42. Kapitola - Oznámení (1.část)

9. července 2014 v 15:26 | Keirra |  My dvě vs Celý svět
Já vím je to nečekané, ale znáte mě.... Tohle mám napsané už dlouho, tak jsem se rozhodla to sem nakonec dát, pokud to vůbec bude ještě někdo čístMrkající


Bez dalšího zbytečného zdržování jsem dorazila do Velké síně, která byla narvaná k prasknutí. Ale ten nejdůležitější člověk tam chyběl! Kde se sakra ta zrzavá fůrie courá! To mi dělá naschvál. Já mám tolik novinek o které se potřebuju podělit a ona nikde! Já vím, že jsem Remusovi říkala, že budu jako hrob… Ale říct to Lily je jako to říct knězi. Navíc za celý den mám tolik informací a novinek o které se potřebuju podělit, s někým se o tom poradit a ona se někde fláká. S povzdechem jsem se posadila k první známé osobě a pustila se do jídla.


Mezitím v Nebelvírské věži…


"Já nevím proč bych ti měla pomáhat!", vyštěkla Lyli a pohodlněji se usadila v křesle u hořícího krbu.


"Tak to neber, že pomáháš mě! Ale že pomáháš Kate.", odpověděl jí prosebným hlasem Sirius.


"Tak poslouchej Blacku. Už kvůli ní ti pomáhat nebudu. Osobně absolutně nechápu o co ti vlastně jde! Copak ti ta zmijozelská husa už nestačí? A snad si opravdu nemyslíš, že kvůli tvým hezkým očím, zradím Kate a pomůžu ti ji dostat do postele!"


Sirius se frustrovaně postavil a začal rázovat sem a tam.


"Sakra já s Patricii nic nemám! Kdysi jsme spolu chodily, ale to už je fakt dávno! Od té doby co jsem byl s Kate jsem se na žádnou ani nepodíval! A i předtím jsem to dělal jen proto aby si mě konečně všimla! Já vlastně ani nevím co se stalo. Nestál jsem jí ani za to, aby mi vysvětlila proč už o mě nestojí. Proč mě sakra nenávidí! Co jsem jí udělal!"


"Jak to myslíš, že nevíš cos jí udělal!", vyskočila Lily rozzlobeně na nohy a zabodla mu prst ho hrudi. " Ty si snad myslíš, že když s jednou obcuješ a obdarováváš ji cetkami a nevím čím vším ještě, tak té druhé to vadit nebude? Že ti pogratuluje jak pěkně ti to jde? Tak to jsi chlapečku hodně naivní. V dnešní době funguje monogamie! Jestli ty to preferuješ jinak tak to budeš muset emigrovat na jiný kontinent."


"Jak to myslíš?"


"Proboha přestaň s tím divadélkem. Vždyť vás nachytala takřka inflagranti! Nebo to byla jen náhoda, že tě k ní ti dva komplici nechtěli pustit? Náhoda, že po podlaze se váleli vaše hadry? Náhoda jak slyšela Patricii vyprávět jak jste si to spolu krásně užily a jaký krásný dárek jsi jí dal k vánocům?"


Teď se zničeně posadil na pohovku a hlavu dal utrápeně do dlaní.


"To je kráva!", zašeptal, zvedl hlavu a poprosil Lily ať se posadí.


Neochotně se posadila, zkřížila ruce na prsou a probodla ho chladným pohledem.


"Prosím věř mi! Tak to opravdu nebylo! Já s ní vážně nic neměl."


"A co ten svetr, který jak říkala tvá drahá zmiozelská polovička, jí nejsi schopný vrátit? Nebo si snad ten svetr Kate vymyslela? Nemůže nakonec za všechno ona?",prohodila ironicky, "Podívej se, tady jsi v Bradavicích. Tady se všechno hned rozkecá. Zvlášť když se Patricie na každém rohu chlubí jak vášnivě prožíváte svůj vztah."


"Lže! Ten svetr tam opravdu byl. Ale to bylo jinak! Přišla za mnou, začala se svlékat a snažila se mě dostat do postele. Ale ani jsem se jí nedotkl! Věř mi prosím tě! Vždyť já Kate miluju a nikdy bych jí nedokázal takhle ublížit. Vždyť ona je pro mě vším! Ty ani nevíš jak dlouho ji mám rád! Už tehdy když jsme jako prváci jeli vlakem do Bradavic a já ji uviděl…věděl jsem, že žádnou jinou nikdy chtít nebudu. Pořád jsem ji nenápadně sledoval, snažil se být v její blízkosti aby si mě konečně všimla. Ale jako bych neexistoval. Všímala si všech, na všechny se usmívala, ale já jako bych byl vzduch. Tak jsem začal blbnout… Teď už vím, že to nebyla zrovna nejlepší strategie. Ale alespoň mě díky mé pověsti a všem těm průserům zaregistrovala. Ale místo aby mě milovala, tak mě začala nenávidět."


"Proč bych ti to měla věřit?"


"Měla. Protože James zvolil stejnou taktiku…"



"Co prosím?"


"To je jedno! Tak pomůžeš mi?"


"Když já pořád nevím jestli ti můžu věřit."



"Jestli mi neuvěříš ty, tak Kate taky ne… A jestli mi Kate neuvěří tak se radši zabiju než být bez ní a vidět nějakého debila jak na ni šahá!"


"Nebuď melodramatický!"


"Myslím to vážně."


"Dobře. Řekněme, že bych ti možná, opakuji možná mohla věřit. Jak bych ti ale mohla pomoct?"


"No, myslel jsem, že by jsi mohla něco vymyslet. Něco jak ji dostat zpátky."


"Nevím, vážně ne. Ale v první řadě, tě v žádném případě nesmí vidět s Patricií! Ani s žádnou jinou. Ale upozorňuju tě, jestli ze mě děláš idiota a všechno jsi si vymyslel tak tě zabiju já osobně!"


"Všechno co jsem ti řekl je pravda! Měl jsem vědět, že ta mrcha tu pomstu myslí vážně."


"Jakou pomstu?"


"Říkala, že to odmítnutí mě bude mrzet. Ať si nemyslím, že budu mít Kate. Nevěřil jsem, že by se jí mohlo povést nás rozeštvat. Nedošlo mi čeho všeho je schopná. Myslel jsem, že když jí dám jasně najevo, že nemám zájem tak mi dá pokoj. Ale od té doby mě pořád pronásleduje a neustále se po mě plazí vždycky když je v okolí někdo kdo by to mohl vidět."


"Hm. Nechce se mi moc věřit, že bys zrovna ty byl schopný ji odmítnout.", podotkla prozíravě.


"Miluju Kate! Tys nikdy nebyla do nikoho zamilovaná, že nejsi schopná to pochopit?!"


"To spolu nebudeme rozebírat!", okřikla ho a nápadně se začervenala.


Sirius se pobaveně ušklíbl a poté znovu zvážněl.


"Tak mi pomůžeš, nebo ne?"


"Tak fajn. Ale musíš pochopit, že s Kate je to těžké. Je příliš paranoidní na to abys jí to mohl jen tak vysvětlit. A i když to zkusíš, tak ti neuvěří. Chtělo by to začít od začátku."


"Jak jako?"


"Vrátit se do té doby, než jste se dali dohromady."


"Nechápu."


"Ježiši Kriste, seš natvrdlej nebo co? Co nechápeš na tom co po tobě chci? Prostě budeš dělat co předtím! Pořád nic? Tak si to rozebereme… Copak bylo před vaším krátkým vztahem? Znáš přísloví co se škádlívá, to se rádo má ? Prostě ji budeš provokovat a dělat naschvály jako předtím. Pokud se k tobě přidá a začne ti to vracet máš to v kapse. Jestli ne tak už o tebe nemá zájem."


"Myslíš, že je to dobrý nápad?!"


" Jasně! Taky je můj."


"No, víc horší už to být nemůže."


"To nemůže. A ještě jedna věc…", pronesla Lily , chytila svého společníka za bradu a dlouze se mu zadívala do očí.


"A teď mi přísahej, že to myslíš vážně!"


"Miluju Kate."


"Fajn.", řekla spokojeně a postavila se. "Nezapomeň, že je to jen mezi námi. Jestli to Kate zjistí, tak nejen že jsi ji ztratil ty, ale ztratím ji i já."


"Spolehni se.",usmál se na ni a taky se zvedl.


Pak už se každý rozešel svým směrem.


Mezitím ve Velké síni


"No ne, koukej Brumbál přišel na oběd.", řekla jedna čtvrťačka sedící naproti mně.


"No a co Sab, myslíš že když je to taková geniální hlava tak nemusí žrát?"


"No teda dámy, to je slovník. Ta geniální hlava nežere, ale papá!", vklínila jsem se jim do rozhovoru. " Viděli jste ho někdy jíst? Tolik jídla kolem a on do všeho jen tak zobe! Ten kdyby někdy skončil v Africe tak se mu vůbec nevypoulí bříško jako těm ostatním. Když tak nad tím přemýšlím, tak musí mít žaludek velikosti hrášku a nebo ho mít nějak nakloněnej. Jinak nedokážu pochopit proč toho tak málo do sebe cpe. Nebo že by stařecká anorexie? Je pravda trochu vychrtlej… Mít v jeho letech jeho figuru tak jsem za vodou. Ale ne, takhle bych vypadat nechtěla. Jenom samá kost a kůže. Jak asi vypadá bez všech těch vrstev hábitů… Blee! Teď jsem si to představila!"


Podívala jsem se na své nedobrovolné společnice, co ony na to, a ony na to nic! Jen na mě zírali jak na dementa! Tyhle asi neví, že jak začnu mluvit, musí mě někdo zarazit než se dostanu k detailům.


"Chtěla jsem říct, že na oběd nikdy nechodí!", podívala se významně na svou kamarádku a mě nechutně přehlíželi.


"Slepice!",broukla jsem a začala se zase cpát.


V tom Brumbál zacinkal na skleničku aby si sjednal klid a povstal.


"Vážení studenti. Až za malý okamžik vkročíte do svých společenských místností, na nástěnce uvidíte velmi důležité oznámení. Proto vás velmi prosím aby jste se dnes v sedm hodin všichni zúčastnili večerního hodokvasu, kde se dozvíte více informací. Děkuji.", pak se zvedl a odešel.


"No tohle, to to nevysvětlí? To snad po mě chce abych se zvedla od všeho toho jídla a mohla se přetrhnout abych se dostala do nebelvírské věže? Tak na to zapomeň dědouši!", pronesla jsem sama k sobě, na to jsem se zvedla a začala utíkat do věže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Freya Freya | 11. srpna 2014 v 21:57 | Reagovat

Nu docela bych se těšila na další díly, když jsi psala ty předchozí pokaždé jsem se dobře bavila, jeden z mala fanfiction co mě za za poslední roky opravdu zaujaly.  Budu doufat, že to jednou i dopíšeš. Tedy bude ještě nějaká kapitolka, nebo už mam nahlížení zda je něco nového vzdát? :-)

2 Freya Freya | 11. srpna 2014 v 21:57 | Reagovat

Nu docela bych se těšila na další díly, když jsi psala ty předchozí pokaždé jsem se dobře bavila, jeden z mala fanfiction co mě za za poslední roky opravdu zaujaly.  Budu doufat, že to jednou i dopíšeš. Tedy bude ještě nějaká kapitolka, nebo už mam nahlížení zda je něco nového vzdát? :-)

3 Freya Freya | 11. srpna 2014 v 21:57 | Reagovat

Nu docela bych se těšila na další díly, když jsi psala ty předchozí pokaždé jsem se dobře bavila, jeden z mala fanfiction co mě za za poslední roky opravdu zaujaly.  Budu doufat, že to jednou i dopíšeš. Tedy bude ještě nějaká kapitolka, nebo už mam nahlížení zda je něco nového vzdát? :-)

4 Freya Freya | 11. srpna 2014 v 21:58 | Reagovat

Omlouvám se, nevím proč to odeslalo 3X.

5 túrantelen túrantelen | 25. května 2016 v 23:30 | Reagovat

na tuto povídku jsem narazila až nyní, ale moc se mi líbí, ty rozhovory jsou skvělý. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama