42. Kapitola - Oznámení (2.část)

9. července 2014 v 15:30 | Keirra
2. část...

Cestou jsem potkala Lily tak jsem ji beze slova popadla za ruku a táhla ji do věže sebou.

"Co blázníš teď odtamtud jdu!!"

"Je tam velké překvápko!! Cítím v kostech, že to bude žůžo!"

Rychle jsem křikla heslo a vecpala se přes dav dovnitř. Jako na potvoru se všichni tlačili před nástěnkou.

"Zůstaň tady, já nasadím svůj život za tu informaci!", řekla jsem a hned potom jsem klekla na všechny čtyři a začala se prodírat davem.

Takhle ze zdola to šlo docela snadno. Sice mě nějaká tlustá husa nejspíš rozdrtila všechny kosti v ruce, ale i tak jsem se dostala rovnou před nástěnku.

"Zavřete pusy já vám to přečtu nahlas!" Zařvala jsem svůj geniální nápad a oni opravdu zmlkli.

"U příležitosti patnáctistého výročí školy čar a kouzel v Bradavicích se dne 1. února bude konat ples k uctění zakladatelů Godrika z Nebelvíru, Roweny z Havraspáru, Helgi z Mrzimoru a Salazara Zmiozela. Na ples jsou zvaní i rodiny studentů, kterým dnešní den budou rozeslány pozvánky soví poštou. V den konání bude hrad zpřístupněn i rodinám pocházejícím z mudlovského prostředí. Bla bla bla… Střelte mě raději někdo do hlavy!", pronesla jsem ponuře a začala se cpát zase zpět.

Do ostatních jako by střelil blesk. Cpali se teď k nástěnce ještě víc aby se na vlastní oči přesvědčili jestli to co jsem četla je pravda. Jakš takš v celku jsem se dostala k Lily která nadšeně poskakovala.

"No není to úžasné! Ples! A bude tu i máma s tátou! Ukážu jim celou školu!"

"No to je paráda! Jak mi to ten dědek mohl udělat! Já se tak těším na ples a on to takhle posere! Musím si s ním jít promluvit!"

"Neblbni, už tak máš trest."

"Na který nepůjdu! Letím do ředitelny, počkej tu na mě! A nachystej nějakou flašku, nebo mě dnes odvezou k Mungovi na oddělení magorů!"



*****



"To snad nemyslíte vážně. To jste mi rovnou mohl vrazit nůž do srdce a bolelo by to míň! Děláte mi to schválně, že jo! Vy mě prostě nenávidíte, tím to je! A já pro vás dělala první poslední a vy takhle! Aby jste věděl, tak k vám už nikdy, nikdy nepřijdu! A můžete si mě lákat koláčkami velikosti vola, ale já nepřijdu!"

"Uklidni se a posad se!"

"Neposadím! Čekala bych, že po těch letech přátelství a vzájemné úcty se postavíte na mou stranu a ne na JEJICH!", poslední slovo jsem skoro zařvala.

"Musím ti oznamovat, že ty nejsi jediný student který tu má rodiče?"

Pomalu jsem se posadila.

"Takže to nebyla podpásovka kvůli mně?"

"Ach to mládí. Jednou zjistíš, že svět se netočí jen kolem tebe Kate."

"Au! To bylo kruté! Takže nebude vadit, když mámě tu pozvánku nepošlete?"

Teď se na mě podíval přes obloučky brýlí.

"Chci po vás tak moc? Víte, já vás vždycky brala jako svého milého dědečka, kterého jsem nikdy neměla… Nemohl by jste to pro mě prosím, prosím udělat. Ze mě se pak stane miloušek, budu hodná jako beránek jen mi to prosím nedělejte."

"Kate…"

"Ne,ne ,ne! Nic neříkejte.", pomalu jsem se začala zvedat, " Nechte si to projít hlavou."



*****

Po schodech jsem protestně dupala aby se to pěkně ozývalo až nahoru k jeho ctěným uším. Musí si holt dědek vybrat! Buď já, nebo oni! A já mu dám jestli si nevybere mě! Potom všem co jsem pro něj udělala, po tom jak jsem ho s krásnou pravidelností navštěvovala a těšila v jeho samotě! A on tohle!

Seskočila jsem poslední schod a vydala se směr do společenky. Stále vztekle dupajíc jsem zuřivě kopla do nejbližšího brnění až se s příšerným rachotem rozsypalo takřka po celé chodbě. Ale ani to můj vztek zcela neutišilo, tak jsem alespoň kopala před sebou do helmy od brnění. Ten úžasný rachot skvěle tišil mé nervy.

Takže to je v pytli! Nejenom, že tu mám toho protekčního spratka!Teď se sem nakvartýruje i jeho papánek a navíc ještě s mou matkou! Bezvadné! Proč neukázat všem jak perfektní rodinku jste si vytvořily! Ale já to sakra nedovolím! Já to zarazím i kdyby mě to mělo stát život! Ale jak?! Sakra! Jak se postarat aby matka ten dopis nedostala? Zabít sovu co nese dopis? Ne, to je moc kruté, navíc já taková ochránkyně zvířat…to by se rozneslo. Ale jemňoulince ji o ten dopis požádat? Proti tomu přece nemůže nikdo nic namítat! Dopisy se rozesílají dnes… Pokud budu mít štěstí, tak ty opelichané mrchy ještě nevzlétly!

S touhle poslední myšlenkou jsem se zastavila, otočila se na druhou stranu a tryskem se rozeběhla k sovinci. Myslím, že jsem trhla rekord, protože jsem to stihla v neuvěřitelným pěti minutám! Věříte? Vy jste vážně naivní, jasně že mě to trvalo půl hodiny. Jsem krapet z formy,takže jsem si musela dávat spoustu přestávek a navíc jak na potvoru se se mnou chtěl dávat každý do řeči. Proč lidi neberou odpověď nemám teď čas jako něco co myslí člověk vážně! A navíc co sakra blbnou? Oznámení o plesu je čerstvé necelou hodinku a ty paka mě už zvou ať jdu s nimi. A navíc když jim řeknete, že ještě nevíte s kým a jestli tam vůbec půjdete, začnou vaši kladnou odpověd´ přímo vyžadovat! Nakonec se mi podařilo jim zdrhnout a úspěšně se dostat do cíle mé cesty.

Ztěžka jsem vysupěla do té hromady schodů. Co to vůbec měli ti zatracení zakladatelé za blbý zvyk, všechno důležité postavit na hromadu schodů!

Konečně jsem se dostala až nahoru, bolestivě jsem se zlomila v pase a začala zhluboka dýchat. Pak jsem si vzpomněla proč jsem sem vlastně přišla. Prudce jsem se narovnala až mi křuplo v zádech.

"Sakra! Ještě se ze mě stane mrzák!",zanadávala jsem a pak jsem si uvědomila, že ty sovy tu ještě jsou!

Ale začínají odlétat! Rychle jsem vytáhla hůlku a vyčarovala na oknech vedoucí ze sovince neprůhlednou a hlavně nic nepropustnou zed´. Bohužel několik sov to nejspíš nečekalo, tak to plnou parou napraly přímo do té zdi! Alespoň jsem se přesvědčila, že ta zeď opravdu nic ven nepustí. Bohužel ty čtyři sovy co jsou právě teď v bezvědomí, alespoň doufám že nejsou mrtvé, mi za to moc nepoděkujou.

Rychle jsem se k těm čtyřem padlím začala blížit, že se podívám pro koho mají dopis, když v tom se na mě sneslo hejno pařátů a zuřivých zobáků. Snažila jsem se krýt hlavu, ale ty mrchy si našly jiné místečka mé obnažené jemné kůže a začali ji drásat!

"Vy jedny zlé, zákeřné mrchy! Udělám z vás sovičky lebkounky jestli toho nenecháte!"

Věřily by jste, že jim to bylo fuk? To si snad myslely, že to byly jen planý výhružky?

S bojovným výkřikem jsem jednu popadla za ocas a začala z ní rvát peří.

"Cha cha cháá, abys nám nenastydla beruško!", zasmála jsem se zlověstně, popadla další sovu a těch ostatních co se mně snažily rozpárat jsem si nevšímala.

Ještě chvíli jsme se spolu praly, ale síly byly velmi vyrovnané. Což dokazovala asi deset naháčků rozčíleně pobíhajících po podlaze sovince a mé do krve rozedřené ruce a krk.

"A dost! IMOBILUS!", zařvala jsem s hůlkou zamířenou do vzduchu.

Miluju kouzla. Všechny sovy, až na ty naháče, se vznášely ve vzduchu. Ale už nebojovaly, pouze s komicky vytřeštěnýma očima a rozevřenými zobáky, pluly vzduchem. Ty nahaté bestie se válely po zemi, ve stejném transu jako ty ostatní. Takže jsem šla nejdřív k nim.

"Mckinliovi, Barovi, Roosiovi…To není pro mou matku. Padly jste úplně zbytečně. Kdyby jste nebyly blbé a nechaly mě to vysvětlit, je to v pohodě. Ale vy nééé! Za tyhle následky si můžete sami!", brblala jsem a dál prohledávala adresáty na dopisech.

"Paní Brianová! Heuréka!", vyrvala jsem té zákeřné mrše ze zcepeněného pařátu dopis a aby pochopila, že se mnou si nikdo zahrávat nebude, vyrvala jsem jí její poslední zbývající peříčko z prostředka hlavy. " A máš to, teď se ti budou všichni smát!"

Chvíli jsem se kochala mým ukořistěným dopisem, který teď vesele plápolal na podlaze. A pak mi to došlo! Došlo mi, že z tohohle bude neuvěřitelný průser.

Rozhlédla jsem se po hromadě peří, rozlámaných bidýlkách a hlavně po těch oškubaných sovách. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se rozesmát na celé kolo. Vypadaly fakt komicky.

"No nic, to se uklidí! Nikdo nic nepozná! A to peří jim snad naroste!", zadoufala jsem a začala pomocí mnoha kouzel uklízet ten binec.

Neopeřeným sovám jsem odejmula dopisy a dala je těm které byly v pořádku a sami žádný dopis neměly. Zrušila jsem svou ochranou zed´, zrušila imobilus a začala zdrhat rychle pryč. Nechtěla jsem se dočkat jejich bolestivé pomsty.

S veselím broukáním jsem si to konečně šinula do nebelvírské věže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 suzie suzie | 9. července 2014 v 19:50 | Reagovat

parááááda, skvělééé, úžasné;-)....moc děkuji ..neumím ani vyjádřit nadšení z toho že si přidala dílek..moooooocc díky díky díkyy:D ... kapitola je skvělá ;-) a ne třeba dodávat že se těším na další že :D

2 keirra keirra | 10. července 2014 v 15:40 | Reagovat

Díky moc :-) Můžu ti slíbit, že se tu pár kapitol ještě objeví

3 Šanička Šanička | 11. července 2014 v 8:35 | Reagovat

Konečně jsem se po letech dočkala :D Ale naprosto tě chápu, taky mám nedokončenou povídku už dlouhou dobu :) Tak doufám, že brzo přibyde další kapitolka :) A omlouvám se, nechci být pruďas, ale ta čeština... :D

4 wolfinkaa wolfinkaa | 11. července 2014 v 21:00 | Reagovat

jéééééé.... skoro som neverila vlastným očiam, keď som sem prišla... nový krásny dizajn a nová úplne perfektná kapča... stokrát ďakujem a beriem to ako darček k mojim zajtrajším narodeninám :D teším sa na pokračovanie :-)

5 keirra keirra | 12. července 2014 v 8:02 | Reagovat

Díky a všechno nejlepší k narozkám. Já je mám zase v neděli :-) Pokráčko by mohlo být tak asi do středy ;-)

6 Thaila Thaila | 12. července 2014 v 8:49 | Reagovat

Konečně se ty roky čekání vyplatily. Kapitola byla parádní a jsem ráda, že byla na dvě části. Aspoň jí bylo víc. :-D Bylo by fajn, kdyby Kate šla na ples s tím Jackem z 24. kapitoly. Popsala jsi ho tam jako sympaťáka... :-)

7 suzie suzie | 12. července 2014 v 12:14 | Reagovat

:D doufám že myslíš toho psa :D  :P ...samozřejmě by měla být se Siriusem ..ale pro menší napětí by se tam s ní mohl mihnout John (z kapitoly 38) :D [6]:

8 suzie suzie | 12. července 2014 v 12:15 | Reagovat

(patří tam tihle smajlici :-D  :-D  :-D to ja a ten muj počítačový um :-D )

9 Twigy Twigy | 14. července 2014 v 17:38 | Reagovat

Nové kapitoly hlásit do předu!! To přece víš :-(  Ale teď k povídce, musela jsem si přečíst pár kapitol zpátky, abych vůbec věděla o co běží a kvůli tomu si to budu muset přečíst znovu celé, jak mě to zas chytlo. :-) Bezva, super, chvalte Ódina a těším se na další kapitoly 8-)  :-D

10 After War After War | Web | 31. července 2014 v 17:04 | Reagovat

Válka skončila. Svět žije v míru.
Harry Potter a Lord Voldemort.
Časy těchto dvou velkolepých kouzelníků jsou již dávno za námi. Ale na jak dlouho?
Přijďte se zapsat do historie.
Těšíme se na vás :)
After War.
- nově založená RPG
www.after-war.blog.cz

11 Freya Freya | 22. srpna 2014 v 12:56 | Reagovat

Jak to vypadá s tou další slibovanou kapčou? Já abych věděla, na kdy se mám těšit :-)

12 pasu-Hanka pasu-Hanka | 2. září 2014 v 23:39 | Reagovat

Nemám slov, jen se válím po stole a bolí mě huba, jak se směju :D je to perfektní - jako vždy :) popravdě, byl to velký velký velký šok, že jsem tu našla něco aktuálního, ale jak se řiká, naděje umírá poslední :D takže já vkládám své naděje do další kapči a děkuju, že jsi mi touhle zpříjemnila super večer nad bakalářkou ;)

13 Thaila Thaila | 8. prosince 2014 v 20:42 | Reagovat

Přidej další kapitolu, prosím, prosím. :-)  :-)

14 suzie suzie | 10. července 2015 v 22:10 | Reagovat

ahoj, plánuješ pokračování? moc moc moooc prosím :D

15 DeniellaG DeniellaG | 14. listopadu 2016 v 12:32 | Reagovat

Ahojky, chci jen říct, že je to naprosto skvělá povídka a můžu jen doufat, že se zde ještě někdy objeví pokračování. Vážně píšeš bezvadně, plné humoru a zajímavých zvratů :D ... Moc děkuji, že jsem si to mohla přečíst,  ikdyž to není dokončeno. Tvé povídky mě vždy rozveselí a mám díky nim (tedy díky tobě) lepší den. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama