40. Kapitola - U ředitele

9. února 2012 v 21:04 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Pozdě ale přece Usmívající se



Pomalu jsem slezla poslední schod s rozhodnutím ho ignorovat.

"Ahoj.", smutně se na mě zadíval. "Jak se cítíš."

"To ti může být naprosto jedno. A propříště se nestarej do mích věcí! Já jsem schopná řešit si svoje problémy sama!", vztekle jsem na něj zasyčela a odstrčila ho z cesty.

"Prosím promluvme si. Stačí mi minuta! Prosím Kate, dej mi aspoň tu blbou minutu!"

S prosbou v očích jsem se podívala na Lily. Pochopila a hned přiběhla.

"Dej jí pokoj Blacku a uhni nám z cesty! Spěcháme.", řekla a taky ho ode mě odstrčila.

Chytla mě za ruku a pomalu mě pomáhala dostat se ze společenské místnosti. Nohy se mi pletly a podlamovali. Cítila jsem se slabá, jako bych měla celé tělo z vaty. V hlavě jsem měla snad divoký roj s partou bubeníků. A bylo mi zle. Děsivě zle. Tohle vážně nemohlo být jenom z té vodky. Ten parchant mě snad nadrogoval!

"Lily já to nezvládnu!"

"Mám tě dovést na ošetřovnu?", zeptala se soucitně.

"Proboha ne. To to raději nějak přežiju. Snad to přerazím kofeinem.", zašeptala jsem slabě jak se mi dělalo čím dál hůř.

Pomaloučku jsme se dostali až do Velké síně. Už jsem se nemohla dočkat až si sednu, když v tom se přede mnou zjevila v celé své drdolaté kráse profesorka Mcgonagalová.

"Máte se po snídani dostavit k panu řediteli. Heslo je karamel.",oznámila mi příkře, takřka vztekle odsekávala každé slovo a zase odkráčela.

"Co je to s ní? Je nějaká nabroušená po ránu. Ani dobré ráno to nepopřeje a to to má učit studenty dobrému chování?"

"Ups…",zasyčela Lyli a dovlekla mě k lavici, kde jsem se slastně posadila.

"Ups? Jaké ups?",zeptala jsem se nechápavě a nalila si kafe.

"Já ti něco zapomněla říct…"

V tu chvíli mi úlekem zaskočilo a Lily do mě musela dlouhých pět minut bušit než jsem se mohla zase volně nadechnout.

"Sakra! Fuj! To bylo nechutný!", ulevila jsem si a pak jsem se na kamarádku opatrně zadívala. "Cos mi neřekla?"

"No, jak jsi utíkala…na chvíli jsi nám zmizela z očí…"

"A?"

"Pak jsme tě viděli vyběhnout z kabinetu stařeny.",zahuhňala jako by si myslela, že jí pak nebudu rozumět.

"No… To vysvětluje proč byla tak protivná i proč musím tak brzo po ránu k řediteli.", broukla jsem vcelku neznepokojeně.

"Tobě to nevadí?"

"Prosím tě! Aspoň jednou půjdu k řediteli zaslouženě."

"Aspoň jednou? Ty tam chodíš pořád zaslouženě!"

"Nemuč mě, je mi zle.", zasténala jsem když mi to křikla do ucha a začala jsem pomalu srkat kafe.

"To by mě teda zajímalo co jsem jí včera navykládala. Nevíš?"

"Nemám ponětí, ale asi to muselo být něco extra když jí naštvaný obličej vydržel tak dlouho."

"Hm. Asi bych měla vyrazit ať to mám z krku.",vzdychla jsem a místo abych se vydala na cestu do ředitelny, zmoženě jsem si položila hlavu na stůl.

Koutkem oka jsem zahlédla Blacka jak vstupuje do Velké síně, pohledem ji celou přejede a pak mě objeví. Vydal se rovnou ke mně, chvíli u mě postál a pak začal něco lovit v kapse. Vytáhnul fialový flakonek s lektvarem, postavil ho rovnou přede mě a pak beze slova odešel.

"A hele, odprošťovák… No, i když je to parchant tak se zachoval jako gentleman.",řekla Lily po prozkoumání lektvaru.

"Jistě, je to prostě drahoušek.",zachrčela jsem ironicky s velkou dávkou znechucení, když jsem si vzpomněla na včerejší nechtěně vyslechnutý rozhovor těch zmiozelských kačen.

"Ale ty to přece nevypiješ, že ne?"

"Proč ne?", zeptala jsem se nechápavě nad jejím ironickým konstatováním.

"No přece si své problémy řešíš sama. Black se ti do toho nemá plést, ne? Aspoň tak jsem tě to zaslechla říkat."

"A já jsem zase někde zaslechla, že poslouchat cizí rozhovory je trestné. A trest pro tebe bude to, že ti nebudu rekapitulovat co se za chvilku bude řešit u ředitele."

"Ale.."

Kopla jsem do sebe lektvar a úlevně se zazubila na Lily, když se mi tělem rozlilo příjemné teplo. Plná života jsem vyskočila znovu připravená na další dobrodružství.

"Já pádím, uvidíme se na hodině. Budu ta mlčenlivá.", křikla jsem na ni za běhu.

Běžela jsem dobře známou cestou, když v tom se mi zamotaly nohy a naprala jsem to přímo do podstavce s krásnou broušenou vázou plnou květin. Už jsem vytahovala hůlku, že to dám do pořádku, jenže zpoza rohu se vyřítila paní Norisová. Jistě velmi natěšená na čerství bonz. Jenže hned co mě spatřila a uvědomila si kdo to před ní stojí začala se se srdceryvným mňoukáním snažit nacpat do největšího střepu z rozbité vázy. Už jí koukal jen ocas když jsem se k ní sklonila a snažila se zjistit co dělá.

"Co blbneš vole?", broukla jsem na ni s hlavou skloněnou na její úroveň.

Nikdo nemohl být její reakcí zaskočený víc něž já. Protože ona ze sebe vyrazila další vyděšený skřek a stále narvaná s tom střepu utíkala pryč. Vůbec jí přitom nevadilo, že se svým chatrným tělem vráží do všeho co jí stojí v cestě.
Raději jsem pokračovala v cestě, potkat teď školníka tak mě asi zabije.

"Karamel.",vydechla jsem stále celá vyvedená z míry.

Vyběhla jsem schody, krátce zaťukala a rovnou vešla.

"To by jste nevěřil co se mi stalo. Kočka pana školníka má nervi v kýblu. Úplně se pomátla.",spustila jsem bez pozdravu tak natěšeně až se s někým podělím o ten zážitek, že jsem si nevšimla toho, že nejsem jedinej host.

"Dobré ráno i tobě Kate.", podíval se na mě ředitel zpoza brýlí.

"Pardon. Dobré ráno pane řediteli, pane profesore.", toho posledního jsem pozdravila se značnou mrzutostí.

"Posad se prosím, musíme projednat docela vážnou věc."

Opatrně jsem se posadila do křesla. Takže Pomfreová mě práskla. Potvora! Jak jen se z tohohle vylížu…

"Byla za mnou milá madam Pomfreová a předala mi řadu stížností. Řadu stížností, ke kterým jsi dala podklad právě ty. Můžeš mi k tomu něco říct?"

Vražedně jsem probodla Davida pohledem.

"Všechno to byla pravda! Já jí neříkala ať si u vás stěžuje, to byl její nápad. Ne že bych jí to měla za zlé, stará se jen o blaho studentů, což se o někom jiném říct nedá.", znovu jsem toho troubu probodla pohledem.

On mi pohled opětoval pouze shovívavým úsměvem. Jako bych byla nějaký malý harant. I když i já pociťuji, že se začínám chovat poněkud klackovitě. Ale po všech těch otřesech si to snad můžu dovolit. Ne každý den se vám stane, že vám matinka na staré kolena začne skotačit s nějakým staříkem. Ještě aby ji našťouch a já jdu skákat z mostu s šutrem kolem krku.

"Kate, nemyslíš, že to už přeháníš? Vždyť jdi milá dívka, nenajdeš pro svou matku ani trochu pochopení." , zeptal se mě pan ředitel s tím svým pohledem skrze brýle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama