39.Kapitola - Večírek část 1.

24. prosince 2011 v 9:20 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Tady máte malý vánoční dárek. Krásné vánoce a spoustu dárků pod stromečkem Vám přeje Keirra



"Ahoj Kate.",zašeptal ode dveří a poněkud nejistě se na mě zadíval. Kdo ví, jestli slyšel to o tom rande. Jednou částí jsem doufala, že ano. Ale druhá část se modlila aby to tak nebylo.


"Blacku.", konstatovala jsem a chystala se ho obejít, ale chytil mě za ruku a donutil mě se na něj podívat. Naše těla se dotýkaly skoro celou částí. Dech se mi zrychlil, skoro jsem se ani nemohla pořádně nadechnou. Začala jsem se třást a i přes všechnu mou přípravu mě stejně jeho blízkost zaskočila a rozechvěla jako vždy, když se mě dotkl.


Tomu pohledu jsem se bránila. Nechtěla jsem se na něj už nikdy podívat. Věděla jsem, že když se znovu zahledím do těch tolik milovaných očí a tolik zbožňované tváře, že všechno mé úsilí ztroskotá. Že všechny mé pocity, všechen cit, který jsem v sobě tak těžce zadupávala, znovu vypluje na povrch. A to jsem nechtěla. Stálo mě to strašnou spoustu úsilí a sebezapření abych vybudovala silné hradby. Hradby, přes které se on už nedostane. A teď když je tady ta situace na kterou jsem se připravovala, které jsem se tolik obávala…já zklamu? Copak nedokážu poručit svým citům? Copak nemůžu na něj prostě zapomenout?


"Tolik jsem se o tebe bál…", zašeptal mi do vlasů a já ani nepostřehla kdy jsem skončila v jeho náruči.


A já se ani nepohnula. Nemohla jsem a ani nechtěla. Chtěla jsem si dopřát alespoň jedno poslední objetí, poslední dotek.


Odpustím mu! Tohle prostě nevydržím, nesnesu být bez něho. Ale on tě podvedl! Nesneseš být bez něho, ale sneseš se o něj dělit?! Třeba jsem se zmýlila, třeba to je všechno jinak, třeba mě miluje… A třeba taky ne! Chceš se nechat využívat?! Ne…


"Nesahej na mě!", s krvácejícím srdcem jsem se od něj odtrhla a chystala se odejít.


Znovu mě ale zastavil, chytil mě za ruku a ač jsem se snažila už mě nepustil.


"Co se stalo? Něco jsem ti udělal?", zeptal se zlomeně. "Jestli jsem ti nějak ublížil, tak mi to řekni a já to napravím. Copak nevíš jak moc jsi mi chyběla. Celou tu dobu bez tebe…nedalo se to vydržet. Už mi to prosím nikdy nedělej."


"Řekla jsem ti ať na mě nesaháš!",podařilo se mi vytrhnout. "Už nikdy, nikdy na mě nesahej! Je mi zle jen když tě vidím a tvůj dotek to ještě zhoršuje. Takže už to nedělej! A pokud to bude možné, tak na mě ani nemluv!", procedila jsem skrz zuby.


Zase jsem se vydala na cestu, už jsem se chystala pustit stavidla slz, které mě štípaly v očích. Ale on mě doběhl a zastavil se přede mnou. Tentokrát se mě už nedotkl.


"Proboha řekni mi co se stalo? Co jsem ti udělal tak hrozného, že se ke mně tak chováš. Já tě milu…"


"Tohle neříkej!", rychle jsem mu skočila do řeči. "Nikdy mi to už neříkej. Protože já k tobě cítím jediné. A víš co to je? Nic. Absolutně nic k tobě necítím. Ani opovržení, ani nenávist, ani nic jiného. Jsi mi naprosto ukradený. A teď když dovolíš, mám ještě nějakou práci."


Rychle jsem odešla a tentokrát už mě nechal obejít. Neplakala jsem, nešlo to. Cítila jsem se tak prázdná, bez života. Jako bych těmi slovy zabila kus sebe. Kus, bez kterého nemůžu existovat a ani nechci.


V tom se ze zatáčky vynořila Patricie a její zmiozelská banda. Věděla jsem, že mě stoprocentně viděli a určitě se na mě chvíli dívali, ale i tak jsem rychle skočila do prázdné učebny a zamkla za sebou. Ale ony se vesele bavili dál, tak jsem doufala, že mě třeba nepoznali, nebo líp, prostě přehlédli.


"Už jsem vám ukazovala můj nový náramek? Dostala jsem ho k vánocům, je nádherný že?", jasně jsem slyšela Patriciin hlas.


"Překrásný. To máš od něj?"


"Ano?",zvonivě se zasmála. "Sirius je prostě drahoušek. Já mu říkala, že mi nic nemusí dávat, ale nedal si říct. Musel stát celé jmění. Chtěla jsem mu ho vrátit, něco takového jsem přece nemohla přijmout. Ale donutil mě nechat si ho. Je to zlatíčko."


"Zlatíčko? Ale pěkně zapomnětlivé zlatíčko ne?", řekla Rebeca. "Chtěla jsem půjčit od tebe ten nádherný zelený svetr a on není schopný ti ho přinést. Vždyť už ho má věky! A dnes bych ho vážně potřebovala. Mám rande se Stefanem, tak se snaž ho přinést.Vážně ho potřebuju."


"Já mu to řeknu. Alespoň se pokusím, nikdy mě nenechá říct víc než pár slov jak se na mě pokaždé hned vrhne…" , řekla a všechny tři se tomu zasmály.


Víc už jsem neslyšela, protože zabočily za roh. Vyrazila jsem z učebny s cílem vběhnout do našeho pokoje a opít se do němoty. Jak jsem mohla být tak blbá a chtít mu odpustit. Zasraná zmiozelská děvka, zasraný Black!


"Chrabrost.",houkla jsem na Buclatou dámu zlomeně a vešla do vnitř


Ve vnitř stály namačkaní snad všichni studenti a všichni zároveň propukli v hlasitý jásot a potlesk. Něčí ruce mě vtáhli dovnitř a neustále mě někdo poplácával po zádech a ramenou. Jiní mě zase objímali a gratulovali mi. V tom davu jsem našla konečně Lily.


"Co blbnou?", absolutně nic jsem nechápala.


"Přece oslava toho jak jsi to nandala těm zmiozelským zmetkům. I když, beztak jsou prostě jen rádi, že mají nějakou příležitost k tomu opít se jako hovada."


"A jo, to mi vypadlo. Páni kolik jídla. A pití! Není to vodka?"


"Jo, tu jsem přinesla já!", řekla hrdě a pak začala divoká, nespoutané zábava.


Někdo přinesl i rádio takže to byla párty jak se patří. A nakonec jsem zjistila, že toho alkoholu tam bylo víc. Skoro každý měl něco tajně schované a rozhodl se podělit se o to s ostatními. Pouze tři lidé neslavili. James, který sklesle pozoroval Lily. Sirius, který smutně pozoroval mě. A Remus, který na mě neustále házel provinilé pohledy. A dobře mu tak! Jistě teď, když to prasklo lituje toho, že mi o Blackovi a té cuchtě neřekl dřív.


Snad kvůli Blackovi, který mě tak ztrápeně pozoroval, jsem se rozjela víc než jsem chtěla. Nechala jsem se tisknout a osahávat tím pakem Robertem Bornem ze sedmého ročníku. Kterého jsem nesnášela pro jeho silácké řeči a namyšlenost. Pyšnil se tím, že dostal do postele snad deset holek a pak se tím vychvaloval před kamarády a popisoval všechno to do těch nejnechutnějších detailů. A k tomuhle hnusákovi jsem se teď, už značně připitá, tiskla a nechala se líbat na krk.


Pak se ke mně naštěstí přihnala Lily, odtrhla mě od něj a odtáhla stranou. Bylo to zvláštní, ale ona byla naprosto střízlivá.


"Co děláš Lilku? Nevidíš, že tančím?", utrhla jsem se na ni a snažila se znovu připojit ke svému tanečníkovi, který se opile opřel o zeď a čekal na mě asi tři metry od nás.


"Ty netančíš, ty se muchluješ! A já jsem se rozhodla na tebe dohlédnout. Já ti neberu, že se chceš Siriusovi pomstít, ale nedovolím ti abys kvůli tomu zničila sama sebe!"


"Tobě na mě tak záleží!", zakňučela jsem a vrhla se jí kolem krku. " Ty jsi moje nejlepšejší kámošenka na světě! A víš co? Já ti věnuju prvorozeného syna! ať nežeru! A nebo ne, kluci jsou na prd! Já ti dám prvorozenou dceru!"


"Jsi tak štědrá.",zasmála se a odvedla mě k pohovkám a pak mě do jedné z nich strčila.


"Lily, můžu sis ní promluvit o samotě?", zeptal se kamarádky Remus.


"Jasně, ale hlídej ji ať nic nevyvádí!",přikázala a odběhla. Všimla jsem si, že Sirius je jen kousek od nás a poslouchá nás a stále ztrápeně pozoruje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wolfinkaa wolfinkaa | 24. prosince 2011 v 13:24 | Reagovat

jééé... no kapča a na Vianoce.. a to som sem pôvodne len tak z nudy zašla :D krása... chudák Siriusko :-( spojme sa, zakopme niekde tú Slizolinčanku a svet bude hneď krajšie miesto :P
keirra, vďaka za krásny vianočný darček a prajem ti krásne a veselé Vianoce ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama