35. Kapitola - David

19. listopadu 2011 v 17:53 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
 
Nečekaly jste to, že?Smějící se



Rozzuřeně jsem rozrazila dveře učebny a začala vztekle dupat k učitelskému stolu. Jones si tam v klidu seděl a pročítal si nějaké svitky. Vytahala jsem z kapes šalamounek a hodila mu to do ksichtu.

"Co si to dovolujete!",vztekle vstal až shodil židli, na které před chvílí seděl.

Můj vztek dosáhl vrcholu, úplně jsem se třásla. Rychle jsem vylezla na stůl, který stál mezi mnou a jím. Popadla jsem ho za kravatu a přitáhla k sobě tak blízko, že jsme do sebe hlavami málem narazily.

"Teď mě poslouchejte pane profesore.", zařvala jsem na něj znechuceně. "Já teď nakráčím k řediteli a řeknu, co jste udělal. Poslal jste mě do lesa! O úplňku! A zaútočil tam na mě vlkodlak a nebýt štěstí tak je po mě! Vyvázla jsem z toho s rozzseklou lebkou! To všechno stačí na to abyste nejen byl vyhozen ze školy, ale aby vás i zavřely! Protože VY jste profesorem na zdejší škole a tím pádem máte zodpovědnost za zdravý studentů! Takže si sbalte kufříček a těžte se na azkaban!",dokřičela jsem na něj, pustila ho a seskočila ze stolu.

Rázně jsem kráčela ke dveřím s pocitem dobře odvedené práce když v tom.
.
"Počkejte!",křikl a zahradil mi cestu svým vychrtlím tělem. "Uděláme dohodu! Udělám co budete chtít, ale nechoďte nikam. Jste přece chytrá mladá dáma, my se přece dokážeme domluvit.",začal úlisně s jasným strachem v hlase.

Zaraženě jsem na něj koukala a v hlavě mi to začalo šrotovat. Zatím co on na mě nervózně koukal, já přemýšlela co s ním.

Když to prásknu Brumbálovi, on odtud vypadne a už nikdy mě nebude moct buzerovat. Hm, to je tak lákavé, mohla bych mu posílat dárkové koše do azkabanu. Ale na druhou stranu, přijít o všechnu tu srandu? Nechat ho jen tak vyklouznout z mích spárů?Já mám sice moc laskavé srdce, ale azkaban, je nic v porovnání s tím, co ho bude čekat tady ode mě.
Ďábelsky jsem se na něj usmála a on úplně ztuhl a schoulil se do sebe.

"A víte, že máte pravdu. Já jsem chytrá mladá dáma a jsem tak milá, že vám to prostě nemůžu udělat."

Teď si výrazně oddechl a znovu nasadil povýšený úsměv.

"Takže se dohodneme,",pokračovala jsem a smázla tím ten jeho přiblblí úsměv. " takže za prvé : už nikdy žádný trest, nikdy a za nic! Za druhé: žádné strhávání bodů! A to nejen mě, ale žádné strhávání bodů žádnému studentu z nebelvíru! A za třetí : Budete mé eseje a lektvary známkovat spravedlivě. I když, ten třetí bod platí pro všechny studenty. Je to jasné?! Vidím, že dokonale. Jakékoliv porušení dohody a ze mě se stane práskač. Krásné sny, pane profesore.", usmála jsem se na něj sladce a třískla za sebou dveřmi.

A od teď se ze mě v jeho hodinách stává ďábel! A co teď ? Jsem tak plná energie!

Jo, když už jsme u toho pane Bože... Nebral jsi ty moje kecy vážně, že ne? A jestli jo, tak to všechno o mém odpouštěním matce atd. beru zpět. Neva, že? No a teď už si jen vzpomenout co jsem to chtěla udělat…Sakra musím za Hagridem!

Začala jsem utíkat tichým hradem, nikde nebylo ani živáčka. I když, co by tady taky kdo dělal, když už je po druhé hodině v noci. Než jsem stačila vyběhnout z hradu, do někoho jsem vrazila a dnes už pokolikáté skončila na zemi, ale tentokrát celá zasypaná brněním, které jsem v touze zachránit se před pádem strhla sebou.

"Kterej debil zas! Co já jsem komu udělala!", vztekala jsem se s helmou narazenou na hlavě. "Já jsem nemocný člověk sakra!"

"Promiň Kate, to jsem opravdu nechtěl.", zašeptal David polekaně, a začal mě zachraňovat zpoza brnění.

"Koukám, že rodina Richardsových se rozhodla nejen zničit mi rodinu, ale teď už i zdraví!", vztekle jsem po něm tu helmu hodila a začala se sbírat na nohy. " To už je do prdele podruhé co jsi se mnou fláknul o zem! To vás u bystrozorů neučily, že máte lidem pomáhat a ne je zabíjet. Podívej se sakra na mě! Zranil si mi ruku!", zamávala jsem mu zkrvavenou rukou před očima a přitom bolestí.

" A víš co to znamená? Že, kvůli tobě budu vypadat jako úplný debil! Nestačí, že mám náplast na hlavě jak pakoš, teď mi ta sůva obváže i ruku! A víš jak se na mě bude tvářit až tam po deseti minutách, co jsem tam byla, nakráčím znovu s tímhle? Myslíš, že se mi znovu podaří odtamtud zdrhnout? Co? No já bych řekla, že ne! Takže díky! Užij si krásný den a zkus nikoho nezabít! Sbohem!", řvala jsem na něj vztekle a zkusila po něm hodit ještě nějakou část brnění abych ho od sebe odehnala.

On se totiž rozhodl, že mě na tu ošetřovnu donese! Mě nikdo nikam nosit nebude!

"Dej ze mě ty pařáty pryč! Já mám práci a nemám čas se tady s tebou dohadovat!", odstrčila jsem ho od sebe a v tom jsem uviděla Hagrida jak se ke mně blíží,

"HAGRIDE!",zařvala jsem na něj. "Tak co? Je v pořádku? Uzdravil jsi ho?"

"Já tam nic nenašel Kate. Nezdálo se ti to?"

"Grrr! Sakra co si o mě myslíš! Jak by se mě mohlo něco takového zdát? Myslíš že jsem toho vlkodlaka zahnala od sebe svou krásou, nebo co?! Já si ho najdu sama, když na tebe není spoleh!"

Teď mě pro změnu chytil za mikinu David, a když jsem se mu snažila vytrhnout sevřel mě silně v náručí mými zády ke svému břichu.

"Jaký vlkodlak? Ty jsi byla v lese? Copak nevíš jak je to nebezpečné? To se chceš svojí matce pomstít tak, že se necháš klidně i zabít? Měl jsem o tobě větší mínění."

"Pche. Teď jsi mě teda dostal. Ty už si o mě nemyslíš jen to nejlepší? Asi začnu plakat.", křičela jsem na toho blba s ironií. " Pro tvou informaci, jsem dostala školní trest, který mě do toho lesa donutil jít. Takže si to své mínění pane Všechnovím, můžeš strčit víš kam. Sakra proč se před tebou obhajuju!", zasyčela jsem a znovu se podívala na Hagrida. "Musí tam někde být! Šel jsi po mích stopách?"

"Jistě Kate. Byli tam sice nějaké stopy zápasu, ale nikde žádná krev. Byli tam jen stopy kopit. Jsi si jistá, že ti nepomohli kentauři? Přece jen jsi se hodně uhodila do hlavy, třeba se ti to s tím psem jen zdálo."

"Myslíš, že jsem blázen?! Ten pes se mnou byl v lese mnohokrát! A tu ránu na hlavě jsem si udělala až když jsem z tama utíkala!"

Znovu jsem sebou začala zmítat aby mě už konečně David pustil, ale on se prostě nedal setřást.

"Můžeš mě už sakra pustit! Nejsem tvůj majetek, abys na mě sahal bez mého svolení!"

"Kate, jestli ti to udělá radost, tak já prohledám les ještě jednou, běž si odpočinout."

"Já se o to postarám Hagride. Odvedu ji na ošetřovnu a dohlédnu na to aby tam tentokrát zůstala."

"Ty nejsi má matka, aby ses o mě měl co starat!", křičela jsem a kopala sebou čím dál víc.

Ale on mě prostě jen nadzvedl a kráčel se mnou na ošetřovnu. A Hagrid? Ani ho nenapadlo mě pomoct, jen se zachechtal a vyrazil znovu do lesa.

"Víš, nechci se tě nějak dotknout, ale měla bys omezit to tvé přežírání.", zasmál se a zafuněl u toho jako bych snad vážila tunu.

"Tyyyy! Ty sprosťáku! Jak si tohle dovoluješ říct! Já se nepřežírám."

"Ne? Já tě sleduju při jídle. Nechci mít tlustou ségru.", smál se mi ten idiot.

"Ty nebudeš mít žádnou ségru! Protože já tvá ségra nikdy nebudu. A nejsem tlustá! Jsem hubená jak proutek! A abys věděl, tvé stolování taky není zrovna žúžo. Já viděla jak si pokaždé pocintáš kravatu! Jak máš všude drobky a drobíš i všude kolem. A já ti něco řeknu! Já uklízela celou velkou síň už asi stokrát a nikdy tam nebyl takový bordel jako pod tvým stolem. Seš prostě prase!"


Začal se smát přes celou chodbu a vydrželo mu to až na ošetřovnu. Toho člověka snad nic neurazí. Mohla bych ho majznout sekerou přes hlavu a on by se ještě zasmál.

"Vedu vám uprchlíka madam.", zasmál se na Pomfreovou a hodil mě na postel.

"Vy si prostě nedáte říct, že! Já vás tady přivážu a bude to! Uvědomujete si, že mám za vás zodpovědnost. Podívejte na vaši kamarádku, ta klidně spí a ani ji nenapadne utíkat!"

"Protože je zlitá!", broukla jsem nakvašeně.

"Jak to myslíte zlitá?"

Ups. A do prdele!

"No… vždyť se celá polila tím smraďochem…"

"Á, vy myslíte ten neuvěřitelný puch co se z ní line a nejde to z ní sundat?"

"Vono to fakt nejde sundat? No tě pic, za tohle mě fakt zabije."

"Nesnažte se měnit téma. Co se Vám zase stalo s rukou! Nemůžete na sebe dávat pozor! Co se vám zase stalo?"

"To von!", ukázala jsem zdravou rukou na Davida, který si kliďánko sedl na postel vedle a očividně se dobře bavil.

Jak chceš chlapče, já ti to ještě opepřím!

"Já jsem si klidně šla po chodbě. Nějak mě rozbolela hlava, tak jsem se chtěla vrátit na ošetřovnu a nechat vás se o mě postarat. Víte, mě se to sice špatně říká, ale vy jste pro mě jako matka. Vždycky se o mě hezky staráte a jste na mě tak milá. Víte jste asi jediná z dospělých, která se ke mně chová hezky. Ale než jsem sem stihla přijít, zničehonic se ze zatáčky vyřítil on a strčil do mě! Já jsem to prostě nečekala a zřítila jsem se na brnění. A představte si, že on mě ještě vynadal. Že prej je to všechno moje chyba, že on je tady profesor tak se mu mám klidit z cesty. A ani mi nepomohl na nohy. Musela jsem si pomoct sama. A ta ruka tak bolela, že jsem ani nemohla pořádně chodit a rozbolela mě strašlivě i hlava. A až když jsem ho poprosila, jestli by mě sem mohl přivést… Tak mi celou dobu nadával!", dala jsem hlavu do dlaní a dělal, že pláču.

Musela jsem se několikrát nenápadně píchnout do oka, abych vydolovala nějaké slzy. Nenápadně jsem koukla co on na to. A ten pohled stál za to. Nejdřív šok, pak vyděšení a nakonec vztek.

"To není prav…", ani nestihl dokončit větu, protože mu do toho skočila ošetřovatelka.

"Jak jste si tohle mohl dovolit! Vy jste zodpovědný za blaho studentů! Máte jim pomáhat, starat se o ně a ne jim ubližovat! To si piště že si o Vás promluvím s panem ředitelem a to si za rámeček nedáte!"

"Ale…"

"Ať jde pryč…",rozvzlykala jsem hraně.

"Neslyšel jste! Odejděte, ale ještě si spolu promluvíme!"

Než odešel, hodila jsem po něm ještě vítězný pohled a on mi ho oplatil svým extra vzteklím. Teď už by mohl pochopit, že z nás kámoši ani sourozenci nebudu.

"Chudáčku.", řekla a pohladila mě po hlavě. "A já si myslela, že je to milý mladý chlapec. A on se tak vybarvil."

Budeme pepřit…

"Víte, on je možná na ostatní milý, ale…", znovu jsem se rozvzlykala a dělala že si otírám slzy, které se mrchy nechtěli objevit. " Jeho otec teď randí s mou matkou a já-já slyšela jak se mezi sebou ti dva baví. Chtějí se mě zbavit! Říkali, že bych jim zkazila pověst, protože oni jsou velmi vážení na ministerstvu. Říkali, že mě zničí ve škole, že mi bude dělat různé naschvály aby se mě nakonec máma sama zřekla! A daří se jim to! Máma už mi ani nepíše a řekla, že se nesmím vrátit domů na vánoce, protože oni tři jedou spolu to někam slavit jako rodina. A že já už k nim nepatřím."

"Ale to je strašné!",vydechla vyděšeně a opatrně, jako by s láskou mi omotávala ruku obvazem, modrým obvazem.

"Aspoň, že vy jste na mě tak hodná. Víte, já jsem sem občas chodila jen tak, abych vás viděla, mohla s vámi promluvit. Prostě jsem vám namluvila, že mě bolí hlava. Nevadí vám to, že ne?"

"Ale jistě, že ne zlatíčko. Já si promluvím s panem ředitelem a něco s tím uděláme, ano?"

A do prdele!

"Ale ne, nedělejte si se mnou starosti.Není to tak zlé, opravdu ne. Vánoce tady budou krásné."

"Odpočívej.", řekla a políbila mě na čelo.

Zakryla mě peřinou a chvíli mě smutně pozorovala. Oplatila jsem jí mým nejlepším psím pohledem, který by roztavil skálu. Ona jen vzdychla, zhasnula světla a odešla.
Chvíli jsem počkala až se zavře ve své kanceláři, vyskočila jsem, naaranžovala polštář tak aby to vypadalo, že jsem stále tam a utíkala pryč.
Musela jsem najít Siriuse! On se mnou určitě půjde do lesa a pomůže mi najít Oriona když Hagrid je neschopný. I když je velmi zvláštní, že vždy když jsem ho chtěla Siriusovi ukázat, tak nebyl nikde k nalezení. Ale když jsem šla za ním sama, objevil se přede mnou sám, jako by věděl, že přijdu. Asi mě ten pejsek má vážně rád a nechce se o mě s nikým dělit. A Sirius ho vidět nemohl, protože Orion žárlil, tak se neukázal. Aspoň tak si to vysvětluju. Ale co budu dělat jestli zemřel… Chodila jsem za ním skoro každý den a vždycky mu nosila nějaké dobroty. Procházeli jsme se spolu okrajem lesa, rozesmával mě. Jestli o tohle přijdu…

"Svíce!",křikla jsem na Buclatou dámu snad pětkrát abych ji probudila.

S brbláním se odklonila a pustila mě dovnitř.
Rychlostí blesku jsem vyběhla schody. Nečekaně jsem několikrát zakopla a sjela po břiše zase na začátek, ale já to nevzdávala. Nakonec jsem se jakš takš celá dostala ke dveřím a zadýchaná vpadla dovnitř. Peter tam nebyl. I když, ten se pořád někde ztrácí. Chtěla bych vidět tu nánu co to s ním táhne. Zato tam byl James, který jen co mě uviděl mě začal strkat ven ze dveří. A povedlo se mu to, normálně mě vyhodil a prásknul za mnou dveřmi!

"Tak to ne chlapečku!", křikla jsem a začala se dobývat dovnitř.

Ale on zamknul. Klidně mi zamknul pře čumákem! Vztekle jsem vytáhla hůlku a snažila se prolomit jeho obrany. Bezúspěšně. Chvíli jsem stála před dveřmi a bušila na ně, pak jsem začala škemrat a nakonec jsem zmlkla. Pomalu jsem sešla schody zpátky do společenské místnost a sedla jsem si do svého oblíbeného křesla. Nic jsem nechápala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley Lily of the valley | 19. listopadu 2011 v 18:08 | Reagovat

Juhů, to je ale mrcha! Jestli to Pomfreyová potáhne až k řediteli, aspoň bude sranda.:D
A zraněný Sirius? Nějak se tam dostat musí, aby to pochopila!:)
Mimochodem, vždycky, když otevřu tvé stránky, tak je nová kapitola. To je SUPER!:D

2 suzie suzie | 19. listopadu 2011 v 21:35 | Reagovat

jojo pěkná mrcha:-D psí pohled co by roztavil skálu :-D :-D  :-D  :-D  :-D  ještě brumbála tam přimíchat a bude maďarský guláš:-D :-D :-D vážně superní už ani nevím jak chválit (aby to neznělo moc ohraně ),ale jinak to nejde prostě SKVĚLÉÉÉÉÉ..... těším se na další ukázku z tvého brilantního psaní :-D :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 keirra keirra | 20. listopadu 2011 v 9:24 | Reagovat

Díky,to už je tak trapné, vám pořád jen děkovat, ale co jiného psát na ty vaše skvělé komentáře :-D  :-)

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 20. listopadu 2011 v 12:59 | Reagovat

Teda já nestačím zírat nad tvou produktivitou v tak krátkém časovém úseku :D nejlepší je, že konec kapitoly vždycky tak skvěle navnadí na tu další, že jen nedočkavě čekám, až ji sem dám a doufám, že to bude brzy :D vyvíjí se to fakt dobře, jen je mi trochu líto toho jejího budoucího nevlastního bráchy.. byla by ho škoda :D

5 Koki Koki | 20. listopadu 2011 v 13:51 | Reagovat

Holka ty mě chceš zabít. Já se tady válim smíchy. Jsem moc ráda, že jsi zase začala přidávat kapitoly. Tahle povídka mi moc chyběla. Jestli to bude takhle vtipný dál (což doufám), tak fakt spadnu ze židle. :D

6 wolfinkaa wolfinkaa | 20. listopadu 2011 v 15:22 | Reagovat

uno perfecto :D len chudáčik Siriusko... nech sa rýchlo vylieči :)

7 keirra keirra | 20. listopadu 2011 v 16:42 | Reagovat

Uplně zírám, kolik lidí na mě ještě nezapomnělo O_O . Tak to vás nemůžu zklamat a v pondělí tu budete mít novou kapitolku ;-)

8 Twigy Twigy | 20. listopadu 2011 v 18:51 | Reagovat

Ty snad umíš kouzlit, po dvou dnech mi konečně klesla horečka, určitě kvůli tomu, že si mi oznámila novou kapitolu :-D Nelituju toho, že jsem se vyplazila z postele, protože to je opět nepřekonatelné... jsem zvědavá na Siriuse, jak to s chudákem dopadne 8-)  :-)

9 Thaila Thaila | E-mail | 21. listopadu 2011 v 16:40 | Reagovat

Každá věta, kterou napíšeš nebo-li Kate vysloví je super vtipná! :-D Nejlepší bylo když Kate očernila Davida :-D Takový skvěle to zahrála, že bych jí byvala uvěřila taky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama