34. Kapitola - Hagrid

18. listopadu 2011 v 13:03 | Keirra |  My dvě vs Celý svět



A znovu další kapitola. Už třetí během týdne, to bude můj rekord...Usmívající se



A ten se znovu nevyplnil. Znovu na mě nedopadli jeho tlapy,aby mě mohly rozsápat. Znovu ho ode mě něco odstrčilo.


Vyděšeně jsem otevřela oči. Ono to není zrovna jednoduché, smířit se se smrtí, ale když už se jednou smíříte, mělo by se to stát. A ne, aby se to pořád oddalovalo, z toho by se mohl jeden zbláznit.


Jelen? Kde se tu vzal jelen! To přece není možné, aby v zapovězeném lese, mezi vší tou havětí dokázal přežít jelen. A ještě si troufne na vlkodlaka? A dokonce ho dokáže zahnat?


A opravdu.Vlkodlak pod útočícími kopyty začíná couvat hluboko do lesa. Jelen vrhl vyděšený a zhrozený pohled na psa a pak se hnal dál za vlkodlakem.

A v tu chvíli mě napadla závratná myšlenka. Ptáte se jaká? Máme tu, ale sakra divný zvířata! Jak to dělají, že dokážu tak snadno číst jejich emoce, jako by to byli lidé? Co to tu s něma Hagrid dělá!

Zanechala jsem těchto úvah a snažila se rozhýbat nohy. Nakonec jsem se trhaně rozběhla. Ale ne do bezpečí, ale k Orionovi. Měla jsem tak ztuhlé a prkenné nohy, že jsem cestou k němu několikrát upadla a rozedrala si zápěstí. Po čtyřech jsem se doplazila k psovi a padla mu kolem krku s hrozitánským pláčem.


"Pro-promiň mi to!",vzlykala jsem mu do kožichu, zatímco on mi olizoval ruku a když jsem se na něj podívala, tak začal i tvář.


Měl tak zvláštní pohled. Už zase. Stejně jako u jelena, jsem s jistotou dokázala číst jeho pocity. Ten pes mě měl hrozně rád.


"Mám tě moc ráda hafánku. Zachránils mi život!", šeptala jsem a nechala si olizovat tvář.


V té radosti, že jsem živá, jsem úplně zapomněla, že je tak ošklivě zraněný. Připomnělo mi to až bolestivé zakňučení, když jsem se ho dotkla na špatném místě. Celého jsem si ho zděšeně prohlédla. Krev! Všude jeho byla krev. I na mích rukou a tvářích.


"Po-počkej! Přivedu pomoc!", poslední pusa na čumák.


Snažil se mě zadržet tím že se mi zakousl do hábitu, ale já se nedala a rozeběhla se pryč. Chtěla jsem najít Hagrida. On se dokáže postarat o všechny raněné zvířata, dokáže pomoct i Orionovy. Utíkala jsem hustým lesem a znovu se mě zmocnil strach, protože teď jsem tu byla zase sama. Čím větší jsem měla strach, tím hůř se mi utíkalo. Zakopávala jsem čím dál víc, větve stromů se mi zarývaly do tváře a zanechávali tam dlouhé škrábance. Nakonec jsem zakopla tak silně, že jsem hlavou narazila do stromu. Jen jsem bolestivě zaklela, zvedla se a utíkala dál. Kašlala jsem na bolest, i na motání hlavy. Setřela jsem si něco mokrého z obličeje a konečně jsem po chvíli v dálce uviděla obrysy hájenky.

Párkrát jsem ještě upadla, ale jinak jsem celkem ve zdraví vypadla z lesa. Hagrid mě hned uviděl, vyrazil ke mně a zvedl mě na nohy.


"Holka bláznivá! Víš jaký jsem měl strach! Jak tě napadlo chodit do lesa! A zrovna dnes o ouplňku! Hledal jsem tě tam po všech čertech a ty nikde!"


"Hagride, musíš se mnou zpátky!", začala jsem ho tahat za rukáv směrem do lesa.


"Tak to teda ne! Tebe teď zavedu na ošetřovnu. Lily už tam leží, z toho smradu z tý truhly, se chová jako opilá! A ty se podívej na sebe! Máš ránu na čele jako bys prorazila strom."


Setřela jsem si rukávem krev a znovu táhla Hagrida do lesa. Oba jsme byli tak zaměstnáni jeden druhým, že jsem si nevšimli dvou lidí vycházejících z lesa. Jeden podpíral toho druhého. Ti dva si nás hned všimli, zapadli za křoví a čekali až odejdeme. Byla jsem tak rozrušená, že mě Hagrid nechce poslechnout, že jsem ani neslyšela tlumené sténání a peprné kletby.


"Hagrideee!!", zakňučela jsem frustrovaně nahlas. "Musíš tam jít! On je zraněný a umře!"


"Kdo je zraněný?", zeptal se vyděšeně a konečně mě přestal táhnout k hradu.


"Pes! On mi zachránil život! Musíš mu pomoct!"


"Dobře…", nestihl dokončit větu a já už se hnala do lesa.


Teda hnala bych se, kdyby mě nechytil ze zadu za mikinu a tím mě nezastavil.Takhle si mě přehodil přes rameno a kráčel do hradu.


"Já půjdu do lesa a ty na ošetřovnu! Jestli ti to nedošlo si zraněná!", hudroval a táhnul mě k hradu.


"Zraněná? Co jí je?!!", ozvalo se z křoví vyděšeně.


Hagrid se i se mnou otočil, ale nikoho neviděl, tak pokračoval v cestě a něco si přitom bručel pod vousy.

Začala jsem sebou kopat, mlátit a ječet ve snaze osvobodit se z obrova věznění. Nic nepomohlo.


"Hagride, bud mě pustíš nebo je mezi námi konec! Okamžitě mě pust! Já už se s tebou nebudu kamarádit, slyšíš! Nikdy už za tebou nepřijdu!", absolutně mě nevnímal.


Tak jsem přestala. Naštvaně jsem našpulila pusu s úmyslem už nikdy na něj nepromluvit. Znovu se mi chtělo brečet. On mi zachránil život a já mu to ani nemůžu oplatit. Leží tam chudáček sám, zraněný! Čeká, že přivedu pomoc! Vždyť jsem mu to slíbila!

Netrvalo dlouho a už jsme byli na ošetřovně. Opatrně mě položil na postel a vážně se na mě zahleděl.


"Já ho najdu Kate, slibuju ti to.",řekl a já se na něj naštvaně ani nepodívala.


Chvíli mě ještě pozoroval, ale pak odešel. Pomalu jsem se rozhlédla kolem, za což jsem si vysloužila bodavou bolest hlavy. Možná měl Hagrid pravdu, takhle bych stejně nikomu nepomohla a on ho zvládne najít i beze mne. Je to dobrý stopař. Ale neměla by tu být Lily? Až teď jsem si všimla něčeho pod peřinou v posteli naproti mně. Vypadalo to jako by někdo seděl na posteli přikrytý peřinou a potlačoval smích. A neustále škytal. Peřina se začala pomalu stahovat, pomaloučku, milimetr po milimetru. A pak se naráz celá s trhnutím svezla dolů. Než jsem se stihla leknout. Vykouklo na mě obrovské rozježené háro. Zrzavé rozježené háro se zelenýma očima velikosti tenisáků.


"Kuk.", zaječela na mě a pak s mocným zachrápáním padla dozadu a usnula.


"Slečno Evansová co to tu zase vyvádíte!", ozvalo se z kabinetu a pak přicupitala ošetřovatelka.


Hned po mě střelila pohledem a v očích jí svitlo poněkud nabručené světýlko.


"No to jsem mohla čekat, že vy slečnu Evansovou budete co nevidět následovat. Dvě tak rozjívená děvčata jsem už dlouho neviděla. Jako bych neměla nic jiného na práci, než neustále vás dvě ošetřovat.",brblal zatímco prohlížela mé zranění.


A pak se stalo něco moc divného. Asi jsem se musela pořádně bacit do kebule, protože jsem viděla jak se sama od sebe otvírá skřínka s lektvary. A některé lektvary odtamtud sami od sebe mizí. Vykuleně jsem sledovala, jak se ta skřínka zase pomalu zavírá. Tak jsem se podívala do všech koutů místnosti, jestli někoho neuvidím, ale nikde nikdo. A pak se ozvaly kroky. Které jasně šly k posteli Lily, chvíli tam zůstaly a pak se vydaly kousek k mé posteli a zůstaly stát. Jasně jsem cítila na sobě něčí oči.

Vyděšeně jsem chytla ošetřovatelku za košili těsně pod límečkem a přitáhla ji k sobě.


"Já-já jsem se zbláznila! Mám vidiny!"


"Tak mě pusťte ať vás můžu ošetřit! Mátě velmi ošklivou ránu na čele a zjevně nakřáplou lebku!", vytrhla se mi naštvaně, jako bych si tu hlavu rozbila schválně abych ji mohla obtěžovat!


Pak si zjevně uvědomila, že má v popisu práce starat se o studenty. Tak se mírně usmála a nasadila profesionální tón.


"Jak jistě víte slečno Brianová, máte velkou škálu alergií, takže nemůžu použít obvyklé prostředky pro vaši léčbu."


"A to znamená?"


"Že vám tu ránu pouze vyčistím, nanesu mírný hojící balzám a zavážu vám hlavu."


Pak se znovu ozvaly kroky, ale tentokrát odcházející. Ignorovala jsem je, co já se mám co zabývat blbými halucinacemi. Ale bylo to divné, jako by se někdo ujišťoval, že jsem v pořádku a až když to slyšel od ošetřovatelky tak odešel. Ale první ho zajímala Lily. Že by nějaké strašidlo? Zvrhlé strašidlo? Ale na co by mu byly lektvary? A nebo se mi to taky všechno jen zdálo. Přece jen mám nakřáplou lebku.


"To si snad děláte legraci! To tady mám pobíhat zafačovaná jako mumie? A to mi jako zůstane jizva?"


"Pokud nezabráním, aby se vám k té ráně dostal vzduch, tak ano. A neříkala jsem, že vám obvážu celou hlavu, mluvila jsem o náplasti. A když budete hodná a necháte mě dělat svou práci, můžete si vybrat jakou barvičku náplasti budete chtít."


"Vypadám snad, že je mi pět, nebo co?", řekla jsem uraženě. "A máte i modrou?"


Na to už mi neodpověděla a začala mi čistit ránu nějakou vodičkou. Tu bolest a štípání si ani neumíte představit. A protože já jsem člověk, který nedokáže zvládat bolest, začala jsem ječet na celé kolo.


"Už to bude…",mumlala ošetřovatelka a dál mě mučila tou vodičkou.


A myslíte, že mi Lily vyrazila na pomoc ne. Dál si vesele chrápala a něco si mumlala. Něco co se velmi podobalo slovům vypněte tu sirénu.


"A je to. Ani to nebolelo, že?", usmála se na mě.


Hodila jsem po ní zuřivý pohled a už bez hysterie si nechala nalepit přes půlku čela modrou náplast.


"Dejte tomu dva dny a můžeme to sundat."


Na to mě zatlačila na postel, přikryla mě a odešla s výhružkou, že jestli se zvednu tak budu mít velký problém.

Jen co zapadla vyrazila jsem z postele a začala utíkat z ošetřovny. Naštěstí mi to napatlala nějakou mastí, takže jsem necítila žádnou bolest. Ale zato ve mně rostl zuřivý vztek, který potřeboval jít ven. A já přesně věděla na koho ten vztek ventilovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Twigy Twigy | 18. listopadu 2011 v 15:03 | Reagovat

ty ses teda rozjela, doufám, že ti to vydrží ;) Už ani nevím, jak to komentovat... úžasné, dokonalé... mohla bych vyjmenovat všechny pochvalná slova a nestačilo by to :-)

2 Lily of the valley Lily of the valley | 18. listopadu 2011 v 19:21 | Reagovat

Cha:D Jen mu/ji/jim dej!:D Tak to mě fakt baví... :)
Lily je perfektní. Fakt, ta má nejlepší hlody...:)

3 suzie suzie | 18. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

odvažuji se napsatže si myslím(což tak často hlavně ve škole neprodukuju:-D) .....že muj komentář u minule kapitolky to popsal jasně ovšem velmi ráda to zopakuju....ÚŽASNÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!! není co dodat více...jen tu krásnou ohranou a hlavně pravdivou větu že se těším na další kapitolku ;-)  ;-)  ;-)  ;-)  ;-) jak se říka ,,jen tak dál´´ :-D  :-D  :-D  :-D

4 wolfinkaa wolfinkaa | 20. listopadu 2011 v 15:07 | Reagovat

skvelá kapitola... nasmiala som sa :D vážne mi to chýbalo :D

5 Thaila Thaila | E-mail | 21. listopadu 2011 v 16:18 | Reagovat

Boží!!! Nejlepší hlody a hlášky a to i když umírá! :-D Fakt sranda. Já to žeru! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama