38. Kapitola - Smrtijedi 1.část

12. prosince 2011 v 19:25 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Já říkala, že tu bude do středyMrkající



Vyběhly jsme do chodbičky a přemýšleli, kterým směrem se dát. Rozdělit jsme se za žádnou cenu nechtěly. A taky by to nebylo správné, alespoň něco jsem si odnesla z hodin obrany…
V rozmýšlení nám pomohlo děsivé bolestivé vřeštění, které se rozeznělo z druhého vagonu. Rychle jsme se tam rozběhly, rozrazily jsme spojovací dveře a to co jsme tam uviděly, rozdmýchalo můj hněv! Sotva čtrnáctiletá holka se zmítala na podlaze a vřeštěla u nohou dvou zakuklenců, kteří se smáli té podívané. Seslali na ni kletbu cruciatus! Vedle ní se na zemi krčilo asi pět prváčků, které se ta dívka zřejmě rozhodla bránit. A ty malé děti je teď s pláčem prosily ať přestanou. ať už jí neubližujou…


"Mdloby na tebe!", zakřičely jsme s Lily zároveň a díky tomu, že byli k nám otočení zády se nám je lehce podařilo omráčit.


"Lily seber je a zabarikádujte se ! Já jdu hledat ostatní!"


"Tak to teda ne!", znovu mě chytila za rukáv a tím mě zastavila. "Nebudeš tady pobíhat sama! Já jdu s tebou!"


"Ne! Ty se o ně musíš postarat a chránit je, než se tu objeví ty paka z ministerstva. Navíc oni tě zjevně znají! Zatímco mě se pokusí omráčit, tebe budou chtít rovnou zabít! Nic se mi nestane neboj! Budu ti sem posílat ostatní", s tím jsem se jí vytrhla a přeskočila do dalšího vagonu.


Narazila jsem tam na pár studentů, kteří se krčily a třásly se v rohu kupé, nebylo jim ještě ani dvanáct! Rychle jsem je poslala za Lily a utíkala dál.

Rozrazila jsem další spojující dveře a přešla do dalšího vagonu a jen tak tak stihla uskočit zelenému paprsku, který na mě seslal jeden ze dvou smrtijedů, kteří mi z ničeho nic skočily do cesty. Na něčem mokrém a lepkavém jsem uklouzla a rozplácla se rovnou za vozíček se sladkostmi. Byla to krev. Proboha, oni snad už stihli i někoho zabít!


"Ty kreténe, já ti rozhodím sandál, počkej až se zvednu!",zařvala jsem vztekle a snažila se vysoukat do kleku. "A je to tady! Sakra, zlomil mi nehet! Člověk se s tím sere, pěstuje si to a nějaké mamlas mi je zláme!", mrmlala jsem vztekle a konečně se jakš jakš vysoukala do pozice v které jsem se mohla bránit.


Chtěla jsem se podívat komu patří ta krev, ale nestihla jsem to, protože na mě znovu jeden z nich seslal zelený paprsek, paprsek smrti.


Vozíček se sladkostmi, za kterým jsem se schovávala, vyletěl do povětří a síla nárazu mě vymrštila do vzduchu a prohodila mě zavřenými prosklenými dveřmi. Tvrdě jsem dopadla na podlahu a cítila jsem jak se mi úlomky skla zabodávají do nahých rukou a zad. Dopadla jsem přímo k zakrvácenému tělu. Teď už jsem zjistila komu jsem přišla na pomoc pozdě. Byla to ta hodná paní, co rozváží po vlaku sladkosti a co jí patří ten vozík, který mi zachránil život. Naštěstí se jí ještě slabě zvedal hrudník, byla zatím naživu, ale jak dlouho ještě vydrží? Zjevně jsem je vyrušila v pravou chvíli.


"Co blbneš! Tuhle nezabíjej, s touhle se rád pobavím. Vypadni hledat ty malé parchanty. Za tohle nás pán zla odmění!"


Znovu mi byl ten další hlas děsivě povědomí! Hlas i držení těla. Proboha kdo, koho znám, je schopný dělat tyhle zrůdné věci a klidně se snažit brát lidem život? A ještě se tím bavit?!


"Tak zlato, my se teď spolu pobavíme.", zašeptal když ten druhý odběhl pryč.


Snažila jsem se doplazit k hůlce, která mi po nárazu vyletěla z ruky. Nestihla jsem to.


"Crucio!", křikl skoro radostně.


Začala jsem se zmítat na podlaze plné úlomků skla až se mi začalo zabodávat do těla. Ale bylo mi to jedno. Ani jsem to necítila. Celé tělo jsem totiž měla v jednom ohni a ta bolest! Jako by mi někdo rozřezával vnitřnosti zaživa. Jako by do mě někdo vrážel doběla rozpálené jehly. A vrážel je do každičkého milimetru mého těla. Určitě jsem hrozně křičela, ale ani jsem se neslyšela. Nedokázala jsem vnímat nic než tu bolest. Připadalo mi, jako by to trvalo snad celé hodiny. Trvalo to strašně dlouho a já pochopila, že mě ten člověk strašně nenávidí. Že si přeje abych se z toho zbláznila. A já si přála jediné. Zemřít! Ukončit tu bolest!


"Tak jak se ti to líbilo? Sice v tom nemám ještě praxi, ale učil mě sám mistr. Ale udělala jsi na mě dojem, vydržela jsi to dlouho a stále jsi ještě při smyslech. Hm... To nám dává výhodu, vid brouku. Zkusíme jak dlouho ti bude trvat než se zlomíš. Než se z toho zblázníš. A ty víš, že si to zasloužíš, že? Neměla jsi mě posílat k vodě! Mě ještě nikdy žádná neodmítla! Ale možná bych ti to mohl odpustit…možná bych tě mohl vzít s sebou a pán Zla, ve své nesmírné dobrosrdečnosti, mi tě dá jako dárek na hraní. Bude to fajn ne? Dostane se ti velké cti. Staneš se otrokem nejmladšího a nejlepšího smrtijeda všech dob."


Poslouchala jsem ty jeho kecy se znechucením a snažila se přemoct křeče, které se mi ještě stále proháněli tělem. Potřebovala jsem se dostat k hůlce! Nesmím mu dovolit mě zlomit! Já se ničím otrokem nestanu!


"Co ty na to lásko?", zeptal se a přiblížil se ke mně.


"Vyliš si prdel ty kreténe. To se nezmůžeš na nic lepšího než snažit se útočit na malé děti?! Víš co to vypovídá? Že jsi srab! Ubohá troska, která si myslí, že se z něj stane velkej borec, když dokáže porazit malé haranty."


"Ty mrcho!", zařval vztekle a ještě blíž ke mně přistoupil, přesně tak jak jsem chtěla.


Vykopla jsem nohou a vyrazila mu hůlku z ruky, až vyletěla oknem z vlaku. Ozvalo se nechutné křupnutí, jak mu zjevně rupla kost v zápěstí, na které dopadla má noha. Zatímco on se skučením poklekl, jak ho zasáhla ta bolest, já se vydala k hůlce. Po čtyřech jsem se k ní začala plazit a kašlala jsem na sklo, které se ti tím zabodávalo až do masa.


"Petrifikus Totalus!", zakřičela jsem.


Kouzlo ho neomylně zasáhlo do prsou a on zůstat zcepeně ležet. Postavila jsem se nad něj a znovu zamířila hůlkou.


"Pouta na tebe! Mdloby na tebe!"


To pro jistotu!
Pomalu jsem si k němu přiklekla a se strachem mu začala stahovat kapuci. Vlastně jsem raději ani nechtěla vědět kdo to je. Ale nedalo mi to. Zadívala jsem se do stejně starého obličeje. Bylo mu jen šestnáct a už v něm bylo tolik zloby, tolik touhy po pomstě.Byl to Mark! Zmijozelský student, se kterým jsem se až donedávna přátelila! Dokonce se s ním líbala a chodila jistý čas na rande. Než po mně vyjel, protože jsem mu odmítla dát víc. A kvůli tomu na mě seslal nepromíjivou kletbu? Kvůli tomu, chtěl abych se bolestí zbláznila?!


"Ty parchante!", zašeptala jsem vztekle, postavila se a vší silou co ve mně byla mu dupla mezi nohy. "Ty už nikdy žádnou holku obtěžovat nebudeš!"


Pak jsem si vzpomněla na tu ženu, přiběhla k ní a rychle k ní přiklekla.


Sakra a já neznám žádné pořádné léčící kouzla! Umím jen zastavit vnější krvácení a odstraňovat modřiny. Což je mi teď naprosto na hovno! Proč jsem se to sakra nenaučila? Jen proto že Lily se chce stát lékařkou, tak jsem v tomhle spoléhala na ni!


Udělala jsem alespoň to málo co jsem mohla, ale moc to nepomohlo. Zvládla jsem zacelit jen menší, mělké škrábance a pár modřin, víc nic.

A v tom jsem si vzpomněla na základní školu a základy mudlovské první pomoci. Začala jsem si trhat tričko na malé obvazy, kouzlem je vydezinfikovala a jejich pomocí jí začala zastavovat krvácení. Pak jsem ji položila do stabilizované polohy a ještě zkontrolovala jestli nemá zapadlí jazyk, nebo jinak ucpané dýchací cesty. Ale tohle bylo díky bohu v pořádku. Ještě jsem vyčarovala deku, zakryla ji a očarovala zahřívacím kouzlem.

Teď jsem ji tu mohla s klidným svědomím nechat a vydat se stíhat toho druhého, než stihne někomu ublížit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wolfinkaa wolfinkaa | 12. prosince 2011 v 20:28 | Reagovat

fúú... aké napínavé... ten Mark je riadna sviňa :-?  a Kate je riadna divoška, tá by prežila aj Voldyho útok :-D

2 Koki Koki | 13. prosince 2011 v 11:08 | Reagovat

[1]: Nemôžem inak ako s tebou súhlasiť.

Vážně skvělá kapitola. To je pomstychtivej bastard když tohle udělá jen proto že tohle udělá jen proto že ho odmítla. Chce to rychle další část.

3 Twigy Twigy | 13. prosince 2011 v 20:12 | Reagovat

Bože, jak ty jen dokážeš do napínavé, téměř tragické scény narvat něco, z čeho málem umřu smíchy =D no nic, jdu dáál 8-)

4 Verča Verča | Web | 15. prosince 2011 v 1:49 | Reagovat

Jojojo....tak jsem náhodou po roce opět najela na stránky a ...opět se to tu rozjelo..! Super!
Moc se mi to líbí, ale Sirius a Katie spolu zůstanou, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama