38. Kapitola - Smrtijedi 2. část

12. prosince 2011 v 19:25 | Keirra |  My dvě vs Celý svět

2.část...


Bylo to naprosto zvláštní. Neměla jsem vůbec strach, ani bolest jsem skoro nevnímala. Byla jsem celá naplněna adrenalinem a pocitem neuvěřitelné radosti, že jsem dnes zachránila tolik životů. I s Lily, samozřejmě. Ale tuhle jsem zachránila úplně sama. Vždycky jsem přemýšlela, jestli mám dost odvahy na to, abych se zvládla zachovat správně. A teď jsem zjistila, že si opravdu zasloužím patřit do nebelvíru. Teď už jsem si nemyslela, že to bylo jen nedopatření, že prostě jen moudrý klobouk nevěděl kam mě dát! Sice jsem pořád děsnej srab, ale v důležitých věcech se dokážu zachovat odvážně a správně.


Konečně jsem toho parchanta našla. Stál před hloučkem mrzimorských studentů, zjevně třeťáků. Ale nic jim nedělal, jen tam stál a chechtal se, zatímco třeťáci útočili jeden na druhého. Až když jsem si všimla jejich trochu zastřených pohledů, došlo mi, že jsou pod imperiem. Proboha, on chce aby se pozabíjeli navzájem!


"A dost!", křikla jsem a vypálila na něj salvu útočných kouzel.


Nebyl to zjevně moc dobrý kouzelník a kouzlo imperium nezvládal moc dobře. Protože když ho jedno z mích kouzel zasáhlo a praštilo s ním o zeď, jeho soustředění zakolísalo a studenti se probraly z moci kletby.Vyděšeně se na sebe podívaly. Ale teď nebyl čas na to aby litovaly a omlouvali se jeden druhému za to, co je donutil sobě navzájem udělat.


"Utíkejte!", zakřičela jsem na ně a oni se dali konečně do pohybu.


Proběhli s díky kolem mě a uháněli směrem, kde čekala Lily.


"Tos neměla dělat! Crucio!"


Tak tak se mi podařilo odskočit a seslat přitom na něj sérii omračujících kouzel. Ale i jemu se jim podařilo vyhnout.


Náš zápas začal nanovo. Uskakovali jsme a vrhaly na sebe jedno kouzlo za druhým, ale obou dvoum se nám podařilo uštědřit tomu druhému pouze pár krvavých šrámů a modřin. A já už začala být unavená, vyčerpaná všemi těmi kletbami, co už mě dnes zasáhly. I cruciatus mi ubral většinu sil a až při tomto zápase jsem to na sobě pocítila. Nakonec se mi podařilo získat převahu a vyrazit mu hůlku z ruky, přesně ve chvíli, kdy se do vlaku začali přemisťovat bystrozoři.


"Skvělá práce!", křikl na mě jeden postarší bystrozor a dokončil to co já jsem začala.


Zatím co jeden z nich udílel rozkazy, já jednoho z těch mladších popadla a začala ho táhnout za sebou. Ani se nevzpouzel, asi mu došlo, že po něm chci něco důležitého.


"Jedna paní je vážně zraněná! A já jsem neznala skoro žádné uzdravovací kouzla, tak jsem jí pomohla jen tím málem co jsem zvládla.", vysvětlovala jsem mu po cestě a přivedla ho rovnou k ní. On ji hned začal ošetřovat aby se s ní mohl bezpečně přemístit.


"Odvedla jste dobrou práci, nejspíš jí to zachránilo život. Bude v pořádku, nebojte. Za dané situace, jste to zvládla naprosto skvěle. Parkere pojď sem!", křikl přes rameno.


Rychle přiběhl hrozně mladý kluk, asi nováček.


"Ano pane?"


"Odveďte tuto paní ke svatému Mungovy a postarejte se, ať se jí dostane řádnému ošetření."


A nováček se s ní přemístil pryč.


"Tohle je vaše práce?",zeptal se a pokynul k tomu zmiozelákovi co má takovou oblibu v cruciatu.


"Jo! Ale byla to jen sebeobrana! Myslíte, že jsem to přehnala? No uznávám, že potom co jsem ho omráčila, jsem mu nemusela tak silně dupnout do…ehm jistých partií. Ale já toho hajzla znám! Víte kolikrát jsem s tím ksichtem byla na rande! A on si na mě kliďánko sešle cruciatus a ještě mi vyhrožuje, že mě odvede k pánovi Zla abych se mohla stát jeho novou hračkou!",křičela jsem na něj rozlíceně a pak mi došlo, že on mě vlastně z ničeho neobvinoval.


"Ups, to bylo moc informací, že? Ale nedostanu klepeta, že ne?! Teda chci říct, že mě nechcete zavřít?"


"Jistě, byla to sebeobrana. Ale on se může těšit na azkaban. Nevíte kde jsou ostatní slečno ehm…?"


"Brianová! Kate Brianová.", zářivě jsem se usmála. Teď když už bylo to drama pryč, všimla jsem si jaký je to fešák! Uhlově černé vlasy ustřižené na krátkého ježka a tak sladký úsměv. Přesně můj vkus.


"John.",usmál se a podal mi ruku. " Tak víš Kate kde jsou ostatní?", rovnou přešel na tykání a já myslela, že se pod tím pohledem a úsměvem snad rozpustím.


"Myslíte jako smrtijedi? Dva leží támhle vedle a jeden odplachtil oknem. Taky sebeobrana! Ale odplachtil teda krásně! Ale pak se trošku přerazil o strom, ale to snad rozchodí, ne?", podívala jsem se na něj zkoumavě, abych zjistila jestli mě nebude přece jen chtít zabásnout.


Jeho úsměv a trochu obdivný pohled mě ujistil, že basa se nekoná. To je dobře, tenhle průser by už máti nerozdýchala.


"Měl jsem na mysli studenty."


"Aha... Sakra zase moc informací! No, pojďte za mnou."

*****


A tak to páni bystrozorové všechno vyšetřily a pozavírali ty zmetky. Děti pro jistotu poslali k mungovi, ale já jsem je přemluvila, že na mě stačí zdejší ošetřovatelka. Pak sepsaly se mnou i s ostatními výpovědi a eskortovaly nás do hradu. Dostala jsem velkou pochvalu, což mě zahřálo u srdce. Teda ne, že bych potřebovala chválit, ale člověka to potěší. Lily se mě držela jako klíště, každou chvíli mě objala a nadávala mi jaký o mě měla strach. V další chvíli mě zase neustále opakovala jak je na mě hrdá… No, nechci být nějak samolibá, ale i já jsem byla sama na sebe hrdá.


A nejvíc mě zahřál u srdce potlesk, který se rozezněl od všech stolů jen co jsem vstoupila do Velké síně. Teda od všech, zmijozelský stůl samozřejmě netleskal, spíš mě probodával vražednými pohledy. Ale ti mi můžou políbit prdel, u mě je to odedneška jedna velká pakáž. A já jsem tam celá rudá stála a nevěděla co z nohama ani co s rukama. To se mi stalo snad poprvé v životě. Nakonec jsem se rozhodla zářivě usmát a vydat se ke stolu a pořádně se nadlábnout. Ovšem zapomněla jsem na svou eskortu, která dostala od svého velitele rozkaz, dopravit mě na ošetřovnu.


"To je v pohodě hoši, to už zvládnu sama.", usmála jsem se na Johna, se kterým jsem si i stihla domluvit rande.


"Jak myslíš. Jsme domluveni, ano?"


"Jasně, budu tam.", sladce jsem se na něj usmála.


A pak jsem uviděla madam Pomfreovou jak se ke mně žene.


"Pomoc!", kuňkla jsem, popadla Johna a postavil ho před sebe.


Pobaveně se na mě zadíval, ale zůstal stát přede mnou . Já ho žeru.


"Slečno Brianová! To nemůže uplynout alespoň měsíc aby jste se nezranila? Copak na sebe nemůžete dávat trochu pozor?!"


"Ale já jsem hrdina!", pípla jsem.


"To jsem slyšela! Takže šup na ošetřovnu. Cestu jistě dobře znáte."


"No jo…"


Znovu jsem se rozloučila a vydala se za ošetřovatelkou. A jelikož nikdo jiný nebyl poblíž, tak jsem alespoň jí začala líčit svůj hrdinský čin. Nemohla jsem si prostě pomoct.


"…no a pak na mě seslal cruciatus, ale já ani nemukla…."


"Kate!", křikl na mě David a přihnal se ke mně odněkud ze zatáčky.


Chvíli pozoroval všechna má zranění utržená v boji a na které jsem byla náležitě hrdá. A pak… mě objal! Úplně se na mě vrhl, sevřel mě ve svěráku a začal mě roztržitě hladit po vlasech. A já stála jako solný sloup, absolutně vyvedená z míry.


"Proboha! Víš jak jsem se o tebe bál! Za tu dobu jsem zestárl snad o deset let! Už jsem si myslel, že jsem tě ztratil! A ředitel mě tam nechtěl pustit, prý to mám nechat na lidech z ministerstva! A vy jste se pořád nevracely…Už jsem myslel na nejhorší!"


A má výřečná pusa si sbalila kufry a zdrhla! Prostě mě tak překvapil, že jsem nebyla schopná slova.


"Běž na ošetřovnu, tam se o tebe dobře postarají. Já si tě pak najdu a o všem si promluvíme. Musíš být z toho celá rozrušená. Ale jsem na tebe hrozně hrdý! Ani já bych to nezvládl udělat líp!", řekl dojatě a odkráčel.


"Ten už by to hulit neměl!"oznámila jsem ošetřovatelce, která celý ten výjev šokovaně pozorovala.


A pak mi docvaklo, že ona těm koninám, co jsem jí navykládala stále ještě věří! Copak ona nebyla za Brumbálem? To ovšem vysvětluje i to, proč je na mě stále tak milá.


A David? Co to s ním sakra je? Člověk ho málem zabije mořskou potvorou, udělá mu ostudu před Pomfreovou, rýpe do něj kdykoliv ho potká a on… On se prostě pořád musí chovat jako hodnej starší bratříček!


"Ten pán to nemá v hlavě v pořádku! Já jsem chtěla počkat až se vrátíte z prázdnin a až pak jít za panem ředitelem, aby jste mu to pak mohla potvrdit i sama. A vidím, že se za ním budu muset vydat co nejdřív. Ten člověk může být velmi nebezpečný, když v jednu chvíli vám ubližuje a pak…", povzdechla si zhrozeně a pokračovala v cestě na ošetřovnu.


A já se v tu chvíli hrozně lekla. Z tohohle by se mohl vyklubat děsnej průšvih. A to pro mě! A jak už mi Brumbál jednou řekl, on má tuhle ťáplou rodinku v oblibě. Tak jsem se snažila ošetřovatelku přesvědčit, že to opravdu není nutné. Ale ona se na mě jen shovívavě usmála a prohlásila, že jsem až moc hodná dívka. A pak mi začala děkovat za dárek… To musíte uznat, že jsem jí prostě nemohla říct, jak se věci mají! Co by si o mně pomyslela!


Na ošetřovně se pustila do mích ran a já to prostě hodila za hlavu. Nějak se to už vyvrbí. Tak jsem pokračovala v líčení mích hrdinských činů, musím to říct přeci někomu dospělému, který to dokáže řádně ocenit. To víte, to se stane jen jednou za život aby někdo jako já, dokázal někomu zachránit život. Tak si musím svou minutku slávy pořádně užít.


"No a pak už se tam přiřítili bystrozorové. Chtěla jsem se už vrátit k Lily, ale poprosili mě ještě o pomoc se zatýkáním těch ostatních…" ,začala jsem, ale umlčel mě její shovívaví pohled. "No tak ne, no… Ale klidně se to mohlo stát! Jo viděla jste toho bystrozora co mě přivedl? Fešák, že? A představte si, že s tímto borcem jdu v sobotu na rande!"


V tom jsem si uvědomila pohled v zádech, který jsem cítila už nějakou dobu. Ale měla jsem tušení, že vím přesně kdo mi stojí za zády, tak jsem se neotáčela.


"Hotovo. Nechte to v klidu alespoň do zítřka a to budete v pořádku. Přikázala bych vám, ať tu zůstanete přes noc, ale vy by jste mě stejně neposlechla. Běžte alespoň rovnou do postele a odpočiňte si.", dořekla, poplácala mě po hlavě a odešla do své kanceláře.


"Až to rupne tak mě zabije.", řekla jsem sama sobě, vyskočila z postele a zůstala zírat do očí Blacka.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley Lily of the valley | 12. prosince 2011 v 19:36 | Reagovat

Ňuch, já se umím trefit... No, abych nekecala, dneska tu jsem asi potřetí, co kdyby, že...:D
Ách jo, Kate se pochlapila, a následně zůstala svá. Palec nahoru:)
A Sirius? Bude romantika? Jéva, to by bylo fajn... I když, ten bystrozor taky dle popisu nebyl zlej...:D
A s Pomfreyovou bude asi ještě sranda. Spíš teda s Davidem a matinkou.:D

2 wolfinkaa wolfinkaa | 12. prosince 2011 v 20:46 | Reagovat

skvelá kapča... úplne úžasná... Kate sa proste musela pochváliť... to je súčasť skromnosti :DDD dúfam, že ďalšia kapča bude čo nevidieť :-P

3 jasmine jasmine | 12. prosince 2011 v 21:03 | Reagovat

je to skvělý, jen mě mrzí, žes to utla těsně před tim než se začla bavit se Siriusem...:(

4 keirra keirra | 13. prosince 2011 v 11:42 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem přemýšlela že to zabalím. Ale vy mě stejně vždycky donutíte k dalšímu psaní... Moc díky :-)

5 Twigy Twigy | 13. prosince 2011 v 20:21 | Reagovat

Tak, Keirro, asi tě budu muset požádat, abys mě opět informovala o každé nové kapitole smskou protože tohle tu bylo už VČERA a já kráva o tom nevěděla :-D a z čekání na další kapitolu se už asi opravdu zblázním... budu muset nastavit svůj dávný režim: na tvůj blog minimálně 5x denně, aby mě něco neuteklo :-D  Ale abych to shrnula jedním slovem... BOMBÁÁ 8-)  :-D

6 Thaila Thaila | E-mail | 13. prosince 2011 v 20:26 | Reagovat

ÚPLNĚ SUPEEEER!!!! Největší napětí a zakončeno randem s frajerem od bystrozorů!Ta holka ví, co dělá!:D :D :D Těším se na další. Ale prosím, nenapínej nás zas tak dlouho :-D

7 D. D. | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 2:39 | Reagovat

Musím říct, že na povídky si už nehraju a číst jsem je všechny přestala asi před rokem. Nedá se popsat, co jsem cítila, když jsem uviděla nové kapitoly. Jsou to sice dva roky, ale můžu říct, že to patřilo k mému dětství nebo raději dospívání..

Vždycky jsem Kate zbožňovala, ať už její humor nebo chování. A i když je to jenom další povídka o Siriusovi a jeho další holce, musím uznat a přiznat, že ty tomu dáváš jiskru. Originalitu. Dáváš mi chuť číst a vrátit se ke všem těm kapitolám a začít vzpomínat, jaké to bylo je číst a těšit se na další pokračování. Moc jsi mě překvapila a nikdy bych nečekala, že se vrátíš. Za to jsem ti moc vděčná.

Jenom doufám, že to tentokrát dotáhneš do finiše. Doufám, že tomu dáš řádnej konec, kterej si tahle povídka zaslouží. Potřebuju, abys to dál psala, protože jsem uchcávala u každýho řádku a moc mi to chybělo :D :-P

8 Galatheia Freya Galatheia Freya | 22. prosince 2011 v 23:38 | Reagovat

Jako obvykle super kapča, i když bych uvítala i trošku delší. Ale co, hlavně, že nějaká je :-) A doufám, že další bude brzy, protože se hrozně těším co bude dál- se Siriusem, Davidem, atd. Taky aby to bylo az do konce, přibeh, a ab nebyl useknuty :-(
Takze prosííím prosííím, smutne koukam další kapitolku:-) :-)

9 Koki Koki | 24. prosince 2011 v 13:42 | Reagovat

Naprosto perfektní. Taky dobrý si v tom shonu stihnout domluvit rande. :D

10 Piece Piece | Web | 18. ledna 2012 v 14:52 | Reagovat

Tohle nebylo v rubrice! Kurňa! :D Ale bylo to ták pěkné. Bystrozor je vyloženě sympoš - i když se ještě neznáme, Davida jsem měla vždycky ráda a Sirius je vyloženě ňuchací, i když tady jenom civí :D A obecně jsem našla přesně ten dílek, co mi chyběl do příběhu. Mimochodem... já jsem taková... trubka! :D No, moc se těším na pokračování... teda až to po večírku, znáš to :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama