37.Kapitola - Ohlédnutí za prázdninami a cesta zpět

26. listopadu 2011 v 17:53 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Abych vám udělala radost máte tu další... Snad se ve zdraví prokousáte těmi mými krkolomnými souvětími, ale jiná už nebuduSmějící se. Na co krátké věty? Když už něco dělám tak pořádněSmějící se Těším se na vaše komenty, tak na ně nezapomeňte



Tak znovu zpět na hrad. Byly to ale super dva týdny, plné odpočinku a zábavy. I když jsem Lilyiny rodiče znala dobře už z dřívějška, úplně mě překvapili jak nás v klidu nechali řádit a užívat si. Neměli žádné připomínky, učitelské kázání, prostě nic. A mě došlo, že jsou prostě jen rádi, že mají svou dceru znovu u sebe a jsou v tak povznesené náladě, že jim nějaké ty prohřešky nevadí. Ale asi se trochu divili proměnou své dcery. Normálně se před nimi chová jako vzorná studentka a já ji doslova přinutila přidat se k mé křížové výpravě. Během pár dnů jsme převrátily luxusní horský hotel vzhůru nohama. A oni to brali hrozně s klidem a všem průšvihům se ze srdce zasmáli. A dokonce mě přijali do rodiny. Vůbec se ke mně nechovali jako k někomu povinně trpěnému. Dokonce se ke mně chovali líp než k Petunii, která měla průšvih kvůli známkám ve škole. No jo, bej dcerou vysokoškolsky vzdělaných lidí musí mít své nevýhody…

Jen ten první den to byl trochu boj. Myslím boj Lilyiny matky se zápachem vycházejícím z jejich dcery. Ještě než jsme vyjely, zamkli se spolu ty dvě v koupelně a snažili se s tím něco udělat. Protože jak řekla paní Evansová, takhle Lily přece nikam jet nemůže. Dlouhé tři hodiny tam byli spolu zavřené a chuděra kámoška pekelně trpěla. Slyšely jsme přes dveře její nářky jak ji její matka drhla znova a znova. Já jsem mezitím trpěla s ní a říkala jejímu otci a sestře jak se to stalo a neustále se omlouvala. Zatímco on se prohýbal smíchy, Petunie mě absolutně ignorovala. Seděla v křesle a četla si nějaký přeslazený román a každou chvíli se na mě zle zahleděla. Myslela jsem, že je to proto jak tam její mladší sestřička trpí, ale ona se tak hnusně dívala na nás obě celé prázdniny a něco si přitom potichu vztekle mumlala. Ale neslyšela jsem co. Ve chvíli kdy Lily s matkou vyšla z koupelny musela jsem se začít smát, chuděra teď vypadala tak, že by se klidně mohla přidat k indiánské rezervaci jak byla na všech místech rudá. Pak jsem si vzpomněla, že za to můžu vlastně já a začala jsem se jí omlouvat. Jen mávla rukou a přišla ke mně.

"Začuchej!", přikázala a já jsem její rozkaz opatrně splnila.

"Nooo. Pořád to trochu cítím, ale je to celé obalené ehm…vanilkou?", snažila jsem se identifikovat, alespoň něco z vůní, které na ni její matka použila.

Pak jsem vytáhla hůlku a zamyšleně jsem se s ní poškrábala na bradě. Postraním pohledem jsem spatřila jak Petunie ztuhla, zaklapla knihu a vztekle odkráčela z pokoje.

"Možná teď, když je ten smrad menší, bych ho mohla z tebe vycucnout kouzlem. Co myslíš?"

"To co si myslím je, že mimo školu nesmíme používat kouzla!", zasyčela na mě jako bych snad chtěla spáchat hrdelní zločin.

"To platí i o tak malých prázdninách? Myslela jsem, že jen o letních!"

"Mimo školu, je mimo školu! Mimo školu totiž znamená kdykoliv, když se nenacházíš na pozemcích Bradavic!", nesnáším když mě poučuje!

"Lily! Nebuď na svou kamarádku zlá, chce ti jen pomoct." , napomenul ji pan Evans

"Jo! Nebuď na svou kamarádku zlá!", zopakovala jsem.

"Stejně je to tvoji vina! Podívej se na mě! Vypadám jak vařený rak!"

Já věděla, že Lily to její všechno je v pohodě nevydrží moc dlouho.

"Jak moje vina?! Já jsem snad zahučela do kufru a zaklapla ho za sebou? Měla jsem tě tam nechat a bylo by to! Ty jsi absolutně neuvědomuješ, jak debilně jsem vypadala, když jsem po celé škole létala s kufrem nad hlavou!"

"Holky nehádejte se! Už je nejvyšší čas vyrazit. Pojď drahoušku, odneseme kufry do auta.", asi se rozhodl raději vyklidit pole.

"Tak promiň.", řekla Lily.

"Ne, to ty promiň."

A po našem usmíření už to bylo všechno jenom dobré. A zjistila jsem jednu velmi závažnou věc. A to je, že Petunie je pěkná megera bez smyslu pro humor. Aby si nepřipadala ošizená, tak jsme ji s Lily přilepily k posteli a ona se bůh ví proč naštvala. Samozřejmě, že jsme ji nakonec zase odlepily. Teda až po hodině strávené jejím vzteklím nadáváním a naším smíchem a popichováním. Nakonec když začala škemrat, jsem použila odprošťovák a ona si běžela stěžovat tatínkovi. Od té doby se nám kdo ví proč vyhýbala.

Tyhle prázdniny měly ale i svou mouchu. Hnusnou mouchu v podobě mé matky, papánka a bratříčka. Matka se nakonec rozhodla, že se smiluje a přece jen bych mohla trávit vánoce s její novou rodinkou. Beztak ji jistě přemluvil ten blb co ji teď po večerech hobluje, aby si udělal u ní oko. Sice mě několik dní před vánočními prázdninami psala, ať se k nim připojím a člověk by řek, že když jí neodepíšu bude má odpověď jasná. Ale ne. Oni se mi prostě musí znovu plést do života. Nějakým nedopatřením zjistili, že jsem odjela s Lily a její rodinkou a kdo ví kdo jim prásknul i to, kam přesně jsme odjely. A to nemohla dojet jen ona! Ne, musela ty dva vzít sebou. A ještě mi musí matinka před těmi cizáky dělat přednášku, aby se ukázala jaká je vzorná matka. Oni mě totiž přišli hledat do apartmá, které jsem sdílela s rodinou Evansových a oni jim řekli, že jsme šly s Lily slavit do baru, kde byla štědrovečerní párty pro hosty hotelu. A matinka tam musela nakráčet zrovna ve chvíli, kdy jsem tančila na barovém pultu, následně u tyče a pak to ještě roztočila u karaoke. A oni v tu chvíli prostě nemohli odejít, ne! Oni mě museli tajně pozorovat až do konce párty, aby mě to matka příští den mohla všechno vmést do ksichtu. Prej jak se to chovám… Měla bych si uvědomit, že jsem studentka a ne nějaká lehká holka. A po všech těch výčitkách mě pozvala na oběd. Teda ten její amant mě pozval, ovšem až potom co mě před matkou tak vehementně bránil. Jako bych mu o to jeho zastávání stála. Tak jsem se na něj líbezně usmála a pozvání přijala. David, který stál hned vedle svého otce se na mě pátravě zadíval. Znal mě už moc dobře, aby věděl, že tenhle úsměv neznamená nic dobrého. Pořád se na mě díval a lehce se usmíval. Pak se naklonil až k mému uchu aby ho nikdo neslyšel a pošeptal mi, že máme spolu ještě nevyřízené účty. A já mu řekla, že to byl teprve začátek. No, ve škole to bude po vánocích asi zábava.

*****

Sledovala jsem z okna bradavického expresu rychle ubíhající krajinu a vzpomínala na ten extra oběd v tom nóbl hotelu a restauraci v jednom. Úplně jsem se ztratila v myšlenkách, jako bych to prožívala znovu...

Vyšnořila jsem se jak jsem nejlíp uměla. Mé extra roztrhané rifličky, které držely pohromadě snad jen silou vůle. Tričkem s dlouhými rukávy, které měly po stranách rozparky a celkově mě to tričko sahalo přesně pod prsa. Hned jak jsem vstoupila do té zazobané restaurace, do očí mě praštilo nablýskané stříbro, zlatý honosný lustr a křišťál všude kolem. Hned mi došlo, že líp jsem se ani obléct nemohla. Utvrdil mě v tom rozčílený pohled matinky, který jsem viděla už z té dálky a pobavený těch dvou. Taky ostatní, většinou postarší hosté si mě pohlíželi s jistou nelibostí. Teprve jsem stála u dveří a už ke mně přicupital číšník ve fráčku.

"Tady nemáte co dělat slečno! Tohle je pětihvězdičková restaurace a vandráky jako jste vy sem nepouštíme!", zasyčel na mě, chytil za loket a chtěl mě diskrétně odtáhnout pryč. Hned jsem se mu vytrhla a povýšeně jsem se na něj zahleděla.

"Tak hele ty tučňáku!", začala jsem, ale byla jsem přerušena Alanem Richardsem, který k nám rychle přispěchal vyžehlit nastalou situaci.

"Promiňte, ale tahle mladá dáma patří ke mně."

"Omlouvám se pane doktore, to jsem netušil.",začal se celý rudý klanět a uvedl mě ke stolu.

Dokonce mi i odsunul a zase přisunul židli.

"Díky.", řekla jsem číšníkovi sladce. " A teď odhopkej pro jídelní lístek. Mám hlad jak hovado tak sebou hod !"

"Jistě madame.", řekl úslužně a odkolébal se pryč, bylo vidět jak ho seru. Asi byl zvyklí na jiné hosty, jistě příjemnější a na jiné úrovni než jsem byla já.

"Jak se to chováš! A co to máš prosím tě na sobě! To se musíš předvádět jaký jsi nevychovanec! Nemůžeš se jednou chovat jako mladá dáma?!", sykla na mě matka, která se utápěla v hrozitánských rozpacích, zatímco ti dva dusili smích.

No to je v prdeli! Jak je mám urazit a znemožnit, když maj tak silný smysl pro humor. Ale já vám to ještě opepřím! Když to pan doktůrek platí, tak mu pěkně provětrám peněženku! Číšník se zdvořilou úklonou rozdal jídelní lístky a bral se k odchodu. Rychle jsem ho chytla za konec jeho fráčku a přitáhla zpátky ke stolu.

"Kam se bereš? Jsem ti jasně řekla, že mám hlad ne? Vypadám snad, že mám náladu čekat až se doploužíš zase zpátky k nám?! Vytáhni si notýsek a piš si"

Zběžně jsem prolítla očima ceny a začala objednávat to nejdražší.

"Tááákže. Jako předkrm bílý kaviár s opečeným toastem, pak tu mísu mořských potvor, dále francouzskou krémovou polévku. Jako hlavní chod si dám steak ze svíčkové, ale tři sta gramů, je to jasné?! A ať je fest propečený, protože jestli nebude, tak ti ho nacpu do chřtánu. Kam jdeš! Já ještě neskončila! K tomu chci hrancle, taky dvojitou porci. A jako velké finále mi sem šoupni od každého dezertu jeden kousek. A hodil by se aperitiv. To nejdražší víno co máte, přece jen máme tu oslavu.", dokončila jsem a vítězoslavně zaklapla lístek.

"Hrancle? Nic takového bohužel nemáme. Ale můžu vám nabídnout…"

"Co jste to za restauraci když nemáte ani blbé hranolky! Když si fláknu na čelo pět hvězdiček, taky o sobě budu moct prohlašovat, že jsem pětihvězdičková restaurace? I když, kdo by mě pak jedl?"

"Kate to stačí!", křikla na mě matka a vypadalo to, že po mně skočí.

"Co pořád máš? Se aspoň taky jednou nažeru. Tak mi teda dones cokoliv z brambor. A když už jste tady pane číšník, tak i jeden bryndák, tady kolega hrozně cintá.", ukázala jsem na Davida.

"Chováš se naprosto nemožně! A vy dva se nesmějte, ještě ji v tom podporujete!"

Pak už si objednali oni a pak to byla docela nuda. Aspoň do té doby než přinesly to víno. Nalil do skleničky jen mě a ještě úplně ke dnu a čuměl co já na to. Mě bylo jasné, že chce abych ochutnala a pokynula mu, že může nalít i ostatním. Tak jsem to kopla do sebe na ex a zaškaredila se. Víno nesnáším!

"Fuj! Co je to za šlichtu! Chutná to, jako by to přede mnou už někdo vypil! To tu nic lepšího nemáte? Na pětihvězdičkový hotel pěkně slabé. Ale nech to tady, než bys donesl něco jiného tak by tu jeden zvadl!"

Normálně s tím prásknul o stůl a odkráčel pryč! To jsou způsoby! Pěkně jsem si strčila prsty do pusy a hvízdla na něj, i když se mi v tom matka snažila zabránit. Číšník, ale ke mně nepřiběhl, jak jsem doufala. Místo toho se k nám přihnal zjevně majitel restaurace.
Poklonil se a začal úslužně : "Něco je v nepořádku,pane doktore?"

Aha pan doktůrek je tu vážená osoba! To se bude muset změnit!

"To si piště! Váš personál stojí pěkně za prd. A když už jsme u toho… Neviděla jsem vás někde.Ten váš kukuč je mi děsně povědomej."

"Oh. No ano… Srazila jste mě sáňkami, ale to se může stát naprosto každému. Konec konců to byla moje chyba."

"A jooo!",plácla jsem se do čela. "To vy jste pode mnou tak hezky křupnul!"

Teď už to David nevydržel a rozesmál se na celé kolo, dokonce i jeho otec se přidal. Zatímco pan ředitel zbrunátněl a začalo mu nějak podivně cukat v oku.

"Je tedy něco v nepořádku?", vrátil se k profesionalitě a k původní otázce.

"To bych řekla. Tak za prvé, už deset minut čekám na jídlo! Za druhé ten váš číšník se chová jako buran a ani nám nenalil to hnusné víno! Peněz za to chcete jak šlupek a chlastat se to nedá!"

Matka to už se mnou vzdala, ani mě nenapomínala. Jen se celá zrudlá tvářila jako že tady není. Ale ještě to byl slabý kalibr, protože ti dva se stále dobře bavily. Budeme pepřit… Pak mi konečně přinesli ten kaviár, který stál stejně peněz, jako mzda průměrně vydělávajícího člověka.

"Co to je za hnus!", vyjela jsem na číšníka, který byl zjevně donucen vrátit se k našemu stolu.

"Kaviár, co jste si objednala.", řekl a začali mu cukat ruce, asi mě chtěl uškrtit.

"A co je to vlastně ten kaviár?", zeptala jsem se zvědavě, protože to vypadalo odporně.

"No jikry…"

"To jako myslíte neoplodněné vajíčka ryby? Vypadám snad jako prase? Tohle já žrát nebudu! Zase si ty kuličky odnes, ale že jsem grand, tak taky pan doktor to zacáluje."

Zatímco oni slušně jedli polévku, mě přinesly ty hnusy z moře. A číšník mě začal vysvětlovat jak se používají jakési kleštičky, kterými se to zjevně jí.

"Vypadám snad jako blb, že mi to musíš vysvětlovat? Něco podobného používám na řasy!", vytrhla jsem mu to z ruky a on zase odkráčel.

Jak, že mi to ukazoval? Zapřemýšlela jsem a popadla jednu tu příšeru do těch kleští. A pak to udělalo pfíííí a ta mrcha mi z těch kleští vyletěla přímo Davidovi do čela a odtamtud se odrazila k protějšímu stolu. Pěkně jadrně zaklel, to bych od tak slušného chlapce nečekala! aspoň že doktůrka to pobavilo a rozchechtal se na celé kolo. Rázně jsem odsunula židli a než se stihl přihnat číšník odťapkala jsem ke svému zdrhajícímu jídlu.

"Tohle, když dovolíte, vážení.", řekla jsem snad stoletému, přepychově oblečenému páru. " Je moje!"

Vztekle jsem tu mrchu sebrala z jejich stolu a zase odkráčela zpátky.

No a takhle to prostě probíhalo celou večeři. Matku jsem totálně nasrala, ale ti dva se prostě nedali. Ještě mi doktůrek říkal, že jsem hrozně zábavná dívka a že se s nimi musím vídat častěji. No prostě mě hrozně rozčílil. Člověk se snaží, dělá ze sebe debila a výsledek žádnej!

"Jů, už zpomalujem! Akorát to stihnu, za půl hodiny mi začíná kroužek věštění z čísel.",zavýskala nadšeně Lily.

Já do těch hodin chodím sice taky, máme vlastně všechny hodiny stejné, ale abych to až tak žrala… Lily si prostě musí vykompenzovat všechen ten čas co strávila zábavou učením, jinak by upadla do těžké deprese. Když už mluvíme o depresi, tak ta se začala zmocňovat mě. Věděla jsem, že se Blackovi nevyhnu, ale doufala jsem, že mi bude Lily stát po boku. A ona mi klidně řekne, že jde za těmi šprty. Doufám, že Black pochopil, když dárek co mi poslal po sově na vánoce mu přišel obratem zpátky, že je konec. Ale vsadit bych na to nemohla. Bojím se co se stane až se setkáme. Doufám, že jsem přes vánoce nevyměkla…

"Co myslíš…",začala Lily, ale v tom hned zmlkla a křečovitě sevřela opěradlo židle.

Celý vlak se zatřásl a pak sebou smýkl na pravou stranu a jen tak tak nevykolejil. Polekaně jsme s Lily zavřeštěly a kryly se před našimi zavazadly. Které na nás začaly padat z přihrádek. Ucítili jsme další a další otřesy.

"Zemětřesení?", zašeptala ke mně slabě Lily.

"To nebude zemětřesení!", řekla jsem jí, vyskočila na nohy a podívala se z okna. "To bude něco mnohem, mnohem horšího!"

"Co myslíš?"

"Smrtijedi!", zašeptala jsem k ní a sledovala černé pláště vlající ve větru, jak se snaží dostat do vlaku.

A v tom se vlak naposledy mocně zatřásl a se skřípěním se zastavil. Zastavil se ještě pořádný kus od Bradavic.

"Do prdele!",zakřičela jsem, klekla na všechny čtyři a začala se prohrabovat našimi věcmi, které se nám vysypaly ze zavazadel. "Kde mám hůlku?!"

Jako by nám to David v hodině obrany neříkal! Vždycky, za každých okolností mějte hůlky při ruce a buďte připraveni se bránit! Ale ne, mi dvě husy, je musíme strkat do báglů! Už, jsem konečně uviděla tu moji, zatímco Lily s peprnými kletbami, stále hledala tu svoji. Už jsem se pro ni chtěla natáhnout, když v tom se rozrazili dveře kupé a mě se málem zastavilo srdce. Jestli ten člověk v kápi ví, že je Lily čarodějka z mudlovské rodiny…

"Ale, ale. Kohopak to tu máme. Není to miss mudlovská šmejdka?", zachechtal se povědomí hlas zpoza hábitu. "Tak co s tebou? Hm? Adava keda…"

"Expeliarmus!", zakřičela jsem, než to stihl dokončit.

Dala jsem to toho všechnu svou sílu a vztek, takže smrtijed po nárazu mé kletby byl vyhozen z vlaku

A jak jsem viděla, praštil sebou o strom a už se nepostavil. Adrenalin mi úplně bušil do spánků. A taky neuvěřitelný hněv! Jak se ten parchant mohl opovážit chtít zabít mou nejlepší kamarádku!

"Accio Lilyina hůlka!", křikla jsem vztekle. "Já jim ještě nakopu prdel!"

Chtěla jsem vyběhnout z kupé, ale Lily mě zastavila.

"Zbláznila ses? Nikam nepůjdeš! Za chvíli tu budou bystrozorové! Dozví se, že zaútočili na vlak."

"Proboha Lily! Copak to nechápeš? Vlak je plný dětí! Copak jsi to neviděla na nástupišti? Většina studentů, starších studentů kteří se dokážou bránit sami, přijede až zítra, nebo jsou možná dávno na hradě! Na nástupišti se to hemžilo jen mrňaty, nebo nanejvýš třináctiletými studenty! To chceš čekat na bystrozory, když jsou tam venku malé děti?"

"Proboha…", konečně jí to došlo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley Lily of the valley | 26. listopadu 2011 v 19:20 | Reagovat

Juhů,  tak to je drsné:D Takový kontrasty, nejdřív mě Kate tak štvala (já přeci jen až takhle přehnaný drzouny nemusím ani v povídkách), ale dramatický konec mě OPĚT navnadil na další kapitolu. Páni. Moc dobré, a k těm složitým větám - nevšimla jsem si:)

2 Koki Koki | 26. listopadu 2011 v 19:58 | Reagovat

Naprosto perfektní. To mě skoro celou dobu dostávalo. Jsem fakt málem spadla smíchy. To v tý restauraci bylo úžasný. Jsem se prakticky pořád smála. Ale ten konec. Jsem
zvědavá co bude dál.

3 wolfinkaa wolfinkaa | 26. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

bože, úplne som zomrela od smiechu z tej situácie v reštike... bolo to úžasné :D ale tí smrťožrúti na konci O_O som zvedavá na pokračovanie, ktoré dúfam, že bude čo najskôr, lebo popri písaní bakalárky je toto skvelý spôsob oddychu :-D

4 Mars Mars | 26. listopadu 2011 v 21:30 | Reagovat

nice!... život na Vš je neuveriteľne nudný a jednotvárny, toto človeka pobaví :)

5 Thaila Thaila | E-mail | 27. listopadu 2011 v 9:17 | Reagovat

Teď mi stoupl adrenalin na nejvyšší hodnotu! O_O Nemůžu se dočkat až Smrtijedům Kate nakope prdel :-D Vsadila bych se, že to napíšeš nejvíc vtipně 8-) Pěkně suverénně. :-D

6 Twigy Twigy | 27. listopadu 2011 v 13:50 | Reagovat

Možná až po téhle kapitole mi cvaklo, že Kate je vlastně stejná jako ty, aneb sežer co můžeš a ještě to komentuj :-D  :-D  :-D  Jinak perfektní, tohle potkat v restauraci, tak nevím 8-)   A ten závěr...  mno, vidím to tak, že pokud nebude další kapitolka co nejdřív, umřu nedočkavostí !! :-)

7 suzie suzie | 29. listopadu 2011 v 21:10 | Reagovat

na zlepšení nálady,
musim na web keirry. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D no dneska nemám den :-D vážně SUPER TĚŠÍM SE na pokráčko moje nedočkavost nemá konce.... :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

8 Thaila Thaila | E-mail | 3. prosince 2011 v 20:28 | Reagovat

Tahle pauza mě začíná poněkud znervózňovat, prosím, přidej další kapču. :-)

9 keirra keirra | 5. prosince 2011 v 10:23 | Reagovat

Mooc díky. Další kapča bude snad do středy, pokud mi do toho zase něco nevleze ;-)

10 Lily of the valley Lily of the valley | 5. prosince 2011 v 19:15 | Reagovat

Hlavně, aby byla, kdy, to už je méně podstatné:) Zrovna v takovém zvratu si musíš dát kratší pauzu?:D

11 Galatheia Freya Galatheia Freya | 7. prosince 2011 v 1:02 | Reagovat

Super kapča! Krátké věty mi nevadí, ale ty hrubky by tam být nemusely nebo alwapoň ne tolik a tak hrozných, to teda nemyslim kokrétně tuhle kapitolku. Ale například ZdravÍ by to opravit chtělo;-) Jinak mě teda dostáváš tim Kateiným vzdorem- moc pekné nápady! A doufám, že další kapča bude brzy, páč jsem hrooozně moc zvědavá jak to všecko dopadne :-) :D

12 Lily of the valley Lily of the valley | 7. prosince 2011 v 16:03 | Reagovat

Doufy doufy... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama