ako si vravela chvilami som sa ja smiala a ten koniec...chuda malicke.......skoda ze uz je koniec kapci, ja by som cela abybola asi nekonecna...je proste skvela...tesim sa na pokracko

5 Infinity Infinity | 28. července 2007 v 23:01 | Reagovat

Ahoj keiro dekuji za kapitolu sem moc rad za ni ale prosim mohl bych se dozvedet jestli hodlas pokracovat v povidce Kdy to vsechno skonci? prosim odpovezd diky.

6 Keirra Keirra | 28. července 2007 v 23:16 | Reagovat

Jo, budu v ní pokračovat, jen ještě nevím kdy. A děkuju

7 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | E-mail | Web | 28. července 2007 v 23:35 | Reagovat

No... tak... to... to byla opravdu moc nádherně zpracovaná kapitola! Jestli tomuhle ty říkáš nic moc, tak mi prozraď, jak podle tebe vypadá skvělá kapitola. Protože tohle bylo tak těžce psychologický a depresivní(hlavně ten konec), že prostě.... já nemám slov... Po tomhle konci jsem zvědavej na pokračování ještě víc než obvykle. Jsem zvědav na reakce ostatních, po tom co to všichni slyšeli. Doufám, že se ti poštěstí další napsat brzy, ale nemusíš spěchat.

8 Keirra Keirra | 28. července 2007 v 23:46 | Reagovat

Páni, pěknej komentář, úplně jsi mě dostal vážně. Nevím co říct... jinak s tím spěchem.  Celý týden jsem doma samotinká, tak na zahnání nudy určitě stihnu ještě aspon' něco napsat. Jo, poslala jsem ti mail =) otravuju, já vím

9 Arieva Arieva | Web | 29. července 2007 v 0:25 | Reagovat

teda.. tohle se ti fakt povedlo.. asi nemá cenu po všech opakovat, jak by bodla další kapitolka, ale já to prostě říct musím...

pokračuj prosíííííííííííííííííím...

10 Smile Smile | E-mail | 29. července 2007 v 10:11 | Reagovat

wow! úžasná kapitola...dokonce mi přijde, že ses i v tom pravopise zlepšila:) už tam nemáš tolik chyb...btw. akorát ještě...za uvozovkama už nedělej čárku;)

11 Wigy Wigy | 29. července 2007 v 10:46 | Reagovat

No to bylo dokonalý...... Prostě nemám slov..... Je to úžasně napsaný, úplně jsem to s KAte prožívala, je to prostě dokonalý...........

12 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 29. července 2007 v 11:45 | Reagovat

páni, skvělá kapitolka! jaký: nic moc?! pche, ani nápad! je to úžasný! hlavně ten koenc se mi děsně líbil! prosím písni co nejdříve další, jsem hrozně zvědavá =o)

13 Caph Caph | Web | 29. července 2007 v 12:15 | Reagovat

Je to úúúplně úžasný, co víc na to říct? A ten konec je... už ani nemám slova :)))

14 helwet helwet | 29. července 2007 v 12:20 | Reagovat

to je naprosto dokonalý:) ani nevíš, jak jsem se na tu kapču těšila. moc děkuju jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst před tím, než odjedu:)

15 ... ... | 29. července 2007 v 15:13 | Reagovat

:´( :´( :´( :´( :´( :´( :´( :´( :´(  To je smutný

16 manik manik | E-mail | Web | 29. července 2007 v 15:26 | Reagovat

Páni, užž se těším na další kapitolu, začíná se to pěkně rozvíjet! =0D

17 lonka lonka | 29. července 2007 v 15:57 | Reagovat

Noo... to je úžásný, prej nic moc.... to teda néééé je to fakt super a hlavně ten konec je nejlepší. Honem další.... :-)))))))

18 Ewelin Ewelin | Web | 29. července 2007 v 16:25 | Reagovat

naprosto úžasný...nemám slov....tvůj styl psaní je ojedinělej, ale skvěle čtivej:))) a vůbec..:)))

19 Keirra Keirra | 29. července 2007 v 19:38 | Reagovat

Páni, ted' se budu měsíc zbavovat rudé barvy v obličeji. Jsem strašně ráda, že se vám to tak líbilo a určitě si pohnu s další kapčou a tentokrát to myslím vážně!

S tím pravopisem, i když pochybuju,  děkuju. A ty čárky tam psát teda nebudu =)

20 Nooerka Nooerka | 29. července 2007 v 19:54 | Reagovat

nak jsem nenasla to nic moc mohlby mi nekdoříct kde to bylo?????

21 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 29. července 2007 v 20:57 | Reagovat

Super, žádný nic moc, ale bomba. Mocinky se těším na další. Doufám, že ji sem dáš co nejdřív.

22 Quistynka Quistynka | 30. července 2007 v 12:56 | Reagovat

Páni, já si kliďánko přijedu z prázdnin a najednou je tu nová kapitola!!!Ty se nezdáš, Keirro!!=o) Ale stejně ti to trvalo nějak dlouho, takže máš štěstí, že to čekání stálo za to!!!!Konečně to řekla, já na to čekala táááák dlouho!!!

23 Grencle Grencle | Web | 30. července 2007 v 16:39 | Reagovat

chudák kate...tahle kapitola byla docela dobrá....tda docela vlastnmě docela dost...:-)))moc se mi to líbí

24 bazilda bazilda | 30. července 2007 v 17:05 | Reagovat

nic moc? vážně si napsala nic moc? holka moc se nepřeceňuj za to tvoje nic mopc by spousta lidí se mnou v čela dala nevímco a .... teda vážně úžasný skvělí neodolatelný atd.

25 Keirra Keirra | 30. července 2007 v 18:26 | Reagovat

Přeháníte, nic světového to nebylo. Navíc moc jsem to po sobě nečetla a naupravovala... Ale tím nechci říct, že by mě vaše komentáře netěšili, právě naopak!!!

26 Malika Malika | 30. července 2007 v 18:50 | Reagovat

bylo to super.prožívala jsem to od prvního řádku a ke konci jsem měla v očích slzy.jako fakt.rychle přidej dalšíí.prosiiiiiiiiiiiiiiiiiim.je to fakt božííííííííííííí

27 L-U-C-I L-U-C-I | 30. července 2007 v 22:46 | Reagovat

Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další! Já chci další!

28 Nyttera Nyttera | 12. srpna 2007 v 21:03 | Reagovat

Nááádherný!!! Bezvadný!!! Miluju tuhle povídku!!!!!!!

29 Eliska Eliska | 2. září 2007 v 9:43 | Reagovat

pane boze, ta kapitola je super, doufam ze tech kapitol bude jeste hodne...

30 wolfinkaa wolfinkaa | 8. března 2008 v 19:32 | Reagovat

jedný slovom: vav

31 Jean Jean | E-mail | 9. března 2008 v 10:25 | Reagovat

to je drsny rychle padim cist dalsi musim vedet pokracovani :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama