36. Kapitola - Všechno špatně...

22. listopadu 2011 v 11:36 | Keirra |  My dvě vs Celý svět

Sice jsem ji slibovala na pondělí, ale absolutně nebyl čas tak se omlouvám... Takže jak jsem slíbyla : Tahle kapitolka je speciálně pro Twigy, aby se brzy uzdravilaMrkající



Začala jsem přemýšlet proč se přede mnou zavřely. Sirius by za mnou přece přišel! On by mě nenechal stát za dveřmi a škemrat ať mě pustí dovnitř. A pak mi to začalo pomalu docházet…

Dnes jsme měli mít rande a on nepřišel! Nikdy na něj nezapomněl, vždy na mě čekal ještě hodinu před domluvenou schůzkou a pak brblal co mi tak dlouho trvá. A dnes jen tak zapomněl? A James mě vyhodil z pokoje jako bych tam neměla něco vidět… něco přede mnou skrýval!


Začala jsem si přehrávat v hlavě co všechno jsem viděla, než mě odtamtud tak drze vyhodil.


Kolem Siriusovi postele byl zatažený závěs a on očividně ležel natažený na posteli, protože jsem odtamtud slyšela vycházet přerývavé vzdechy. A před tou postelí něco leželo. Teda kromě obvyklého bordelu, jako jsou Siriusovi kalhoty, tričko a hábit. Něco křiklavě zeleného co jsem jinak nikdy v jejich pokoji neviděla! Něco co se velmi podobalo zelenému svetru, který jsem už někde viděla…


Dumala jsem a zároveň se mi před očima odehrála scénka, které jsem se předním tak smála, protože něco takového by se stát nemohlo…


Před mou lavicí se tyčila Patricie a se zlým úšklebkem na mě zírala.

"Tak ty jsi si konečně našla kluka?",broukla ke mně s opovržením " A že zrovna Siriuse. Víš jako kamarádka bych ti měla říct, že se k sobě nehodíte. On není na stejné úrovni jako ty, on je krásný a bohatý a ty jsi… No řekněme si to na rovinu, jsi nula. Ale neboj, já mu už ukážu správnou cestu, kterou se má dát. My dva se k sobě budeme skvěle hodit. Budeme nejlepší milenecký pár, který kdy bradavice měly!" a s tím odkráčela.

Odkráčela pryč v novém hábitu a pod ním křiklavý zelený svetr se stříbrnou výšivkou hada rovnou na místě, kde normální lidi mají srdce, a jelikož ona žádné nemá... Byl to ten samí svetr, který teď leží u Siriusovi postele.


Tehdy jsem si myslela, že ona Siriuse nikdy nedostane. Že mě doopravdy miluje a nedá se od ní svést. Že mi říká pravdu, že už ho nikdo jiný než já nezajímá. No, byla jsem zjevně naivní. Co čekat od člověka, který za normálních okolností stihne za jeden blbej den vystřídat i pět holek? Zjevně si dal za úkol potěšit svou pozorností každou holku na hradě, to aby si žádná nepřidala ošizená.


Teď už jsem se nemusela píchat do očí aby mi tekli slzy. Pomalu, pracně jsem se zvedla a stále ubrečená odcházela zpět na ošetřovnu. Cestou jsem vrážela do všeho co mi stálo v cestě, protože jsem absolutně neviděla na cestu, přes závoj slz stékajících mi po tváři.

Ale nechápala jsem, jak ho mohl James krýt. Vždyť vypadal, že je rád, že jsme se daly my dva dohromady.


No jistě, že mě James nechtěl pustit dovnitř abych je tam nepřistihla jak je pán bůh stvořil. A já blbá husa ještě škemrám, aby mě dovnitř pustili. Museli se mi tak smát! Museli si říkat jaký jsem ubožák, co se musí klukům vnucovat a škemrat o jejich přízeň . Jak mi to jen mohl udělat! A zrovna s ní! Copak jsem jen taková nula, která slouží jen pro pobavení ostatních? Kdo ví jak dlouho už to s ní táhne a dělají si ze mě srandu. Museli se úžasně bavit na můj účet. Ale od Remuse bych to nečekala, myslela bych, že on mi to řekne! Ale to se dalo všechno čekat. Vždyť už to s něma táhne bezmála šest let. To člověku musí pokřivit náhled na to, co je zprávné a co ne. Takže nakonec jsem opravdu skončila jako ty ostatní husy, kterými jsem tak opovrhovala. Další kráva, kterou získal a odkopnul. Zatracená Poterrova banda! Všechny ty sliby co jsem dala sama sobě! Že já takhle nikdy neskončím, že ze sebe nenechám dělat hadr, který někdo vyždíme do poslední kapky a pak odhodí! Jak se mi to jenom stalo? Kde jsem udělala chybu? Vždyť až do konce pátého ročníku bylo všechno v pořádku. Kdy se mi sakra stihnul Black dostat pod kůži?A kdy jsem proboha já stihla tak zblbnout, že jsem mu to všechno baštila! A on mi tak sliboval jak si užijeme vánoce ve dvou. Že tu se mnou zůstane, protože jinak by mu bylo smutno. Kvůli němu jsem odmítla odjet s Lily na vánoce k nim domů, abych mohla být s ním. A co mám dělat teď , když tu on zůstává s ní! Jak mi to mohl udělat… Vždycky jsem si říkala, že kvůli žádnému klukovi nebudu nikdy brečet, že mi za to nestojí. A za necelé čtyři měsíce co je škola, nedělám nic jiného, než že kvůli tomu parchantovi brečím. Ale s tím už je konec. Vracím se do starých kolejí! A žádný Black ani nikdo jiný mě nebude ubližovat a už vůbec ne využívat. Budu zase ta bohyně, po které šílí půlka klučicího osazenstva školy. Zase budu ta, která jen využije a odkopne. A ne hračka v rukou Siriuse Blacka! Pane bože! Jak se sakra mám teď lidem podívat do očí! Všichni si na mě budou ukazovat, jako na toho největšího ubožáka! Kdybychom spolu aspoň tu krátkou dobu chodili tajně! Ale ne, oni to museli vědět, že se Brianová a Black daly dohromady! Kolik jsem za tu dobu vyslechla sázek, jak dlouho nám to vydrží! A teď… spadla klec. Tohle se prostě neutají! Ale já jim nedopřeju to potěšení vidět mě zlomenou! Jediné co uvidí bude to, jak je mi to naprosto jedno! Že to pro mě byla stejná hra, jako pro něj. Ale než se stihnu do téhle role dostat, musím odtud vypadnout a to hodně rychle. Vypadnout z hradu, než se stihnu dát dohromady.


S touhle poslední myšlenkou jsem dorazila znovu na ošetřovnu, přestala plakat a posadila se k Lily na postel. Páni, s tím smradem budeme muset něco dělat! I tchoř by puknul závistí!


"Lily?", jemně jsem s ní zatřásla.


"Noooo?",zachrčela na mě přiopile a já myslela, že z toho smradu co se z ní line snad chcípnu.


"Myslíš, že můžu teda zítra jet s tebou? Myslím na vánoce k vám? Říkala jsi, že vašim to nevadí. Já si to všechno samozřejmě zaplatím. Ale bude fajn, být na vánoce spolu, ne?"


"Jasně mami, mám už na hory všechno sebou.", zachrčela a otočila se na druhý bok.


"Můžu jet teda na ty hory s vámi?",zkusila jsem to znovu, ale to už mi odpovědělo jen mocné chrápání.


Vlezla jsem teda do své postele s tím, že to zkusím ráno.Pokud se ho dožiju. Umřít na neskutečný smrad, není zrovna typ smrti, který bych si pro sebe vybrala.


Objala jsem polštář s cílem zaspat tenhle hnusnej den, ale to se mi prostě nepodařilo. Naštěstí už zbývaly pouze dvě hodiny do doby než budu muset vstát. Měla jsem totiž plán. V pět hodin vyskočit z postele, jít si rychle zabalit a donutit Lily odjet prvním vlakem, který vyjíždí z nástupiště v sedm hodin. Měl by být poloprázdný, všichni většinou jezdí až druhým spojem v devět.

Chtěla jsem aspoň hodinku si zdřímnout, ale prostě to nešlo. Pořád se mi za zavřenými víčky zjevovala tvář Blacka, jak se teď pro mě jmenuje, a taky tvář Patricie. Bylo mi z toho zle. A taky mi bylo zle z toho, jak mě madam Pomfreová chodí neustále kontrolovat a přikrývat peřinou jako bych byla malá holka. Tak mě napadlo jestli jsem to s ní kapánek nepřehnala, ještě mě bude chtít adoptovat… I když být adoptovaná ošetřovatelkou by mělo své výhody. Například všechen ten přísun lektvarů! A taky bych mohla bydlet na hradě. Klidně bych mohla prohlašovat můj dům, můj hrad… Konec konců domů už se vrátit nehodlám.ať si klidně hrajou na šťastnou rodinku, ale beze mne! Já se do těch jejich her zatáhnout nenechám.


*****


Podle plánu jsem v pět vyskočila, víc mrtvá než živá a chystala se zaťukat na ošetřovatelku, že odcházím. To aby si nemyslela, že jsem nevděčný spratek, který si neváží její péče. Jenže ona zrovna vyšla, tak jsem zaťukala na ni.


"Už jste vzhůru? Snídaně bude ale až v sedm. Máte už hlad?"


"Ne já jsem Vás chtěla poprosit, jestli bych už nemohla odejít. Lily mě pozvala na vánoce k nim a já ještě nemám sbaleno. Víte já pořád doufala, že by možná máma ještě napsala, ale…", řekla jsem plačtivě, když už něco začnu, prostě to musím dokončit.


"Ano běžte, ještě že máte tak dobré kamarády…", řekla smutně.


"Děkuju.", řekla jsem a vroucně ji objala a pak pelášila pryč abych se mohla pořádně zasmát.


Ještě jsem slyšela něco co znělo ředitel to ode mě schytá což mi dodalo na náladě.


Ještě, že jsem si už v dětství vypěstovala svou úžasnou schopnost, vše zlé odsunout do pozadí. Zavřít to do malé krabičky a tu sviňskou krabičku hodit do moře ignorace. Což jak jsem slyšela není zdravé. Člověku se to pak všechno nakupí, vyleze z krabičky a pak se scvokne. Ale radši risknu ten blázinec, než se tím utápět.

Schválně jsem si vybrala pátou hodinu ranní, abych mohla projít společenskou místností bez povšimnutí a pak zase zpět. A nechtěla jsem taky potkat ty dva jak se tu budou loučit po společně prožité noci. Ještě, že já kráva mu nedala…


V rychlosti a pomocí hůlky jsem do batůžku, kufr je zjevně na sračky, naházela všechny potřebné věci. Díky bohu, že umím kouzlem zvětšit prostor uvnitř batohu, jinak by to byla moje smrt. Nikdy se neumím rozhodnou co si vzít s sebou. Proto si vždy nosím do školy celý svůj šatník. Rychle jsem se ještě převlekla do těsných kalhot, modrého svetru a navrch hodila ještě moji super zimní bundu tmavomodré lesklé barvy, která mi sahala těsně pod prsa. Teplo v tom sice není, ale vypadá to skvěle. A já hodlám celé prázdniny lovit, využívat a odkopávat. Abych celé mužské populaci oplatila to, co ten parchant udělal mě.


Stihla jsem to jen tak tak. Vběhla jsem na ošetřovnu přesně úderem šesté hodiny ranní, abych se mohla nadlábnout a vzbudit Lily do krásné kocoviny.


"Ještě neee.", zakňučela a snažila se mě shodit z postele.


"Vstávej! Hory čekají! Perfektní prázdniny čekají"


Ošetřovatelka se na mě vlídně usmála, měla ze mě zjevně radost, a zaplula do své kanceláře.


"Bolí mě hlava a je mi hrozně zle! Tak neruš nebo tě zabiju."


"Jak krutá slova od tak milé dívky. Na.", vrazila jsem jí do pusy lektvar proti kocovině,který jsem kdysi prozíravě čmajzla.


Skoro se s ním udusila, ale i tak se jí jistě ulevilo. Zato mně se děsně přitížilo. Málem bych zapomněla, že má drahá kamarádka zapáchá. A vzpomněla jsem si na to až teď , když ze sebe shodila peřinu a ten smrad se na mě vyvalil a fláknul se mnou o zem.


"Počkej… Cos říkala? Ty jedeš se mnou? Ale Vždyť jsi tu měla zůstat se Siriem! Něco jsem prošvihla zatímco jsem byla v truhle? A proč se válíš po zemi? A co je to proboha za smrad? To tak smrdím já?! Ježíši zavolejte na mě někdo vymítače!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Thaila Thaila | E-mail | 22. listopadu 2011 v 14:23 | Reagovat

:-D Jdu juknout na ten konec, ale tahle část byla zatím dobrá:D Jsem zvědavá, co Lily udělá s tím smradem :-D

2 Koki Koki | 22. listopadu 2011 v 16:34 | Reagovat

Skvělá kapitola. Na ten smrad jsem taky zvědavá. Ale hlavně mě zajímá jak to mezi nima bude dál. Nepřijde mi, že by tohle Sirius udělal a tak jsem zvědavá jak se tam dostal ten svetr.

3 suzie suzie | 22. listopadu 2011 v 18:57 | Reagovat

jak jinak.. to už snadtu  ani není  třeba psát prostě skvělá kapitolka :-D teeeeeda to jsou myšlenkové pochody ..sem vážně zvědavá co se dál ,,semele´´:-D :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Twigy Twigy | 23. listopadu 2011 v 9:39 | Reagovat

jé, kapitolka s věnováním :-D  Jdu fofrem na další část, až moc mě napínáš ;-)

5 wolfinkaa wolfinkaa | 23. listopadu 2011 v 21:09 | Reagovat

skvelá kapča... len keby nebola Kate taká špekulantka... chudák zranený sirius, ani nevie, čo ho čaká

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama